Her Secret (Marauders) CZ

2. zařazování

V kupé slavných Pobertů to žilo. Myšleno ironicky, protože Remus si četl Bajky Barda Beedleho, Sirius přemýšlel, jak bude vypadat ta nová holka, o které si šeptá celý vlak a James myslel na svou životní lásku Lily Evansovou. V tom se k nim do kupé přihnal upocený, plavovlasý a tlustý Peter Pettigrew.

„Čus Péťo." Zareagoval jako první Sirius.

„Ahoj Tichošlápku. A vůbec ahoj všichni." Pronesl někam s pohledem upřeným do země Peter.

„Kdes byl? Už jedem skoro čtyři hodiny." Divil se James a zkoumavě si ho prohlížel.

„Procházel jsem se vlakem a..."

„... špehoval ostatní, co?" dokončil za něj SIrius.

„No jo, ale nebudete mi věřit, co jsme zaslech." Červíček už se nadechoval k dlouhému vyprávění, když v tom ho Sirius zase přerušil.

„Nechceme to vědět. Nebudem přece jako ty drbny z Mrzimoru." Protočil očima a zase se pustil o přemýšlení nad neznámou dívkou.

„Ale tebe to Reme zajímat bude, poslouchej. To jsme se procházel u kupé Nebelvírských, když jsem z jednoho zaslechl hlas Ev..."

„Dej si pohov Péťo. Taky nejsem drbna a do cizích tajemství se míchat nebudu."

Peter si smutně sedl k oknu, když se na něj otočil James. „Povídej, Červíčku. Znělo to, jako by jsi chtěl říct, že jsi zaslechl hlásek mé drahé Evansové."

„To slyšel, říkala, že..." přitakal rychle.

„... že mě miluje?" optal se ho s nadějí v hlase.

„Ne, říkala..." mluvil dál tlustý klučina.

„Radši mi to neříkej. Už to slyšet nechci. Určitě říkala, jak mě nenávidí." Bědoval James.

„Ale jdi, Dvanácteráku. Vždyť jsi říkal, že tě ve skrytu duše miluje." Snažil se ho rozveselit Remus.

„Ale jo, jenže ona o tom ještě neví." Pronesl to tak sklíčeně, že Sirius málem vyprskl smíchy.

„Tak si najdi jinou holku." Dal mu proto radu.

„Když mě jiný nezajímaj. Ta Evansová má krásný zelený oči. Jako dva smaragdy."

„Karen z Havraspáru je má úplně stejný." Nedal se lehce odbít Sirius.

„Ale nemá rudě zbarvený vlasy."

„Pravda. Má je krásně blonďatý."

„Jdi, Tichošlápku. Vždyť je má barvený."

Remus, kterej to celou dobu poslouchal se rozhodl zasáhnout a zapojit do hovoru i Červíčka, kterýho předtím tak lehce zazdily. „Evansová je výjimečná, to je fakt. Teď ale musíme vymyslet další lumpárny a žertíky. Je to náš poslední rok a my jako Pobertové se musíme rozloučit ve velkym. Co navrhuješ třeba ty Péťo?" I když se Remusovi už začaly žertíky pomalu zajídat, bylo to jediné téma, které kluky vždycky zabavilo minimálně na několik hodin.

„Můžeme třeba vybafnout zpoza rohu na McGonagalku."

„No jasně, Petře. Třeba příště. Co takhle říct Snapeovi, co se za každýho úplňku skrývá v Chroptící chýši a nechat ho tebou sežrat Náměsíčku?" Napadlo Siriuse mezitím, co si modrýma očima prohlížel pobertův plánek.

„Ten nápad je dost blbej." Prohlásil znechuceně Remus a litoval, že tohle téma začal.

„To je pravda. Chybí pár maličkostí. Chtělo by to, aby se před tím vykoupal v cukru, aby ti chutnal líp." Opravil se Sirius.