Jiný... [ Yaoi]

Část 38.

Trhaně jsem oddechoval a pak se silným cuknutím probudil. Zakňučel jsem jsem a přitiskl se na něj.

"Nic se neděje lásko. Byla to jen noční můra." Snažil jsem se ho uklidnit a přitom jsem se mu díval do očí.

Chvíli jsem oddechoval a pak se pousmál a Přitulil se k němu. "Jsi nejlepší Nyo." Šeptl jsem a dal mu pusu na krk.

"To si nemyslím." zamrmlal jsem a políbil ho.

"já to vim." Broukl jsem a klekl si nad něj. Uculil jsem se a přejel mu prsty jemně po bříšku.

Na kůži mi vyskočila husina a lehce jsem břicho stáhl.

Uchechtl jsem se a objal ho. "Jsi můj. Můj Alfa." Zavrněl jsem zamilovaně a dal mu pusu na krk.

Objal jsem ho nazpět. "Ikdyž jsem takhle mrňavý?" tiše jsem se zasmál.

"pro mě jsi tak akorát." Uchechtl jsem se a jemně ho kousl do ucha. "Ber to vážně. Považuju tě za svého Alfu." Broukl jsem.

"Dobře." šeptl jsem a zavrněl. Lehce jsem ho kousl do krku.

"mmhh.." usmál jsem se. Zatím jsem si všiml jak Kenji vyšel čistý z místnosti a bere krabičku s červeným křížkem k té alfě.

Pomalu jsem si sedl a Sarrovu hlavu jsem položil na stehna. Díval jsem se, jak Kenji znovu ošetřuje tu holku.

Stejně jako Nyoko i já sledoval Kenjiho a jak se stará o Alfu. Jak jsem ji tak pozoroval, odhadl jsem pár věcí. Třeba to, že ji je už přes dobrých třicet let i když vypadá na míň. Ale tak to u nás prostě je. Dokonce jsem usoudil z jejího břicha že už asi několikrát porodila. Co čekat od Alfa samice?

Hladil jsem Sarra ve vlasech a přitom pozorně sledoval Kenjiho. Všiml jsem si, že se začala probouzet.

Lehce jsem ztuhl a stiskl Nyoka. Jinak jsem byl vlastně celkem v klidu.

Kenji se od ní trochu vzdálil. Ona se jen začala rozlížet a pak zabodla pohled na Sarra.

Ucuknul jsem sebou a snažil se jejímu pohledu nevyhýbat ale nakonec se mi to nepovedlo a já schoval tvář k Nyokovi do břicha. Pak jsem ale zaslechl Kulhavé kroky. Otočil jsem se vyděšeně zpět a ona se zrovna proměnila a šla k nám. Strach mě svíral ale víc jsem se bál o Nyoka a tak jsem se taky proměnil a stoupl si před něj. Ona ale nevrčela a to mě mátlo..

Byl jsem z toho zmatený. Oba jsem je pozoroval a čekal co se bude dít.

Naklonila hlavu lehce do strany a Zavrtěla přátelsky ocasem. Byl jsem zmatený ještě víc. Udělal jsem k ní pár malých kroků a snížil se na všechny čtyři. Navzájem jsme se lehce očichali a.. já pak nevěděl co dělat. Nemám vychování ze smečky... Sklopil jsem uši a zakňučel. Ona mi pak olízla čumák.

Cítil jsem se divně. Sledoval jsem je s Kenjim, který nevypadal, že by mu to nějak vadilo.

Nakonec jsme se oba po chvilce jakéhosi poznávání proměnili a já si povzdechl. Zase jsem si roztrhal oblečení... "Sarre, myslela jsem že jsi venku umřel." Řekla a pohladila mě po tváři. Já strnul na místě a koukal na ní jako na zjevení. Jak může znát mě nebo moje jméno? A jakto že mluví plynule? Jak?! Strach i nejistota tak zesílili že se změnili v agresi. Zamračil jsem se a odstrčil jí od sebe. "Kdo jsi?!"

Přišel jsem k němu a pohladil ho po zádech. "V klidu lásko." Zašeptal jsem mu a pak se podíval na ní. "Jaktože znáte Sarra?"

Lehce jsem se uvolnil ale i tak jsem byl dost nepříjemný a furt se na ni mračil. "Jsem Yall.. Sarrovo matka." Podívala se mi posmutněle do očí a vyčerpaně se posadila na postel za ní. Já... Nevěděl jsem jak reagovat. Může to být pravda?

Tak tohle mi vyrazilo dech. Ona je Sarrova matka? Byl jsem zmatený a přitom i naštvaný. Jak ho jen tak mohla vykopnou ven?

Zavrčel jsem a stiskl ruce v pěst. "Je to... Pravda?" Probodával jsem ji pohledem. Ona mlčky kývla. Proměnil jsem se a s vrčením skočil na ní. Ona se taky stihla proměnit a tak mě nakonec zvládla odkopnout. Byl jsem tak strašně moc nasraný. Přikrčila se k zemi a já po ní zas vyjel. Na chvilku jsme se jeden o druhého zaklínili v jakési přetlačované a pak mě zas odstrčila. Než jsem se stihl zvednout, proměnila se zas na člověka, přiběhla ke mě a silně mě chytila za čumák. Zakňučel jsem a uklidil se.

Přiběhl jsem k nim a začal hladit Sarra po oušku. "Sarre, jsem taky naštvaný, ale nemůžete se jen tak prát. Ještě by nás našli."

I přesto jsem na ní zavrčel a pak se proměnil. "Sarre, nezlob se.. mus-" chtěla něco říct ale já ji nenechal. "Nech mě!!! Nech mě tak jako když jsem byl téměř novorozený!! Už jsem si zvykl! Nepotřebuju někoho kdo mě tak odkopl!!" Soptil jsem a pak prudce odešel do vedlejší místnosti kde jsem se posadil do rohu.

Podíval jsem se na ní a lehce se usmál. Pak jsem šel za Sarrem. "Lásko. Máš právo být naštvaný, ale třeba má nějaký důvod proč tě tak nechala samotného venku." řekl jsem a pomalu se k němu přiblížil.

Podíval jsem se na něj a pak na zem. "Jen ten že jsem albín... Nejsem nemocný a ani příliš slabý... Jen prostě bílí.." Šeptl jsem a povzdechl si. Proč mě to tak bere..? Vždyť jsem do teď nikoho jiného než Nyoka neměl. Nepotřebuju někoho dalšího.

Klekl jsem si k němu a dal mu pramínek vlasů za ucho. "Miluju tě ty můj albíne." uchechtl jsem se a zamilovaně se na něj podíval.

Pousmál jsem se a zas na něj koukl. "Já tebe taky Nyo." Objal jsem ho.

Sedl jsem si na něj a také ho objal. Cítil jsem se u něj v bezpečí.

Zavrněl jsem a zavřel oči. On mě tak uklidňuje.

Pevně jsem ho objímal a hlavu si schoval k jeho krku. Nikdo mi ho nevezme...

Začal jsem ho Hladit ve vlasech a na zádech. Začal jsem si připadat trošku divně když je Nyoko pořád v oblečení a já ani nejsem schopný si na to dávat pozor..

Usnul jsem mu v náručí. Nebyl jsem vůben unavený, ale najednou jsem prostě vypnul.

++++++++++++

-Moc se omlouvám že ve čtvrtek jsem nevydal dílek, bylo toho na mě moc.
Ale teď ho máte tady a každou chvilkou přidám další za dnešek ;)

Taky se omlouvám za chyby :3