Část 3.

2.2K 225 10
                                    

- uh! Trochu pozdě ale je to tady :D užijte si to :)

Netrvalo mi vůbec dlouho než jsem usnul. Bylo mi Teplíčko, byl jsem najezený. Prostě to bylo bezva.

Celou dobu jsem Emi hladil a u toho přemýšlel. Vždy, ale na to samé. Proč se k němu chovám tak přátelsky? Přece jsem si sám slíbil, že od té...události... se s nikým nebutu přátelíčkovat. A najednou mi vleze do života tenhle bílo vlasej kluk, který neumí pořádně mluvit a hned se usmíváš jak trouba? Bravo Nyoko!!! Zasložíš si potlesk!!! Z mého těžkého přemýšlení jsem nakonec usnul.

Probudil jsem se docela pozdě.. slezl jsem na zem a po.. třech.. šel najít Nyoka.. spal. Sedl jsem si před něj a pozoroval ho.

Měl jsem divný pocit, který mě nakonec probudil. Chvíli jsem se ospale rozhlížel. Pak jsem si všiml Sarra, jak na mě hledí. "Co koukáš?" chtěl jsem se protáhnout, ale náhlá bolest zad mi to neumožňovala. "Auu" zakňučel jsem potichu. Asi bych příště neměl usnout v sedě na gauči...

"Zraněný?" Naklonil jsem hlavu a vlezl si k němu. Měl bych mu poděkovat za pomoc.

"Ne, jsem v pořádku" celého jsem si ho prohlédl. Po chvíli jsem se mu podíval do rubínovích očí. "Vyspal si se dobře?"

Usmál jsem se. "Dobře." A jako poděkování jsem mu olízl tvář. Zaslouží si to.

Byl jsem z toho trochu mimo. Utřel jsem si tvář rukou. Fajn... doufám, že mi aspoň trochu bude rozumět. "Můžu se tě na něco zeptat?"

"Můžeš zeptat." Usmál jsem se. Nerozuměl jsem mu úplně všechno. Ale základ asi ano. Proč vlastně mluví tak složitě?

Myslím, že to pochopil. ,,Kde vlastně bydlíš?" hleděl jsem na něho celou dobu.

Lehce jsem se zamračil.. nechápal jsem. "By-dlíš?"

Povzdech jsem si. Jak mu to mám říct, aby tomu rozuměl? Prostě zkusím co mě napadne. "No kde žiješ nebo spíš" Větší kravina tě vážně Nyoko nemohla napadnout...

"Spím? Kde?" Usmál jsem se. Tohle bylo lepší. "Les. Velký." Otočil jsem se a ukázal na díru skrz kterou šlo na můj les vidět.

Trochu zaraženě jsem se díval z okna do lesa. Žije v lese? A to nemá rodiče nebo tak? *Jak dlouho tam... spíš?"

On opravdu asi nechápe. To je fuk. "Pořád. Narození a teď." Pochlubil jsem se hrdě.

Tak tohle jsem nečekal... od narození? "A ty nemáš žádnou rodinu?" Moje zvědavost asi nemá hranice...

"Nemám... Ro-di-nu...?" Tohle jsem opět neznal. Uh. To Bude těžký.

Tohle je vážně náročný... "No...otec, matka..." přetřel jsem si oči a porozhlédl se po obýváku.

Tohle mi znělo trošku jako rozvržení smečky. "Alfa, Beta?" Zkusil jsem.

Přemýšlel jsem jestli je to správně spíš to tedy zní jak z nějaké smečky nebo tak. "Nejspíš ano..."

Trochu jsem sklopil pohled a odmlčel se. "Nemám. Vyhnaný..." Pak jsem se zamračil když jsem si na to vzpomněl. Ale nemůžu se zlobit..

Z lítostí jsem se na něj podíval. Pak mě napadla další otázka. "To zranení.. Jak?" zkusil jsem to trochu po něm... moc mi to tedy nešlo...

Uh! Už se učí. Nebude tak hloupý ale.. podíval jsem se na svou nohu a zavrčel. "Stroj. Lidský stroj.. oni srazili. Chtěli zabít." Mračil jsem se.

Jiný... [ Yaoi]Onde as histórias ganham vida. Descobre agora