Jiný... [ Yaoi]

Část 33.

Úlevně jsem oddechl když už jsem nemusel zatěžovat poškozené svaly. "Já bojím... Oni.. oni ublíží..." Šeptl jsem než se mi zavřeli oči.

"Už ne. Nenechám je." řekl jsem. Nikomu už nedovolím, aby Sarrovi ublížil.

Lehce jsem se pousmál. "Já.. budu snažit... Vzpomenout. Nyoko." Vysoukal jsem ze sebe než jsem vyčerpáním usnul.

"Dobře..." řekl jsem si spíš pro sebe. Hladil jsem ho lehce ve vlasech a díval se na jeho spící tvář.

Tiše jsem ze spaní zavrněl když mě začalo něco příjemně lochtat ve vlasech.

Byl jsem strašně unavený, takže jsem po chvíli také usl. Po dlouhé době jsem měl i klidný spánek a nemusel jsem přemýšlet, kdy mě znovu ten muž znásilní...

Když jsem se probudil, Nyoko spal téměř vedle mě. Chvíli jsem váhal ale nakonec jsem se k němu přitiskl a tak nás oba zahříval.

Ucítil jsem ve spánku větší teplo. Víc jsem se na něj natiskl a dál poklidně spal.

Zas jsem usnul. Cítil jsem se najednou tak dobře. U něj. Když jsem se probudil podruhé, všiml jsem si, že i přesto, že je tady ode mě spousta krve, už nekrvacím. To znamená že se mi začnou hojit samotné rány a to dostatečně rychle. Chci už pryč.. i s Nyokem. Ale mám pocit, že musím najít toho zeleno-okého muže.

Začala se mi zdát noční můra o... tom muži. Viděl jsem jak se mě dotýká a já sebou pořád cukal. Mrmlal jsem taky, aby mě nechal, ale v ničem to nepomohlo.

Trochu vylekaně jsem se podíval na Nyoka když se začal cukat a něco mumlat. Začal jsem s ním opatrně třást aby se vzbudil. Bál jsem se že je něco hodně špatně.

Škubl jsem sebou, když jsem se probudil. Chvíli jsem se kolem sebe rozhlížel a když jsem si všiml Sarra, úlevně jsem si oddechl.

Lekl jsem se když sebou škubnul a tak jsem se přitiskl víc ke zdi. "Nyoko v pořádku?" Šeptl jsem a zadíval se mu do očí.

"Jo" protřel jsem si oči. "Jen jsem měl noční můru." zívl jsem a podíval se na něj.

Kývl jsem a zas se k němu pomalu Přitulil. "Pomůžeš vzpomenout...?" Šeptl jsem ztrápeně. Strašně mě tížil pocit že nevím co bylo a díky tomu mám v hlavě jen vzpomínky z... Lesa.. pak vím o tom, že jsem měl zlomenou nohu.. nějaká chatka a lidi co mě chytili.. pak už jen a jen to, jak do mě řezali na stole.. Dávali různé tekutiny.. brali mou krev a... prostě.. nic hezkého.. a něco mi říkalo že Nyoko je klíčem k hezkým vzpomínkám.

"Hmmm... Našel jsem tě v uličce, když jsi měl zraněnou nohu. Nechal jsem tě u nás a ty jsi mi zas pomohl, aby mě jeden kluk neznásilnil. Je toho hodně..." začal jsem mu tam říkat vetšinu z toho co se stalo. Při trochu intimnějších chvílich jsem zčervenal, ale říkal jsem dál.

Byl jsem z toho dost vykulený ale... Pomalu mi to všechno začalo zapadat. Začalo to dávat smysl. Když ukončil vyprávění, myslel jsem na ty věci. Snažil jsem se ze sebe vyždímat aspoň jedinou vzpomínku. A když už jsem měl pocit že to mám, když to bylo tak blízko.. dostal jsem najednou ránu do hlavy. Zakňučel jsem a chytil se za uchem kde to teď silně bolelo. Co to bylo?

Tolik jsem byl zabraný do myšlenek, že jsem si nevšiml muže co praštil Sarra. Když jsem si to uvědomil, skopl Sarra z postele a mě praštil o zeď. Držel mě za krk a rozzuřeně se na mě díval. "Ty děvko! Myslíš si, že když nás necháte v kleci, tak máte vystaráno?!!!"

Bolestí jsem se lehce prohnul v zádech po tom kopnutí i dopadu.. a když jsem si všiml muže který držel Nyoka, zavrčel jsem. "Pustit Nyoka.." pomalu jsem se zvedl ze země.

"Ty už jsi měl dávno zdechnout čokle!!!" zakřičel na Sarra. Bolel mě strašně krk. Stačí, že mám od něj po celém těle modřiny.

Rozvrčel jsem se ještě víc. Sice nemám sílu na to, abych se s ním rval ale.. bude mi bohatě stačit když ho shodím na zem a tam ho udržím už vlastní vahou. Proměnil jsem se, zaryl mu drápy do ramen a shodil na zem. Tam jsem si na něj plnou vahou sedl, zády k Nyokovi, a prokousl mu hrdlo. Nyokovi nebude ubližovat..

Po celé místnosti se rozezněl křik. Sedl jsem si co nejvíce do rohu a objal si nohy. Nepociťoval jsem žádnou lítost. Přeci jen, on sám mě tolikrát bil a znásilnil, že mi to příjde i správné...

Odtáhl jsem se od mrtvého těla a olízl si tlamu od krve. Proměnil jsem se zpět a otočil na Nyoka ke kterému jsem si pomalu přisedl. "Dobrý..?"

"A-ano." párkrát jsem zamrkal. Zatřásl jsem hlavou a pohlédl na Sarra.

"Já.. omlouvám... Já bál že ublíží.." Šeptl jsem a opatrně si o jeho rameno opřel hlavu.

Pohladil jsem ho po tváři. "Neomlouvej se. Myslím, že on mi ublížil už dost." broukl jsem a políbil ho do vlasů.

Usmál jsem se když mě pohladil a měl jsem pocit, že se mi něco vrací ale opět mi to uteklo.. "Chci ven.." Šeptl jsem a přitiskl se na něj.

"To já taky." Asi bysme to mohli zkusit, ale myslím, že by nás i tak někdo chytl nebo rovnou zabil...

Smutně jsem zakňučel a v tom se ve dveřích objevil stín osoby. Proměnil jsem se a hned dotyčného povalil na zem. Vrčel jsem a chtěl se mu zakousnout do krku ale všiml jsem si, že to je ten zelenooký muž. Ale i přes to jsem zavrčel. Přeci jen ho neznám. "Ne! v klidu.. nic neudělám.." řekl.

Pomalu jsem se zvedl a přišel až k Sarrovi. "Kdo jste?"

"Já jsem Kenji Hikatsu.. Původní vlastník této organizace..." Odpověděl a sundal si masku. Já hned zavrčel. To on za tohle může?! "Ne! Neukvapuj se... Vyhodili mě z vedení asi před pěti lety.. Potřeboval bych pomoct a asi jen vy to zvládnete.."

Uchechtl jsem se. "A jak asi?" Buď ten chlap upadl na hlavu nebo je vážně šílený.

++++++++++

Kdo se těšil na další a nezabije nás za ní? XD