Část 30.

900 116 10
                                    

"My vám nepatříme! Nebudu nic říkat, když vím, že Sarrovi ublížíte!!!" Teď jsem si moc Sarra nevšímal. Měl jsem vztek...

"jo tak čokl má jméno?? Je to vlkodlak!!! Nevypočitatelný predátor!! Lovec!! Zabíjí lidi na potkání!!!" Křičel. Všiml jsem si že ti další za ním jsou připravení vytáhnout zbraně.. Rrrrr...

"Kdyby zabíjel lidi na potkání, tak bych byl už dávno mrtvej!!!" Byl jsem strašně naštvaný. Pomalu jsem si před Sarra stoupl. Nechci, aby mu něco udělali...

"Jsi tak sobecký fracek. Tebe si možná vybral jako objekt jiných choutek ale co ty rodiny jejíž příslušník přes noc zmizel a oni neznají pravdu. Budou slepě věřit že ho nakonec najdou.. ale on je přitom nejde v lese roztrhaný na kusy!!!" Vytáhl z kapsy věc podobnou té kterou se zapíná televize. Najednou se na stěně objevili obrázky. Byl tam les, v něm vyhrabaná díra a v ní spousta... Roztrhaných lidských těl..

Díval jsem se na to s očima do kořán. "Nechte toho! On není jak ostatní!!!" křikl jsem.

"on? TO," ukázal na mě.. "je jen výjimka potvrzující pravidlo. Jakmile by ale měl možnost, bez mrknutí oka by vraždil. Jenže on je pro ostatní svého druhu jen vyvrhnutá mršina. Víš jak velký a silný je průměrný vlkodlak? Podívej se." Zas něco zmáčkl a ze země vyjela po minutě obří klec. Byl tam spoutaný opravdu hodně velký vlkodlak. Zakňučel jsem a ucouvnul. Muž se usmál. "Co kdybychom zkusili kdo z nich je silnější?"

"Ne..." šeptl jsem. To přece nemůžou udělat...

"Být tebou, jdu od něj co nejdál. Poteče spoustu krve." Zasmál se a i s ostatními odešel. Pak z vlkodlaka spadli řetězy a klec se začala otevírat. Zakňučel jsem ale postavil se před Nyoka. Za něj se budu rvát i kdyby to bylo k ničemu. Naježil jsem se a vrčel.

Vyděšeně jsem se na oba díval. Ty lidi a celou tuhle podělanou organizaci nesnáším!

Vlkodlak párkrát očuchal zem a pak si olízl zjizvenou tlamu. Chvíli mě prostě jen pozoroval než zavrčel a zaútočil. Věděl jsem že když zůstanu u Nyoka blízko, ušlapeme ho. Tak jsem se teda rozeběhl proti němu. Narazili jsme do sebe silně rameny. Během chvilky se místností nesly hlasité ozvěny našeho řvaní, vrčení ale i kňučení když někdo z vás utrpěl zranění. Bohužel jsem pomalu prohrával... Ten vlkodlak měl značnou převahu, byl snad o dvě hlavy větší a taky mám dojem, že věděl, kam přesně mě má udeřit.. ale ještě jsem měl naději.. pokud vím dobře, každý vlkodlak má někde své vlastní slabé místo...

Musel jsem si zacpat uši a přitom se na ně díval. Nechápu, jak to ti lidi nahoře můžou jen tak sledovat...

Dostal jsem silnou ránu zeshora do tlamy a druhou jsem chytil se zaduněním o zem. Na chvíli jsem ztratil pojem úplně o všem a když jsem otevřel oči, držel mě nad hlavou a pak hodil proti zdi. Přidušeně jsem prudce vydech a po dopadu zůstal ležet na zemi. Pozoroval Jsem velký zkrvavený flek právě na místě kde jsem do zdi narazil. Všechno mě bolelo.. podíval jsem se na Nyoka a zakňučel. Vlkodlak mi zaryl drápky do krku a opět mě zvedl. Podíval jsem se mu do očí a začal vrčet. Tentokrát to vrčení bylo čistě vražedné a velmi hluboké. Když vlkodlak znejistěl, prostě jsem se mu z posledních sil vrhnul na krk. Nyokovi nic neudělá. Nasral mě.

"Ne! Dost! Prosím!" Jediné co jsem chtěl, bylo zachránit Sarra. Ale já oproti nim jsem strašně malý...

Spadli jsme na zem, on mě několikrát silně kopl do břicha ale nakonec jsem se mu zahryznul do krku a nepouštěl ho. Snažil se mi vykroutit ale tím si sám krk roztrhal. V tlamě jsem měl kus jeho masa a on se doplazil o kousek dál než se úplně svalil na zem kvůli příliš velké ztrátě krve... ale stále žil. A já, i když jsem opravdu nechtěl, jsem se kvůli vyčerpání proměnil a raději zůstal nehybně ležet.

Rychle jsem přiběhl k Sarrovi a objal ho. Hladil jsem ho ve vlasech... A přitom mi tekly slzy.

Roztřeseně jsem se nadechl a zakuckal se. Byla mi zima.. ale ochránil jsem Nyoka. Další den budu z větší části v pořádku a tak jsem byl spokojený. Začal jsem ale usínat.. ještě jsem stihl zaslechnout otevírací se vchod, několik párů kroků a pomalé tleskání.

"Bravo. Docela silný na to, že je tak malý." zasmál se chlap a já se musel držet, abych mu jednu nevrazil. Tiskl jsem si k sobě Sarra co nejvíc. Viděl jsem, jak muži v černém oblečení znovu připoutali zraněného vlkodlaka a někam ho vedli. Zbyli tam jen dva a ještě ten v bílém.

Usnul jsem u Nyoka a ani se nehnul. "S tím by se dalo dobře pracovat. Když budete hodní, přežijete to." uculil se muž a odešel hned po tom, co na zem k Nyokovi hodil nějaký pytel.

Sice jsem byl nejistý, ale nakonec jsem se podíval do pytle. Bylo tam nějaké jídlo a i deka. Vzal jsem ji a zabalil do ni Sarra. Potom jsem pytel odkopl do rohu. Ještě abych tak jedl to jídlo. To tak...

Ucítil jsem teplo a tak mi bylo celkem dobře. Probudil jsem se až po hodně dlouhé době. Zvládl jsem ale pouze otevřít oči... Mám strašný hlad.. přejel jsem pohledem na srnu kterou odtud nedovedli... Ale ta bez hnutí ležela na zemi.

Chodil jsem po místnosti s rukama ve vlasech. Pořád jsem za ně tahal, ale bylo mi to jedno. Pořád jsem jen přemýšlel co bysme měli dělat.

Nyoko tam tak chodil.. zkusil jsem zakňučet abych upoutal jeho pozornost. Chci se ujistit že je v pořádku.

Vůbec jsem okolí nevšímal. Z toho přemýšlení mě už bolela hlava, ale musí byt nějaký způsob, jak se dostat ven.

Pomalu jsem se pokusil aspoň posadit ale po chvíli jsem stejně skončil na zemi. Tak jsem toho nechal a s bolestí se stočil do klubka.

S povzdechem jsem zastavil. Lehl jsem si k Sarrovi a pohladil ho po krku. Jak jsem ho viděl... Tolik slabého, neudržel jsem se slzám...

Nyoko mě pohladil. Pootevřel jsem oči a dal mu lehkou pusu než jsem se zas těžce položil. Nechci aby brečel.. "Miluju.. tě.." pousmál jsem se.

++++++++++++

Pro dnešek opět konec :3
Snad se vám tento díl aspoň trochu líbil xD

Další v úterý ;3

Jiný... [ Yaoi]Where stories live. Discover now