Jiný... [ Yaoi]

Část 9.

Ten hajzl mi utíkal a cestou na mě schazoval vše co šlo. Nakonec, když to nezabíralo, zalezl pod pelech ze kterého se Nyoko nemohl zvednout. Natáhl jsem tam tlapu a chytil ho za nohu. Zděšením vykřikl. Vytáhl jsem ho prudkým pohybem a hodil ho na zeď. Když dopadl, už se nehýbal. Vlezl jsem tedy nad Nyoka a smutně hleděl na škrábance které nyní měl na těle.

Křik, rány, vůbec jsem to nepobíral. Pak jsem jen cítil jak se prohla postel. Strašně jsem se bál. Pořád jsem sebou házel a tím víc se mi zarývaly provazy do rukou i nohou. Nemohl jsem skoro mluvit jen jsem splašeně dýchal.

Škubal sebou a ta šňůra se mu zařezávala do rukou. Obě ruce jsem mu pevně chytil, opřel svůj studený čumák o jeho čelo a zakňučel. Chtěl jsem mu dát najevo, že se už nemusí bát. Že ani já mu nic neudělám.

Co to? Nějaké chlupaté ruce mě chytili, že jsem sebou už nemohl házet. Pak jsem ucítil něco jako psí čumák na svém čele. Tiché zakňučení mi znilo v uších. Začalo mi strašně bít srdce. Co to je?!

Strašně se bál. Opatrně jsem drápy přeřezal ty provazy. Všechny. Ale i tak jsem ho na pelechu opatrně přidržel. Opatrně jsem mu olízal všechny rány a až pak se pomalu zvedl a s přátelsky vypláznutým jazykem se posadil na zem.

Když mě to osvobodilo s provazů a ještě olízalo rány tak jsem si sedl. Pomalů jsem si rozvazoval šátek z očí. Šátek jsem někam zahodil a rozkoukával se. "Aaaaaa!!!!" strašně jsem se lekl toho "stvoření" co sedělo na zemi. Spadl jsem na zem na záda. Co to má jako být?!!! Zrychleně jsem dýchal a krev mi pulzovala v žilách. To nemůže být...

Přikrčil jsem se k zemi když zakřičel. Lekl jsem se ho. Ale on spadl a tak jsem přilezl za ním a zakňučel. Nechci aby se bál. Držel jsem se co nejvíc u země a měl sklopené uši.

Sedl jsem si a začal couvat. Narazil jsem zády do zdi. Začal jsem si to prohlížet. Ne to nemůže být... Vlkodlak. Na vlka je to moc velký. Uvědomil jsem si, že je přilepený k zemi a kňučí. Trochu jsem se sklidnil a přiblížil se. Uslyšel jsem oddechování. Podíval jsem se na to místo, kde ležel Rinji.

Trochu se uklidnil. Byl jsem rád. Pak se ale za mnou ozvalo šustění které jsem ale ignoroval. Chyba. Ozvalo se pár rychlých kroků a do boku se mi zabodla nějaká zlomená dřevěná tyč. Zařval jsem bolestí, zvedl se na zadní a vzteky se po něm ohnat tlapou. Cítil jsem, že jsem mu zlomil ruku a par žeber. Zároveň jsem mu tím způsobil i hluboké škrábance.

Když tedy nejspíš ten vlkodlak zařval musel jsem k sobě tisknout víčka a zacpat si uši. Po chvilce jsem si rukama objal tělo a otevřel oči. Rinji ležel na zemi s několika škrábanci a ten... vlkodlak měl zabodnutou dřevěnou tyč v boku. Uviděl jsem jak byl vysoký, když se postavil. Zkusil jsem se také postavit, ale celé tělo mě bolelo takže jsem spadl a trochu zakňučel.

Zakňučel jsem a posadil se. Chytil jsem tu tyč a vytrhnul si jí. Tentokrát mi uniklo tiché zavrčení s kňučením. Chvíli jsem oddechoval a pak se rozhodl odtud zmizet. Vzal jsem Nyoka do rukou a prolezl s ním tou dírou ven. Ale venku jsem se svalil na trávu. Silně mi ta rána krvácela.

Svalil se na zem. Uviděl jsem, jak se mu na boku jeho bílá srst přebarvuje na červeno. Neměl jsem nic po ruce, tak jsem mu dal na ránu obě ruce. Strašně to krvácelo "sakra." sykl jsem. Co mám asi teď dělat. Jsem někde venku úplně nahý s krvácejícím vlkodlakem. Tohle je můj nejúžasnější den...

Chvíli jsem jen oddechoval a odpočíval. Byl jsem rád že mi pomohl krvácení zpomalit. Pak jsem se pomalu postavil na čtyři a podíval se na něj. Začal si nervózně zakrývat úd a mě napadlo... Vzal jsem do tlamy ty věci které jsem tady že sebe sundal a pustil mu je na nohy.

Podíval jsem se na věci a vytřeštil oči. "Však to je Sarrovo!" popadl jsem velké bílé tílko. Bylo to určitě to oblečení co jsem mu dal...

Tiše jsem zabručel a čumákem ho drcnul do ruky aby si to vzal. Měli by jsme si pospíšit...

Kousl jsem se do rtu, ale oblékl jsem si to. Koukl jsem na něj. Pořád tomu nemůžu uvěřit...

Čelem jsem ho drcnul do ramene, posadil si ho na záda. Po dvou bych to teď nezvládl. Rozešel jsem se a čekal až se pořádně chytí. Když se tak stalo, kulhavě jsem se rozeběhl k jeho doupěti.

Nevěděl jsem kam běží, ale když se zastavil u našeho domu, zůstal jsem jen zírat. Jak může vědět, kde bydlím? Pořád mi to nedocházelo...

Položil jsem se na zem aby mohl slézt. Když tak udělal, zakňučel jsem a začal se proměňovat zpět. Teď už jsem na něj upíral pohled a bál se, že mě vyžene...

Díval jsem se do jeho očí. Začal se proměňovat na... čkověka? Počkat... to je Sarr!!! Proměnil se úplně a já na něho jen zíral. Že mě to nenapadlo hned, když jsem viděl to oblečení. Povzdechl jsem si a nasadil svou kamennou tvář. "Pojď dovnitř."

Sklopil jsem pohled a šel pomalu za ním. Bál jsem se.. že mě nebude mít rád.. a myslím že to na mě šlo i vidět.

Viděl jsem, že se bál. "Sedni si na gauč." řekl jsem a vydal se do pokoje. Shodil jsem ze sebe všechno oblečení. Tílko bylo dovela dost krvavé, ještě od těch škrábanců. Neřešil jsem to a oblékl se do čistého. Sarrovi jsem vzal také nějaké oblečení. Přišel jsem do obýváku a podal mu ho. "Obleč se."

Posadil jsem se a když mi dal látky, vzal jsem si je a sklopil pohled na zem. "Bojíš.. mě?" Šeptl jsem smutně.

Podíval jsem se na něj "Nevím." šeptl jsem a zabodl pohled do země. Objal jsem si tělo rukama. "Nevím... co si o tom mám myslet..."

Mlčel jsem ale.. pak mi to nedalo. "Já... Můžu jít.." nechci ho děsit. To raději budu zas sám.

Sedl jsem si vedle něj. "Jsi první osoba po dlouhé době, kterou mám rád." pohladil jsem ho po tváři a usmál se "Nechci, aby jsi odešel." zadíval jsem se mu do očí. "Sice se trochu bojím, ale zatím jsi mi neublížil..."

To bylo poprvé co se mi z očí spustila voda, stejně jako už párkrát Nyokovi. Přitulil jsem se k němu a.. trhaně dýchal. Co to je za pocit? "N-neub-blížím..."

+++++++++++++++++++++

-Tak a další zase ve čtvrtek :3
Doufám že se vám to líbilo x3