Část 32.

892 114 10
                                    

Uteklo pár dní. Ani nevím kolik. Byl jsem naprosto dezorientovaný, když v pokoji nebyla žádná okna. Celou dobu jsem byl jen v té místností. Občas jsem dostal napít vody, ale to je tak všechno. Byl jsem zesláblí jak z nedostatku jídla, tak i z občasného bití a znásilňování od stejného muže. Pořád nevím co je se Sarrem. Doufám jen v to, že není mrtvý...

S roztřeseným nadechnutím jsem se probral. Byl jsem.. úplně někde jinde než předtím. Byla to.. na moje velikostní poměry docela malá klec v obří, tmavé místnosti která byla stejnýma klecema zaplněná. Byla tady spousta vlkodlaků ale i jiní tvorové.. já je Teda neznal ale lidi a ani tak úplně zvířata to nebyli. Zděsil jsem se když jsem si všiml, že z mého rozříznutého břicha vytéká spousta krve. Byl jsem tak oslabený že se rány nehojili jak měli ale byl jsem natolik v pořádku tě se mi stále rychle tvořila krev nová. Co se vlastně stalo..?

Seděl jsem uprostřed místnosti s bradou položenou na kolenech. Měl jsem velké kruhy pod očima z nedostatku spánku. Celý můj stav se začal strašně horšit a já cítil, jak pomalu šílím.

Najednou přišel nějaký muž... Nevšímal jsem si ho a díval se stále před sebe. Nějak mi bylo všechno jedno. Něco mi chybělo.. Chytil mě opatrně za bradu a zvednul mi hlavu, tak mi poskytl pohled do zelených očí. Nic víc jsem ale nemohl vidět protože měl.. nějakou masku. Ozvalo se zavrzání velkých vrat a on utekl. Po pár minutách mi opět někdo zvedl hlavu ale za čumák. Myslel jsem si, že to je ten samý jenže to byl muž v bílém plášti. "Vypadáš jako by jsi byl už dávno po smrti. Co na to asi řekne ten kluk až tě uvidí?" Zasmál se. Kluk..? Jaký?

Nevnímal jsem, že někdo přišel dovnitř. Pořád jsem jen seděl. Chytl mě za paži a někam vedl. Dostali jsme se do místnosti plné klecí. Vůbec jsem to nechápal. Proč mě sem dovedl? Byl slyšet štěkot, vrčení a někdy i kňučení. Dotáhl mě až k jedné kleci, která byla otevřená. Stál tam muž v bílém....a...Sarr. Sice jsem nevydával žádný náznak emocí na obličeji, ale kapky slanné vody se i tak kutálely po mé tváři. Tolik jsem ho teď chtěl obejmout. Však muž mě pořád silně držel za paži. "Sarre."

Zvedl jsem k nově příchozím pouze pohled. Nějaký muž a kluk... muž v bílém se začal smát a kopnul si do mě. "I když mu tluče srdce, můžeš ho považovat za mrtvého! Ten už je psychicky odepsaný. Nereaguje téměř na nic!" V tu chvíli mě kopnul do čelisti.. nic jsem neudělal.. jen ležel tak, jak jsem dopadl. Ale i tak mi vrtalo hlavou kdo je ten kluk.. měl jsem pocit.. že je důležitý.. že se na něj musím dívat..

Spadl jsem na kolena. On... si mě nepamatuje? Muž mě chytil víc za paži, až jsem kníkl. Pomalu jsem si stoupl. On mě však chytil za vlasy, kterými škubl, takže jsem musel hlavu zaklonit. Oba muži se jen smáli. "A co budem dělat s tou kurvičkou?" zeptal se muž co mě tahal za vlasy. Byl to i ten samí co mě znásilnil. Ten druhý si jen odfrkl. "Dělej si s ním co chceš."

Nevím proč.. bolelo mě to, jak se k němu chovali.. pomalu jsem se začal zvedat ze země a z mého stále rozříznutého břicha na zem dopadlo spoustu už sražené krve. "Ty se ještě zvedáš? Jsi téměř mrtvý!! Smiř se s tím!!" Chtěl mě kopnout do boku ale já jen lehce klopítl a on na louži mé krve uklouzl když se do mě netrefil.

Muž mě pustil a šel pomoct tomu co uklouzl. Dal jsem si ruku na pusu, když jsem viděl tu krev. Rychle jsem přišel k Sarrovi, kterého jsem obejmul. Bylo mi jedno, že budu celý od krve. Chtěl jsem ho silně stisknout, ale ani na to už jsem neměl sílu. "Tolik mě to mrzí Sarre." šeptl jsem.

Jeden z těch chlapů se blbě praštil o stěnu klece a tak dvířka začala padat. Polekaně jsem uhnul i s tím klukem na stranu a tak tam ti dva zůstali zavření. Já se podíval klukovi do očí a s obavami se proměnil. Dal jsem mu ruku na tvář.. "Já znám.." Šeptl jsem vyčerpaně a dál si ho prohlížel. Vím že ho znám, ale odkud? Proč?

"Nyoko..." broukl jsem a opřel ho o zeď. Nechci, aby tady někde omdlel. Položil jsem si čelo na to jeho a díval se mu do rudých očí.

"Nyo-ko.." Šeptl jsem po něm. Chvíli jsem se mu díval taky do očí jako on mě a pak jsem si vzpomněl na toho druhého muže. Toho který utekl. "Muž.. zelené oči.." ukázal jsem přibližný směr kudy utekl.

Podíval jsem se na dveře, které vedly do chodeb. "Možná bysme mohli utéct..." podíval jsem se na Sarra. On by to ale nejspíše nezvládl. Znovu jsem ho objal. "Prosím lásko, vzpomeň si."

Když se zmínil o útěku, pousmál jsem se ale jen na chvilku. "Já... Unavený.." Šeptl jsem a když mě objal, objal jsem ho pomalu taky. Příjemně hřál.

Chtěl jsem pryč aspoň z té místnosti. Ti muži co byli zavření začali křičet a myslím, že stejnak se za chvíli někdo objeví, aby je z tama dostal. "Zvládneš chvíli jít? Slibuju, že si hned potom odpočineš." pousmál jsem se na něj.

Bál jsem se.. věděl jsem že mě to bude bolet.. ale on je tak hodný.. "Ano.." Šeptl jsem nejistě a pokusil se zvednout.

Pomohl jsem mu. Chtěl jsem ho políbit, ale radši jsem si to rozmyslel. Sice jsem také neměl moc sílu, ale jednu jeho ruku jsem si dal přes ramena a pomalu s ním šel do toho pokoje, kde jsem pár dní byl. Chci, aby si odpočinul a pak bysme třeba nějak utekli.

Zatínal jsem celou cestu zuby a díval se pod sebe.. sledoval jak za sebou nechávám krvavou cestičku.. po chvilce jsem ale už opravdu skoro chodit nemohl. Strašně to bolelo a ani uroněné slzy mi nijak nepomohli.

Byli jsme už v pokoji. Rychle jsem ho dovedl k posteli. Položil jsem ho a utřel mu tvář od slz. Políbil jsem ho na čelo a pohladil po krku. "Odpočiň si." sedl jsem si vedle postele.

+++++++++++++

Tak jo, sice mám dnes spoustu práce ale protože jsem měl kapitolu připravenou předem, měl čas ji pro vás i vydat ;3
Snad se vám líbila (aspoň trochu xD)
A další bude opět v sobotu :3

Jiný... [ Yaoi]Where stories live. Discover now