Leave It Like A Secret x2 [BVB ff]

1. vstup

Milý deníčku,

Jmenuji se Klea a jsem kytaristka skupiny Mindless Sadness. Naše kapela se včera vydala na první turné. Abych nebyla tak nadšená z vlastního úspěchu, tak na nás všechny shodím kýbl s ledovou vodou. Můj dobrý kamarád Chris z kapely Black veil brides totiž ukecal manažera, abychom mohli jet šňůru s nimi jako předskokani.

A jelikož Black veil brides jsou celkem velká a známá kapela, je velká šance, že nějací ti fanoušci budou nadšení i z naší hudby. A možná právě proto jsme všichni souhlasili s tím, že se teda přidáme. Nebo možná taky ne.

Já bych tu deníčku málem zapomněla vyčnívat členy naší skupiny! Tak je tady Venda, nás milý a hodný bubeník, potom tu máme Em, ta hraje na basu a taky spolu pracujeme v malém obchůdku s hudebninami, který vlastní nás manažer. A nakonec je tady Tom, střelený kytarista, který má boží vokály. A je tak trochu velký fanoušek výše zmíněné kapely, se kterou jedeme šňůru.

Potom máme dva velmi dobré kamarády, nebo spíš mám, Harryho a Justina. Tihle dva slaďoušové jsou jedním z důvodů, proč mám vůbec ještě nějaký rozum. Člověk by si řekl, že hraní v kapele není nic tak extra vyčerpávajícího, no opak je pravdou.

Jak jsem řekla, včera jsme vyrazili na to turné. V novém krásném autobuse, ve kterém budeme teď trávit většinu času. Zavření. Společně. V malém prostoru. Víš deníčku, co z toho plyne? Že se asi zblázním. Tohle říkám druhý den po začátku turné. Co se bude dít na konci? Nevím. Nemám nejmenší tušení.

No každopádně jsme včera vyrazili na cestu na naší první zastávku. Nebo se tomu říká jinak? No prostě jsme dorazili na místo, kde budeme hrát. Vystoupili jsme z autobusu a setkali se s partou z kapely BVB. Jestli s Emou přežijeme, máme v plánu sepsat všechny naše zážitky. Což vlastně jsme obě dvě začaly plnit. Já jsem si koupila nehorázně velký deníček, který sice nožů tak dobře schovat, ale můžu psát do hallelujah.

No prostě jsme vystoupili a rozhodli jsme se jít někam na jídlo. A jelikož jsme parkovali asi dva bloky od KFC, bylo hned rozhodnuto. Každý z nás si objednal na co měl chuť a tak nějak jsme se podělili. Já jsem měla jídlo s Tomem, Ema jedla s Jakem a zbytek si vzal něco sám pro sebe a odmítali nám dát i ochutnat, děti.

A když jsme se vrátili k autobusu, čekali tam na nás Harry s Justinem s velkou taškou v ruce. Vypadlo z nich, že ten autobus je od teď jenom nás a můžeme ho na zdobit jak budeme chtít. V té tašce měli různé barevné spreje, že prý je můžeme použít a udělat vlastní design. S Emou jsme se dohodly, že namalujeme nad kola křídla a zbytek necháme na klucích.

A dopadlo to opravdu celkem dobře. Kdybych nevěděla, že jsme to dělali my, řekla bych že to vypadá docela dobře. Ale když si uvědomím, že na jednom křídle jsme s Emou strávili asi tak hodinu, tak je to takové to "mohlo to vypadat líp, když už jsme se s tím hodinu patlaly". Celá naše kapela je z výsledků nadšená, tak nevidím důvod to nějak hrotit. A hrajeme až dneska, tak já se brzy ozvu až dohrajeme... snad to dopadne dobře.

Zatím, Klea si jde připravit kytaru na dnešek a trochu rozpohybovat prsty a zápěstí, jinak mi při koncertě upadnout.