His name's Louis /1D - L.T/ [CZ]

21. Sleep next to you

Mobil jsem zhasla, aniž bych si všímala nových zpráv z dneška od Roxy, Harryho, Louise a Willa. Neměla jsem energii na to odepisovat i jim. Respektive vymazat upozornění na zprávy od lidí, kteří jsou o patro výš a odpovědět Willovi. Usnula jsem během minuty při vzpomínce, jak mi Louis řekl: "víš, taky tě miluju," i když jsem mu nic neřekla. Jen jsem to napsala Willovi. Ale on, jako by mi na to odpověděl. Je snad Will..? Ne, to je blbost, Willy mi napsal, že bydlí v malém domku a ještě v jiné části Londýna.
Než jsem tohle ale v myšlenkách stihla dořešit, upadla jsem do spánku. Konečně.

A probudila jsem s šokem..

------------------------------

Vzbudilo mě dušení se. Někdo mě škrtil.

Začala jsem sebou házet, aby mě ten člověk pustil a chtěla jsem začít řvát. Někdo měl okolo mě omotané paže vší silou a tím mě škrtil. Než jsem ale stihla zaječet z dechu, který jsem si nebyla jistá, že vůbec ještě mám, přerušila mě něčí ruka na mých ústech. Naskytl se mi výhled na tu osobu. Hned co jsem ji zahlídla...

...Tak jsem ji zase objala....

"Rox-!" chtěla jsem zakřičet při objímání. Ale ona mě přerušila.

"Pst. Všichni ještě spí, já jdu do práce," usmála se. 

"Půjdu s tebou!" naléhala jsem.

"Ne-e," zavrtěla hlavou: "zůstaneš tady. Nahoře máš Louise," pohladila mě po rameni. "Jak ses sem dostala? Kde jsi byla? A proč máš monokl?!" skoro začala řvát zděšením, ale já ji ukazováčkem u úst naznačila, ať neřve. Nechtěla jsem, aby se díky nám všichni vzbudili. 

"N-no j-j-já byla u-"

"Nemusíš mi to teď říkat."

"Chci, ale nenaštvi se. Prosím."

"Nenaštvu, zlato. To bych nedokázala," usmála se.

"Byla jsem u Thomase," řekla jsem a ona začala rychle a nahlas dýchat. Byla vytočená. "Ale to je dobrý, Soph, jeho přítelkyně a moje dobrá kamarádka mě odtamtud dostala sem. Je to v pořádku, už ho nezajímám," uklidňovala jsem ji. 

"Dobře, no. Ještě si o tom promluvíme, musím jít, abych si stihla dojít pro kafe před prací. Jsem ráda, že ses vrátila," usmívala se jako sluníčko, naposledy mě objala a odešla.

Zase jsem byla sama v té velké místnosti. A už teď jsem se nudila, věděla jsem, že kluci spí a já neusnu, takže jsem se protáhla, vstala a šla do kuchyně pracovat na snídani. Vajíčka jsem měla včera a proto jsem se rozhodla pro palačinky.

------------------------------

Když jsem dodělávala poslední palačinku, uslyšela jsem za sebou příjemný hlas.

"Mm, tady to krásně voní," zamumlal ospale. Hned jsem se otočila a běžela za tou osobou. Bylo mi jedno, že bych tu palačinku měla co nejdřív obrátit.

"Nialle!" skočila jsem mu do náruče, když si mnul oko. Ale chytil mě. A dokonce to ustál. Sice jen tak tak, ale ustál.

"Chloe," zamumlal mi do vlasů, když mi objetí opětoval. V tom jsem vzhlédla za hlasem Liama, který scházel schody.

"Niallere, já ti říkal, ať tu snídani neděláš, vždycky to skončí kata- Chloe!" rozběhla jsem se i za ním a objala ho. Pohladil mě jednou po zádech a pustil. Chytil mě za ramena a prohlížel si mě. "Bože, ty máš monokl a... Tolik modřin jsi neměla, kde jsi byla??"

"To je na dýl, ale už je to za mnou. Už vás neopustím," usmála jsem se. Chtěl něco říct, ale přerušil nás další hlas. V řadě třetí. To jsme tak hluční, nebo když se vzbudí jeden, ostatní taky? Nějaká magie tady?

"Sakra lidi, já se tady snažil spát!" uslyšela jsem chraptivý hlas, který se blížil po schodech. Jen jsem se postavila mezi Nialla a Liama, a čekala na Harryho.

"Měl dlouhou noc s Roxy," zahihňal se tiše Ni, abych ho slyšela jen já. Usmála jsem se. Tak moc mi chyběli.

"No tak Harry, nebuď bručoun," řekla jsem na oko smutně. Podíval se na mě a vytřeštil oči. Vypadala jsem tak špatně, nebo..?

"Chlo!" objal mě. Hodně pevně, v tomhle jsou si s Roxy stejní. 

Ještě trošku to bolelo, ale už zdaleka ne tolik, jako minule, nebo u Roxy. I když jsem asi jen byla v šoku, nemůže mít takový stisk, ne? No, určitě šlo jen o zvyk. 

Hned jak se odtáhl, zíral vyděšeně na ten monokl. Ukázal na něj a něco chtěl říct, ale já ho zastavila. "Vysvětlím to, ale teď ne, ano?" snažila jsem se o úsměv. Kývl.

"Sakra, snídaně!" vykřikla jsem, když jsem si vzpomněla na palačinku, kterou jsem měla dávno obrátit.

"Mám to!" křikl na mě Liam z kuchyně. Ani jsem si nevšimla, že odešel, ale oddechla jsem si. Koukla jsem za sebe do kuchyně a viděla jsem, jak už palačinky maže marmeládou. Ni vyndaval ze skříňky Nutellu. Zakroutila jsem hlavou a otočila se zpátky.

"Ahoj Chloe," ozval se další hlas.

"Zayne!" obejmula jsem ho. On si kolem mě jen přehodil ruce, přišlo mi to divné. Jako by byl nejistý, jestli mě obejmout může. Já si ho trochu víc přitiskla a tím mu to dovolila. Opětoval mi to a když jsem se odtáhla, měl poloúsměv. Ten mu z obličeje zmizel, když poodstoupil a tikal očima mezi mnou a někým za mnou. Odhaduju to na Harryho.

Zkusila jsem to ignorovat a odebrala se po schodech nahoru. Ten jeden človíček, který tu chyběl... Tak toho jsem potřebovala nejvíc. 

"Chloe, máš tady palačinku. Kam jdeš?" slyšela jsem Liama. Otočila jsem se.

"Ehm, no, já nemám hlad."

"Tak si to vezmu já," pustil se do mojí palačinky Ni ignorujíc to, že má zrovna rozežranou jednu svojí. Zakroutila jsem pobaveně hlavou a šla dál.

-------------------------

Otevřela jsem dveře od Louisova pokoje a nahlédla, jestli už není náhodou vzhůru, jako ostatní. Ale nebyl. Aspoň je originální. 

Usmála jsem se, vešla a opatrně za sebou zavřela dveře. Chvíli jsem jen stála před postelí a pozorovala ho. Už nebyl zachumlaný. Deku měl u pasu, ležel na boku směrem ke mně, ruku vedle své hlavy, na té druhé si ležel a měl ji pod polštářem. Mimochodem neměl tričko a já se vyžívala ve výhledu na jeho břišáky. 

Nevěděla jsem, co mám dělat. Jen jsem chtěla být vedle něj. Takže jsem si potichu rozepla pásek a sundala jeansy, nadzvedla deku a sklouzla pod ní, vedle něj. Chvilku jsem ho pozorovala, pak si propletla prsty s tou rukou, co měl vedle hlavy a pomalu zavírala víčka, dokud jsem znovu opět neusnula.

Měla jsem pocit bezpečí, byla jsem šťastná a po boku osoby, kterou miluju. Osoby, které patří celé mé srdce. A vždy patřit bude.

Tak, jak se Vám tahle kapitolka líbí?:3 Louis takhle musí být hrozně sladký <3
A ty gify <3 Jak Harry, tak Louis v médiích <3 Závidím těm holkám:D <3 :/
Jinak, taky Vám blbne Wattpad, nebo jsem v tom sama?:D Chodí mi upozornění na třeba tři hlasování, i když jich je na konec sedm, na komenty mi upozornění nechodí vůbec... Takže většinou ani nevím, jestli se Vám tahle nová kapitola líbí:/ Musím si chodit komentáře prostě průběžně kontrolovat, už jsem z toho zoufalá:D