His name's Louis /1D - L.T/ [CZ]

17. Pain and black

"Leo, ne!" zabrečela Sophia. Pousmála jsem se a objala ji. To se už rozbrečela. Začala jsem ji hladit po zádech a ona se po chvilce uklidnila. Obě jsme po chvíli usnuli, jelikož to pro nás byl těžký a náročný den.

------------------------------------------------

Vzbudila jsem se a promnula si oči. Potom mi došlo, co mě vzbudilo tak brzy, že je ráno ještě šero. Vzlyky. A moje nebyly.

"Soph? Co se stalo?" podívala jsem se na ní zděšeně. Ona si jen prohlížela moje břicho, které nebylo zakryté tričkem, které se mi vyhrnulo těsně pod prsa.

"To ti udělal on?" zeptala se tiše.

"Co? Ty řezy? Ne! Neudělal, Soph, to byla nehoda, udělal to podle všeho Harry, můj kamarád. Chodil za mnou každý den do nemocnice, odkud mě včera ráno pustili. Hazza je ale fajn kluk, přítel mé kamarádky, neudělal to schválně, ať se stalo cokoli," snažila jsem se ji uklidnit. Hladila jsem ji po hřbetě ruky palcem.

"Ty-ty nevíš, jak se to stalo?" řekla překvapeně, ale vzlykat přestala.

"Jo, je to divný. Pamatuju si všechno, ale ne to, jak se mi to stalo. Prostě jsem se zničehonic objevila v nemocnici s Roxy, Harrym a Louisem, jejich kamarádem," zasmála jsem se, když jsem slyšela, jak divně to zní.

"Ztratila jsi pameť?"

"Ano. Nevím, jak dlouho jsem byla mimo, ale asi jen pár dní. Za to Thomas už snad zapomněl, že u něj bydlím, vypadalo to tak, když jsem mu psala, že jsem v nemocnici," smála jsem se. Ona stuhla.

"Aha," kousla se do rtu a vypadala zamyšleně.

"Stalo se něco?" zeptala jsem se, ale on jen zakroutila hlavou.

"Chceš ještě spát?" zase zavrtěla hlavou. Asi neměla chuť odpovídat. Natáhla se pro ovladač a zapnula televizi.

-----------------------------------------------

Ze začátku se se Soph moc nedalo komunikovat, ale pak se z té divné nálady dostala a normálně jsme si povídali, dokud jsme nezjistili, že jsme prokecali asi hodinu a půl. To jsme se zvedly a šly dělat vajíčka.

Pustili jsme si k tomu rádio, ze kterého jsme mohli slyšet písničky jako Talk dirty to me, nebo Tuesday. U toho jsme tancovali a smáli se. Jednou jsme do sebe vrazili a Sophia mě stáhla s sebou na zem, když padala, takže jsme se válely na zemi a smály se.

Bohužel jsme smíchem vzbudili Thomase, který naštvaně přidupal do kuchyně. Hrozně jsem se začala bát, ale přítomnost Soph mi dodávala pocit bezpečí.

Thomas jako by Sophii přehlížel a ignoroval. Vydal se ke mně, vzal mě za zápěstí a napřáhl se. Jen jsem zavřela oči a vyčkávala, až to udělá. Vím, že když jsem ho jednou vzbudila, dal mi pěstí a když jsem ležela na zemi, kopal do mě. Nesnášel, když ho kdokoli budil.

Otevřela jsem oko, když v tom jsem viděla, jak Thomasovu napřáhnutou pravou ruku drží Soph a vyměňují si zlé pohledy.

"Tak na tohle nemám," řekla najednou, vzala mě za zápěstí a odešla se mnou do předsíně.

Začala si nazouvat boty, takže jsem ji napodobila a taky si je nazula.

"Kam si jako myslíte, že jdete?!" zařval Thomas, ale ona se jen klidně usmála: "na procházku," a odešla z domu s mou rukou v té své.

Odešla se mnou do lesa vedle domu. Chvíli mě za sebou spíše táhla, protože jsem ji nestačila. Byla naštvaná a šla rychle. Po asi pěti minutách jsme došli k několika pařezům a na jeden si sedla.

"Jediný, co opravdu nesnáším je násilí," zavrčela, když jsem si sedala na pařez vedle.

"Je mi to líto, ale měla jsi ho asi nechat."

"Cože?? Včera tě propustili z nemocnice, chceš se tam znova dostat??"

"Ne, to asi ne," podívala jsem se do země. Bylo mi líto, že na mě zvýšila hlas. To jsem teď opravdu nepotřebovala.

"Omlouvám se. Miluju ho, hrozně moc, ale tohle je... Hrozné."

"V pohodě," usmála jsem se objali se. Měla jsem ji moc ráda. Jedině ona mi pomohla zapomenout na Roxy, Harryho a Louise... Zayna a Liama, nebo toho skřítka Nialla. Nebo Willyho.

"Půjdeme se projít?" usmála jsem se, když jsme se od sebe asi po pěti minutách odtáhly.

"Jasně, to bude asi nejlepší," zasmála se a já ji pomohla na nohy.

----------------------------------------------------

"Nekecej! To fakt?" zasmála jsem se.

"Jo! On mi řekl, že tě ztratil a včera že to tak vlastně není," zasmála se se mnou. Zakroutila jsem pobaveně hlavou, i když by mi to asi mělo spíš vadit.

Vypadala u toho dost zamyšleně, když mi vyprávěla, jak se seznámili a on jí o mě řekl. Aspoň mi došlo, že mi to, co se stalo během několika dní do sebe nezapadá.

"Asi by jsme měli jít domů, už se začal omlouvat a říkat mi lásko," zasmála se Soph, která ukazovala na displej mobilu a tím mě vytrhla z myšlenek, kdy jsem se snažila tohle všechno pochopit.

"Jo, to by jsme měli. Aspoň už bude v klidu," pousmála jsem se a následovala Soph, která zřejmě věděla kde jsme a kudy se dostaneme zpátky.

Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že je Thomas klidný...

-----------------------------------------------

Přišli jsme domů, všude bylo ticho. Zuly jsme se a Soph se vydala do kuchyně, zatímco já si šla lehnout. Byla jsem nevyspalá, jelikož jsem usnula se Soph na gauči. Navíc tři hodiny v lese takhle po ránu? Dobře, tak dopoledne? Navíc i když byla právě jedna hodina odpoledne, já prostě chtěla ležet.

Ale na posteli a odpočinout si...

Když jsem vycházela schody, čekalo na mě překvapení. Thomas mě drsně přitiskl na zeď hned těsně zábradlí jen co jsem schody vyšla. Přiložil mi ruku na pusu, abych nemohla vydat ani hlásku a mačkal mě svým tělem. Bolelo to víc, než by mělo, kvůli těm řezům po mém těle.

"To si kurva myslíš, že mě budeš využívat kvůli teplýmu jídlu a domovu a potom se pokusíš vzít mi Sophii?!" zašeptal, ale byla slyšet jeho naštvaný hlas. "Kurva to sis myslela?! Ani hovno! Sophia je moje, miluje mě a ty... Ty mi ji nevezmeš! A víš co? Toho tvýho zkurvenýho blbečka Lewise, nebo jak se jmenuje jsem do nemocnice dostal já."

Byla jsem zmatená a vyděšená. Nemohla jsem se ani hnout, ani zakňučet. Byla jsem jako přimražená, z očí mi tekly slzy.

Potom ale přišla ukrutná bolest, která naznačovala tomu, že mě shodil ze schodů. Když jsem po pro mě nekonečné chvíli spadla na zem pod schodama, cítila jsem ještě obrovskou bolest hlavy, před očima jsem měla černo, cítila jsem, jak je pode mnou mokro, jak se pode mnou rozlévá trocha červené tekutiny. Ještě nějaký hlas, ale neslyšela jsem kdo to je, ani co říká.

Potom jen černo. Nic víc. Bolest a černo...

Teď, za pár minut vydám ještě jedu kapitolku, protože Vám nedokážu udělat to, že bych nechala otevřenou takovou situaci.
Možná to bude poslední díl, myslím jako epilog, takže se na to připravte:/
Pokud by Vám nevadil třetí díl za večer, tak to vydám hned, jak mi někdo napíšete, že chcete:P A nezabíjejte mě prosím. To já jen tak:D