His name's Louis /1D - L.T/ [CZ]

9. Dumb luck

Beze slova mě políbil do vlasů a hladil po zádech. Uklidnilo mě to a já po chvíli na Thomase zapomněla. To se stalo poprvé.

"Miluju tě," řekla jsem už v mikrospánku.

"Miluju tě," zopakoval a já teď už s lepším pocitem usnula.

------------------------------------------

Probudila jsem se a cítila jeho teplý, nepravidelný dech na čele. Spal. A já ho opravdu budit nechtěla. Bylo mi to líto, myslím to co se stalo. Vlastně nestalo. Bylo mi to moc líto, já to chtěla, jen mi to moje myšlenky nedovolily.

Opatrně jsem vzala jeho ruku co mě objímala okolo pasu a dala mu ji na břicho. Vzala jsem si na sebe jeho košili a zapnula ji, jelikož by dole mohl být Harry, nebo už dokonce i ostatní kluci. I když tam bylo velké ticho. A já nechtěla poslouchat jejich debilní poznámky. Ještě jsem si natáhla šortky a pomalu, hlavně potichu šla ke dveřím od pokoje. Po cestě jednou vrzla podlaha, ale když jsem se otočila, Lou se jen zavrtěl a pokračoval šťastně ve spánku. Usmála jsem se a vyšla z pokoje s tichým zavřením dveří.

Došla jsem dolů a zamířila si to do kuchyně. Potřebovala jsem nutně kafe. A tak jsem si ho jednoduše šla udělat.

Teda měla jsem to v plánu...

Začala se vařit voda, když jsem slyšela třísknutí dveří. Zmateně jsem vběhla do obýváku a viděla Roxy se zadržovanýma slzama v očích.

"Rox? Co se stalo??" řekla jsem a přiběhla k ní. Chtěla jsem ji obejmout, ale ona hodila tašku z ramene na okraj gauče a běžela po schodech nahoru.

Já se na ní jen dívala a naslzily mi oči. Hrozně mě to trápilo.
Co se stalo?
Kde je Harry?
Udělal ji něco on?

Z těhle myšlenek mě vytrhl další třísknutí dveří a rychlé kroky blížící se ke mně.

"Kde je??" zeptal se vynervovaný Harry. Nic jsem nedokázala odpovědět, ale on mě hrubě vzal za ruce a třásl se mnou.

"Kde je Roxy??" teď už zařval. To bylo poprvé, co jsem se ho bála.

"N-nah-hoře," řekla jsem roztřeseným hlasem, on mě pustil, podíval se mi omluvně do očí a vyběhl schody nahoru. Už jsem byla klidnější.

Potom jsem uslyšela další, v řadě už třetí třísknutí dveřma. I když tohle bylo z těch tří asi nejmírnější. Zayn přišel, byl úplně v klidu, sedl si na gauč, natáhl si nohy, mnul si ruce a zíral před sebe. Koukala jsem se na něj úplně vyšokovaně. Je jasný, že ví něco o tom co se stalo a je takhle v pohodě. Rozmáchla jsem rukama a zdvihla obočí, ale on nic. Nereagoval, jako bych tam ani nebyla. K nepochopení.

Chtěla jsem mu něco říct, ale slyšela jsem, jak Harry bouchnul do dveří, zvenka, a běžel po schodech dolů. Zřejmě byla Roxy zamčená někdě v koupelně, nebo pokoji a nechtěla odemknout. Hned co uviděl Zayna, šel k němu a zatínal ruce v pěst.

"Ty hajzle," přecedil Harry skrz zuby.

"Co? Ona sama to tak chtěla!" bránil se Zayn. Já jen vytřeštila oči. Co?

"Ne! Nechtěla a ty to víš! Proč nepochopíš, že je se mnou šťastná?" řekl Harry vyprovokovaně, ale snažil se být klidný. Hodil po mě před tím pohled, asi mě nechtěl znovu vyděsit.

To bylo naposledy, co si mě všiml, dokud se to nestalo...

"Protože nejsem takovej vůl, abych věřil něčemu, co není pravda!" pak se ušklebil: "narozdíl od tebe."