His name's Louis /1D - L.T/ [CZ]

14. Moody

"Dobrý den paní Jacobsová," usmála jsem se a šla. I když jsem nechápala to: "konečně, vrátila ses," byla jsem pryč přece asi jen tři dny. Já už tady nebydlela? Thomas mi něco tají? Zneužil toho, že jsem zapomněla na dost věcí?

Naštěstí se paní Jacobsová na nic neptala, nic neříkala. I když si prohlížela mé modřiny a řezy na rukou. Takže jsem přidala na tempu.

Jen co jsem byla před dveřma, chytl mě surově za loket a vtáhl do domu. Zabouchl, zamkl a já se začala bát. Tady jsem si prožila nejhorší týdny, měsíce mého života. A teď je budu prožívat znovu. Už nikdy to nebude jako dřív, kdy jsem byla šťastná a zamilovaná. Něco mi to nechce dovolit.

--------------------------------------------------------

"Co to mělo znamenat?!" začal na mě křičet.

"Já-já nevím o čem t-to mluvíš," vykoktala jsem.

"Já ti nedovolil se s ní bavit!" zařval. Naslzely mi oči, ale i tak jsem sebrala veškerou odvahu a řekla něco, co bych si dřív nedovolila.

"Jen jsem ji pozdravila," možná jsem trošku zvedla hlas. 

To byla chyba. Jen co jsem to dořekla, ucítila jsem, jak mě štípe tvář. Dal mi facku, až jsem málem spadla. Hrozně se mi zamotala hlava a před očima měla černo, jelikož jsem po tom otřesu mozku a tohle je pro mě dost nebezpečné. Podle doktora bych měla jen ležet a odpočívat. To mi teď ale fakt nehrozí.

"Ještě jednou odporuj a schytáš to pěstí," přecedil mezi zubama, vzal mě za loket a odtáhl nahoru.

Hned jsem tu místnost poznala. Byl to můj pokoj. Nic se tu nezměnilo. Jedno okno, velká postel "pro velké věci," jak mi Thomas vždy říkal. Na té posteli se bohužel nejenom spalo. Potom jedna skříň a jeden stůl se židlí. Pokoj velký, ale k čemu? Já tu mohla jen spát, nebo-

"Vybal si a pak přijď do kuchyně," řekl a hodil mou tašku na postel. 

Kývla jsem. On zasyčel. "Ano, Thomasi," řekla jsem opatrně a dívala se u toho do podlahy.

"Příště se mi kurva koukej do očí," zavrčel a praštil dveřma. 

Hned na to jsem se sesunula podél zdi na zem, přitáhla si k sobě kolena a začala brečet. Proč? Proč já? Proč jsem tohle dopustila? Jak jsem mohla? Mohla jsem vzbudit Harryho. Thomas by mě před Harrym těžko odvezl, nebo zbil. 

Já si jen naivně myslela, že mě Thomas miluje. Ale to on nikdy. Nikdy nikoho. Ty holky, se kterýma spí vedle v pokoji hned ráno vyžene, ne-li po tom, co to dodělají. A mě tu má pořád, proto jsem mu vše odpouštěla, myslela jsem si, že ke mně něco narozdíl od nich cítí. 

Bála jsem se moc zdržovat, proto jsem vstala a začala si vybalovat. Pořád s brekem. 

------------------------------------------------------

"Konečně," usmál se Thomas, když jsem sešla do kuchyně. "Tady máš jídlo," dodal. 

Sedla jsem si ke stolu. Přesně tam, kam jsem si sedala vždy, naproti Thomasovi. Ale židle tady byly tři, když nevyhnal nějakou z dívek hned, nebo ona sama neodešla po svém vzbuzení. Občas, i když málo kdy dělal snídani i pro ni. 

Dal přede mě talíř s těstovinami. Měla jsem veliký hlad, proto jsem poděkovala-jak to bylo zvykem a začala jíst. Pořád se na mě díval. Cítila jsem na sobě jeho pohled celou dobu. Podívala jsem se na něj a nadzvedla obočí.

"Jsi pořád stejně krásná," řekl a zastrčil mi pramínek neposedných vlasů za ucho. Cítila jsem, jak se červenám. Ale i tak nechápala, jak někdo může být tak náladový.

Potom jsme zase byli potichu. Dokud jsem neslyšela prudké odsunutí židle a reflexivně nezvedla pohled. Thomas se sklonil přes stůl a okamžitě mě začal líbat. Tahal mě občas za spodní ret, líbal dravě, ale přitom špetku vášnivě. Což je u něj neobvyklé. 

Potom stůl obešel, nadzvedl mě a posadil na stůl. Přitiskl se na mě hned, vtěsnal se mezi má stehna. Sundal mi tričko, já mu na oplátku ale nezačala rozepínat knoflíčky košile, jako vždy. Líbala jsem ho, ale věděla jsem, že dělám špatně. Proto jsem přestala. 

Chyba...

Dal mi facku, chytl drsně mou bradu a zase se přisál na mé rty. Tekly mi už slzy, ale bála jsem se přestat spolupracovat. Po chvíli mě vzal a odnesl nahoru do pokoje. 

Nemusím doufám říkat, co se tam stalo. Prostě ze mě serval oblečení a bez jakékoliv přípravy si mě dal. Brečela jsem, řvala a kopala, jenže to mi nepomohlo. Nikdo tam nebyl, jen já, on a paní Jacobsová, která neměla sluch moc dobrý.

Před tím, než se oblékl, přikryl a nechal usnout mi jen řekl: "Zítra ti někoho představím."

No joo, musím Vás napínat:D Uhádli by jste, koho chce Thomas Chloe představit?