His name's Louis /1D - L.T/ [CZ]

11. Thomas

"Ty jsi...?" tázala jsem se znovu, když byl asi půl minuty ticho.

"Eh, jo, promiň. Jsem Louis, tvůj př-kamarád,"

Usmál se do země. Měl překrásný úsměv, i když se za ním skrývalo hodně emocí. Za tuhle myšlenku o krásném úsměvu jiného kluka jsem se nenáviděla, musela jsem ji nechat zmizet v ostatních myšlenkách, vždyť mám přítele... Thomase. A i když on mě podvádí pořád, a to nejen myšlenkami, já bych to samé jemu nikdy neudělala.

Ptám se sama sebe...
Neudělala bych ho ze strachu aby mě nezbil?
Nebo snad protože ho miluju? 

-----------------------------------------------------------

Louise po chvíli vyhnal nějaký doktor. Chtěla jsem se ho, vlastně buďto Louise, nebo doktora zeptat, co se mi stalo, ale nestihla jsem to. A jelikož byl večer, šla jsem spát.

-----------------------------------------------------------

2 days later

Bylo odpoledne a já přemýšlela. Včera za mnou zase byla Roxy s Hazzou a Louisem, tentokrát i s blonďákem Niallem, hnědovlasým vysokým Liamem a černovlasým, roztomilým Zaynem. Všichni tihle lidé mě znají a jsou tak milí... Že je mi opravdu líto, že si je nepamatuji. Hlavně Louise, je mi z nich nejvíce sympatický. Mám hrozně velký pocit, že jsme byli nejenom kamarádi, ale to je nemožné, když mám Thomase. 

Tomu jsem dokonce psala, abych mu dala vědět, že jsem v nemocnici. Thomas se chvíli jako kdyby divil, že mu píšu, ale pak jsem mu napsala, že si toho moc nepamatuji a on, že dneska přijde. Těšila jsem se, docela. Na druhou stranu jsem ale měla strach. Sice mi v nemocnici plné lidí neublíží, ale až pojedu zítra domů... Tak nevím. 

Je dost možné, že pojedu domů s Roxy, ale nechci je tam otravovat, jelikož bych musela být doma s ní a klukama. Prý kdyby ona byla v práci, aby se o mě starali, ale já je nechci zatěžovat.

"Ahoj kotě," přišel do pokoje Thomas. Usmála jsem se, ale křečovitě, kvůli bolesti celého těla.

"Ahoj lásko," chtěla jsem ho obejmout, ale on mě praštil přes ruce. Měla jsem na nich pořád ty šrámy od skla, takže to hrozně bolelo. Sykla jsem bolestí a naslzely mi oči.

"Nebul, nebo tě praštim ještě jednou," pošeptal mi do ucha. 

"Dobře," utřela jsem si slzy.

"Pustí tě prý zítra. Pojedeme k nám," řekl rozhodnutě.

"A-al-le já chci j-jet s Roxy," mumlala jsem se a koukala na něj. Bála jsem se, že mě uhodí, ale tuhle informaci by měl vědět.

"Co jsi to řekla ty kurvo??" procedil mezi zuby a tvrdě mě zmáčkl za zápěstí, kde byl také jeden, avšak menší šrámeček.

"Ž-že p-p-pojedu s-s te-tebou," málem jsem zase brečela, ale věděla jsem, že nemůžu. Patřím Thomasovi a co řekne, to udělám. Jako správná přítelkyně.

"Hodná holka," pohladil mě po vlasech po tom, co ke mě do pokoje přišel doktor.

Tak co? Thomas je hajzl, viďte?:/ Co si o tomhle myslíte? Jak to dopadne?:)