His name's Louis /1D - L.T/ [CZ]

13. Home, sweet home

"C-co? Co mu je?? Co se vám stalo??" začala jsem jančit. Až moc, nevím, co to do mě vjelo. Ale cítila jsem se hrozně, chtěla jsem Louise vidět. Vidět, obejmou a přesvědčit se, že je v pořádku.

"Nešil. Popral se dneska odpoledne s... Jedním klukem. Trošku nedorozumění. A já se popral s jedním klukem, který mě naštval ten den, co se ti to... Co se ti tohle stalo," ukázal na mé hojící se rány, posmutněl.

"Bože, vy jste dvojka," plácla jsem se trochu do čela a protočila očima.

Jen se zasmál, za což jsem byla ráda, nechtěla jsem, aby byl smutný. Ani nevím, z čeho tak zesmutněl. Ještě jsme si chvíli povídali na mé posteli, kam se vměstnal, dokud se mi nezačali oči pomalu, ale jistě zavírat. Harry mě ještě líbnul do vlasů a já se vydala do říše snů.

Kéž bych věděla, co se mnou teď bude... A zabránila tomu...

-----------------------------------------------------------

Ráno, když jsem se probudila, Harry už byl ve své posteli. Za což jsem byla ráda, musím si jít balit a nechci ho zbytečně budit. Navíc Hazz taky chtěl, abych jela k nim. O Thomasovi sice neví, ale to je jedině dobře. Jinak by to řekl Roxy, ta zase šílela a jela pro mě. A to bych se o ní bála.

Sbalila jsem si to, co jsem tam měla, moc toho nebylo. 

"Ah, už jsi sbalená," zašeptal Thomas, který stál mezi dveřma opřený o futra. Byl tak sladký... Už necítím to, co dřív, ale pořád ho asi docela miluju. Myslím. 

"Jo, jsem," usmála jsem se. On taky.

Rozešla jsem se k němu i s taškou. Hlavně jsem musela být tichá, abych nevzbudila Harryho, protože by... Prostě by to nebylo dobrý. S jedním krokem pode mnou zavrzala podlaha, ale on se naštěstí jen zavrtěl a oddechoval dál.

Kéž by se vzbudil...

Usměvavý Thomas mi vzal tašku a chytil mě za ruku. Přišla jsem si jako za starých časů, když Roxy byla ve Španělsku a já byla jen s ním. Pořád jsme se objímali, říkali si jak se milujeme, drželi se za ruku s propletenými prsty... 

Ale to už tak nikdy nebude...

Prošla jsem kolem jednoho pokoje, který byl vedle a kde mě zaujali hnědé vlasy vyčesané nahoru. Byl to on, byl to Louis. Harry přece říkal, že se s někým popral. Měl pravdu. A mně to bylo tak moc, moc líto. Naslzily mi oči, když jsem ho viděla s monoklem ležet tak bezmocně v té nemocniční posteli. Měla jsem za ním včera jít. Proč jsem to neudělala?

Šla jsem k proskleným dveřím, přes které jsem ho viděla a koukala na něj. Spal.

Kéž by se probudil dřív...

"Kde se loudáš?" slyšela jsem za mnou hlas: "zlato," přecedil mezi zuby a přešel ke mně. Věděla jsem hned, jak to je. Neměl mě rád, byl na mě hodný jen takhle mezi lidma. Jsem kráva a jdu s ním. I když můžu utéct. Teda mohla jsem. 

Když jsem si řekla "teď uteču," vzal mě za silně za paži a posadil do auta. Ani nevím, jak jsem se dostala až sem. Ještě na mě hodil tašku a sám nastoupil. Už nemám šanci utéct, než jsem se vzpamatovala a zorientovala, byla jsem zamčená v jedoucím autě. Směr-nový domov. Za celou dobu jsme nepromluvili.

"Dělej, pojď!" zavelel, když auto zastavilo.

Já radši poslechla, vstala, vzala si tašku a následovala ho do mně už známého domu. Bylo to u lesa, barák tam ale nestál sám. Vedle něj byl ještě jeden, tam bydlela paní Jacobsová, starší dáma, se kterou jsem si povídala, když jsme pracovali na zahradě. Občas jsem ji k nám pozvala na kávu, nebo ona mě. Ale jen když Thomas nebyl doma. Bydlela jsem totiž u něj a nedovolila jsem si utéct, takže mě po několika týdnech nechal jít na zahradu. Věděl, že se za ním vrátím. Věděl, že jsem ho milovala. 

"Jé, ahoj Chloe! Konečně, vrátila ses!" slyšela jsem někde vedle sebe. Thomas protočil očima a nuceně se usmál. I když já věděla, že pokud ji jen neodpovím a nepůjdu, bude to zlé. Pro mě. 

"Dobrý den paní Jacobsová," usmála jsem se a šla. I když jsem nechápala to: "konečně, vrátila ses," byla jsem pryč přece asi jen tři dny. Já už tady nebydlela? Thomas mi něco tají? Zneužil toho, že jsem zapomněla na dost věcí?

Naštěstí se paní Jacobsová na nic neptala, nic neříkala. I když si prohlížela mé modřiny a řezy na rukou. Takže jsem přidala na tempu. 

Jen co jsem byla před dveřma, chytl mě surově za loket a vtáhl do domu. Zabouchl, zamkl a já se začala bát. Tady jsem si prožila nejhorší týdny, měsíce mého života. A teď je budu prožívat znovu. Už nikdy to nebude jako dřív, kdy jsem byla šťastná a zamilovaná. Něco mi to nechce dovolit.

Jak jsem řekla, začínají prázdniny (pro mě začali dneska, protože jsem nemocná a nešla jsem do školy) a proto budu i více psát:) Snad se Vám tenhle díl líbil:) 
Budu moc ráda za všechny hvězdičky a hlavně komentáře, kterýma mě vždy tak moc potěšíte <3 Love u all <33

PS: Tady máte spícího Louise ještě jednou, jiný obrázek než v médiích:D Trochu. 
Je sladký, že? <33