Surrogacy - Náhradní mateřství (CZ - H.S.)

Část 100

Z pohledu Mii

Ozval se další výstřel a já sebou poposkočila.

"Asi se bránil, měl přijmout svůj trest, za to, co provedl, jen chci, aby ti bylo jasný, že si se mnou nemáš hrát. "

Až teď mi došlo, co se stalo, můj bráška je mrtvý, už nikdy mu nebudu moct říct, jak ho mám ráda a jak mu děkuju, za všechno, co pro mě kdy udělal.

Chtělo se mi brečet a křičet, jak jen dokážu, ale mísilo se ve mně tolik pocity, že jsem vlastně nemohla dělat nakonec nic, než jen dál sedět, na té hnusné posteli a v hlavě si přehrávat všechny naše společné chvíle. Tohle mi mamka s taťkou nikdy neodpustí, jestli se k nim někdy ještě vrátím.

Molly se zvedla ze země, párkrát si přejela po svém zadku, musela si ho nejspíš narazit, což mě vůbec netížilo a postavila se, přede mně.

"Myslím, že ti budeme tu pásku, z tvé pusinky moct sundat. "

Natáhla ke mně ruku a škubla s tou páskou pryč, z mého obličeje, tak strašně to bolelo, že se mi do očí nahrnuly další slzy.

"Jéžiš, promiň, ono to asi bolelo. "

Jen se zasmála, měla jsem chuť vytrhat jí všechny vlasy, vzít její zbraň a vystřílet jejím směrem všechny náboje, nikdy jsem taková násilná nebyla, ale potřebovala jsem, teď tu zlost a bolest, nějak filtrovat ven.

"Takže teď ti rozvážeme nohy, tady už nebudeme, najdeme si nové místo, kde budeme mít klid. "

Sehnula se ke mně a rozvázala mi nohy, natáhla jsem na ní ruce, ale ona se jen zasmála.

"Si přece nemyslíš, že ti rozvážu ruce, by ses bez tak, hned o něco hned pokusila. "

"Prosím, strašně to dře. "

Měla jsem tam vidět už krev.

"To je tvůj problém, kdybys sebou celou dobu neházela, mohla jsi mít ruce v pohodě a teď vstávat nemáme na to celý den. "

Vytáhla mě za rameno do stoje a se zbraní u mých zad, mě popohnala ke schodům.

"Co bude s Harrym? "

"To tě nemusí zajímat".

"Mě to, ale zajímá a okamžitě mi to řekneš nebo dál nejdu. "

"Myslíš, že nemám způsob, jak tě přinutit dělat, co chci já? No, ale tak já ti to řeknu, bude tady, dokud nevymyslím co s ním udělat. "

"Nemůžeš ho tady jen tak dělat, co když má nějaká vnitřní zranění. "

"Myslím, že to přežije, aspoň si bude pamatovat, že nemá lézt tam, kam nemá a teď už fakt lez nahoru, budu ti muset tu tvoji pusu zase zalepit, už mě z ní začíná bolet hlava. "

Molly mě donutila vyjít schody, moc mi to rychle nešlo, všechno mě bolelo a nejvíc jsem se bála, že to bylo nejvíc zrovna břicho, když jsem se zvedala z postele, přišlo mi, že na ní byla krev, ale neměla jsem odvahu se na ní podívat znovu nebo na moje šaty.

Sáhla jsem po klice, abych otevřela dveře a moc mi to nešlo, musela jsem zatlačit o trošku víc, asi je něco blokovalo, když se mi to už podařilo, všimla jsem si, jak na zemi leží ty dvě gorily v kaluži krvi.

"Panebože. "

Vykřikla jsem. Jakmile si toho všimla Molly, přitáhla si mě k sobě a položila mi zbraň na spánek.