Surrogacy - Náhradní mateřství (CZ - H.S.)

Část 8

"Třeba miluji zpívání, chtěl jsem se s Molly rozejít, jenže pak přišla s tím, že je těhotná, potom co o to přišla jsem s ní chtěl být jen do doby, co by mě potřebovala a pak jsem chtěl odjet pryč a věnovat se jen zpívání co miluji, jenže pak přišla její matka s tím co vymyslela, vlastně mě k tomu donutili, nutili mě celou dobu být s Molly, jen proto aby mě dostali k oltáři a tím se spojili naše společnosti."

"Harry je to tvůj život, nevím proč mi to tady říkáš."

"Chci aby jsi se mi taky svěřila se svým příběhem."

"Můj není zase tak zajímavý."

"Musí být, nevím kdo by dobrovolně udělal to co ty."

"Fajn, můj otec udělal nějaký průser a já to tady za něho žehlím, aby ho nezabili a s peněz co za to dostanu, půjdu příští rok na vysokou a zapomenu na to."

"Takže jsem tu teď oba jako v kleci, ale ty máš štěstí, protože ty se z toho dostaneš."

Tohle řekl Harry skoro neslyšně a celý oběd už se mnou nepromluvil, ani večer mi nepřišel říct dobrou noc. Taky proč by měl, můžu mu být fuk.

Další 2 týdny se tu Harry neukázal a ve škole, jak mě viděl, hned zmizel.

Nechala jsem to být, protože mě do toho nic nebylo, ale na druhou stranu mi chyběl.

Zrovna jsem šla na kontrolu a na recepci jsem vyplňovala nějaké papíry, když se vedle mě objevil.

"Ahoj Harry, co tady děláš."

"Přišel jsem tě podpořit, slyšel jsem od paní Ashtonové, že ti je pořád špatně."

"Ano to je, ale to jsi nemusel." V tom nás přerušila sestra, která volala moje jméno.

Doktor mě zkontroloval, s tím že je všechno v pořádku a že jsem v 5 týdnu.

Harry jel pak se mnou zpátky do mé pevnosti. Na chvíli zmizel a pak se objevil u mě v pokoji.

"Přinesl jsem ti svačinu."

"Ale Harry, když mi vždycky něco přineseš, tak už pak nikdy nezískám svoji postavu zpátky."

"To mě nevadí."

"Já vím, protože mě už nikdy neuvidíš, ale chudáci ostatní."

Harry si sedl vedle mě a vyprávěl mi všelijaké blbosti, oba jsem se tomu smáli. Začala jsem mí pomalu ráda jeho smích. 

Nějakou náhodou jsem usnula na jeho rameni a když jsem se ráno probudila, ležel vedle mě v posteli. Chvíli jsem si ho prohlížela a pak mi došlo že toho musím okamžitě nechat. Jenže v hlavě mi leželo, že takhle není Harry šťastný, ale z myšlení se ozval můj žaludek, který potřeboval okamžitě vrhnout moji včerejší večeři ven. 

Za chvíli jsem uslyšela za sebou vrznutí dveří, otočila sem se a uviděla Harryho, vyděšeně se na mě koukal a já se hned vrátila k záchodové míse. Chytl mi vlasy.

"Harryho tohle nemusíš dělat, ještě ti bude zle."

"Mě to nevadí, já ti chci pomoc, když už takhle trpíš."

"Je to jen ráno."

Potom jsem se opláchnuta a šla se převlíknout. S Harrym jsem se potkali u snídaně a on se mě zeptal, jestli se nechci jít na procházku.

Šli jsem mlčky vedle sebe, naše ruce se několikrát dotkly, oba jsem se nad tím vždycky pousmáli a šli dál. Pak mě ale Harry chytl za ruku a propletl si ji se mnou. Chvíli jsem na něho koukala, ale on se na mě usmíval, tak jsem to nechala být a začala se usmívat taky. 

Pak si mě, ale k sobě otočil. Koukal jsem do jeho zelených očích, ve kterých jsem se ztratila. Vyrušily mě z toho harryho rty a na těch mých. Chvíli jsem tam jen zamrzle stála, ale pak jsem začala spolupracovat. Pak se ode mě otrhl a vážně se na mě podíval.

"Mio mám tě rád."

"Já tebe taky Harry."

Naše rty se znovu spojily. 

Budu moc ráda za Vaše komentáře. :) :) :)