Surrogacy - Náhradní mateřství (CZ - H.S.)

Část 96

Z pohledu Harryho

Odstrčil jsem Molly a ona skočila na zemi, vstal jsem z postele a postavil se na druhou stranu pokoje, moje mamka na mě koukala nechápavě a Molly si třela svůj velký zadek.

"Co tady, sakra chceš? "

"Ale Harroušku, přišla jsem tě rozveselit. "

"Už na mě nikdy nesahej, to říkám poprvé a naposledy. "

"Ale no tak Harry. "

Zvedla se a šla pomalu ke mně.

"Molly okamžitě odsud odejdi. "

"Harry já jsem tady, abych ti pomohla, je mi líto co se stalo, ale s tím už nic neuděláš, třeba to tak mělo být, zapomeneš a posuneš se dál, konečně budeme moct být my dva spolu. "

"Jak si myslíš, že bychom my dva mohly být ještě někdy spolu, to je naprosto vyloučený, Mia žije a ona se vrátí. "

"Letadlo spadlo, je mrtvá, už se sem nikdy nevrátí. "

V tu chvíli moje ruka přiletěla na Mollynu tvář, nikdy bych ženu neuhodil, ale už jsem se nemohl ovládnout. Hned potom, na mě vyděšeně koukala a držela si svoji tvář.

"Harry to nevadí, já ti všechno odpustím, nechám ti čas, počkám tady na tebe, dokud tě to nepřejde, budeme šťastná rodina, i s miminkem, začala jsem zařizovat adopci, neboj, všechno dopadne dobře. "

"Sakra vypadni, odsuď, si snad ještě víc blbá, než si pamatuji. "

Vzal jsem první věc, co mi přišla do ruku a hodil s ní o zeď. Moje mamka, radši popadla Molly za ruku a vytáhla ji pryč z pokoje, po chvilce se vrátila zpátky ke mně.

"Harry uklidni se, nic se neděje. "

"Proč si ji sem dovolila jít, za všechno může ona, bez tak Mia utekla, protože se bála. "

"Čeho se měla bát? "

"To je jedno. "

"Tak už to řekni Harry, když si o tom začal mluvit. "

Sedl jsem si na postel a zajel svými rukami do vlasy, trošku za ně zatahal, byl jsem zvyklí to dělat, když jsem je měl dlouhé, teď s těmi krátkými to nemělo takový efekt.

"Já sám nevím, nechtěla mi o tom nic říct, ale vím, že se k nám do bytu, dostávali cizí lidé, kteří tam nechávali věci od krve, provazy, pouta. "

"Panebože to je hrozný, kdo to mohl být? "

"Já to vím přesně, za všechno může Molly a ona si sem jen tak přijde a vrhne se na mě. "

"Harry nemůžeš jí takhle obvinit, nemáš žádné důkazy. "

"Nevěříš mi? "

"Zlato, jsi rozrušený, já ti přinesu nějaký prášek na uklidnění a ošetřím ti tu ruku. "

"Já do sebe nechci rvát nějaký prášky, jestli zítra potvrdí, že Mia v tom letadle nebyla, tak jí začnu všude hledat, klidně kvůli ní prohledám celý svět. "

"Fajn Harry. "

"Měl bych se vrátit domů. "

"Proč, chceš se tam ožrat k padnutí?"

"Ne, chci klid, nechci žádné návštěvy a nechci už nikdy v životě vidět Molly. "

"Měl bys být aspoň slušný. "

"Nechci být slušný. "

"Harry. "

Otočil jsem se pohledem od mamky a postavil se k oknu, venku hnusně pršelo a tak se daly vyjádřit přesně i moje myšlenky, strašně jsem potřeboval, aby byl už další den, potřeboval jsem, aby ta naděje, kterou jsem měl, se stala buď reálnou na to, že Miu ještě v životě uvidím, nebo aby se rozplynula v mých slzách, jako její postava, kterou už nikdy neuvidím.

Z pohledu Mii

Ráno jsem se probudila a postel vedle mě byla prázdná, rychle jsem vstala a i přesto, že se mi hlava točila na všechny strany, jsem začala celý dům prohledávat, abych našla Drew, když jsem ho konečně našla, jak seděl na terase a jedl snídani, spadl mi kámen ze srdce, hned jsem se k němu rozběhla a pevně ho objala.

"Mio. "

"Drew, tak strašně jsem se lekla, že jsi někam zmizel, tohle mi už prosím nedělej. "

"Omlouvám se, šel jsem nám připravit jídlo, jinak dobré ráno. "

"Není dobré a ty to víš. "

"Jsme pořád ještě na živu, v tomhle luxusu, byli tu nějací lidé, že nám Molly vzkazuje, že tu teď pár dní nebude, tak abychom nic nezkoušeli, jinak to špatně dopadne. "

"Jak nebude? "

"Asi se vrátila zpátky do Londýna. "

"Určitě za Harrym. "

Sedla jsem si vedle Drew a svoji tvář od slz, schovala do rukou.

"Zlato nebreč, není to zdraví pro tebe ani pro miminko, pojď se radši najíst, to ti prospěje. "

"Nechápu, co po nás chce, to nás tu bude držet do konce života, nebo co si představuje, unese nás a pak nás strčí do tohohle luxusního baráku, zblázním se tady z toho. "

"Ne nezblázníš, máš tady mě. "

Drew stal, klekl, přede mně, chytil moje ruce do svých a usmál se.

"Miluji tě sestřičko a nedovolím, aby ti někdo ublížil. "

Dal mi pusu na čelo.

"Koukal jsem do skříní, jsou tam plavky, co kdybychom se šli vykoukat, do toho velkého bazénu, pak si lehneme a budeme aspoň chytat z sluníčko, toho v Londýně moc není. "

"Nejde si tady užívat, když vím, že je Harry doma a myslí si, že jsem mrtvá. "

"Určitě budou identifikovat těla, a když tě tam nenajdou, tak to Harrymu určitě dojde, a nemyslím si, že by Harry uvěřil, že bys někam, jen tak utekla a nedala nikomu nic dělat, na to tě Harry zná. "

"Myslíš? "

"Já to vím zlato, Harry tě miluje. "

"Já jeho taky, strašně moc. "

"Tak teď utřeme ty slzy a půjdeme do toho bazénu, jo? "

"Dobře, ale první se najím, mám strašný hlad. "

"Jen do toho, můžu se ještě zeptat? "

"Na co? "

"Kopalo ještě miminko, víš, já bych si chtěl ještě sáhnout, bylo to krásný. "

Musela jsem se zasmát.

"Neboj, až bude, tak ti to řeknu. "

Natáhla jsem se k němu, abych mu dala pusu na tvář, ještě, že tu pro mě byl, jinak bych to tady sama nezvládla, pořádně jsem se najedla a pak jsme si šli vzít plavky a do večera blbli v bazénu, i když jsem si to nemohla pořádně užít, moje svědomí mě hryzalo, kvůli Harrymu.