Nová rodina

Část 2.- Fairy Tail

„Jsme tady!“ řekl náhle Romeo. Luna se zastavila. Před ní se tyčila obrovská kamenná stavba se znakem Fairy Tailu.
„Tak co tomu říká?“ uchechtl se menší.
„Velký!“ žasla Luna.
„Že jo,“ zazubil se Romeo. Šli ke dveřím.
Romeo chtěl otevřít dveře. Místo toho však skončil na zemi a Luna málem taky. Dotyčný, který vyletěl dveřmi, se s doslova nasraným výrazem postavil. Ani jednomu z nich nevěnoval pozornost.
„Grayi, ty parchante!“ zařval. Ruce stisknuté v pěst mu vzplály a on vběhl dovnitř, jen se za ním zakmitla jeho bílá šála. Luna zaraženě stála, Romeo se sbíral ze země. Oba dva vešli.
Zastavili se a u hloučku v prostřed místnosti. V tom hloučku stál ten ohnivý mág s růžovými vlasy a bílou šálou, co vypadala jak z šupin. Naproti němu stál černovlasý kluk. Byl rozkročený, jednu ruku rozevřenou a tu druhou v pěst pokládal do vnitřní strany dlaně. A také byl bůh ví proč polonahý, přesněji jen v trenkách. Kolem nich byli rozestoupeni lidi. Tam Lunu zaujalo pár lidí. Hlavně jeden vysoký a svalnatý chlapík s bílími špičatými vlasy a jizvou přes pravé oko. Pořád dokola opakoval: „Pokud jsi muž, tak bojuj!“. Naproti němu stály dvě dívky. První blonďatá se znuděným výrazem, jakoby se tohle stávalo každý den. A ta druhá modrovláska, ta fandila a skoro slintala nad tím polonahým černovláskem. Nad celým tímto hloučkem létala modrá kočka, která fandila tomu ohnivému a zároveň jedla rybu.
„Tohle je Natsu-nii a ten druhej je Gray. Ti dva se takhle perou vždycky,“ obeznámil Romeo Lunu se situací.
„No, oheň a led se přece jen zrovna moc nedoplňují.“
„Jak víš, že Gray používá ledovou magii?“
„Kdo by ty dva neznal?“ ušklíbla se Luna. „Znám většinu zdejších mágů. Tam odkud pocházím se o vás totiž docela dost mluví. I když ve většině případů to nejsou zrovna lichotky,“ nervózně se podrbala za krkem.
„Jo tak to chápu,“ zasmál se Romeo. „Tak a teď pojď, ukážeš mi koho všechno znáš a já tě představím.“