Nevlastní bratr

14. kapitola

Přede mnou stál Shawn v celé své kráse, byl opravdu moc krásný. Černé upnuté džíny, červené triko. Jeho rozcuchané vlasy byly tentokrát opravdu rozcuchané. Nic krásnějšího jsem neviděla. Byla jsem naštvaná, že to je právě on, protože ho přece tak moc nesnáším. Nebo miluju? Jak to vlastně je? Toť otázka. Neznám na ní odpověď. Musela bych se zamyslet a to v tomhle stavu opravdu nejde.
"Co tady dělám?" Zeptal se se smíchem.
"Nebudu se ptát znova, takže mluv."
"Přišel jsem si pro tebe, máš toho dost. Pojď domů." Jenom jsem nesouhlasně zakroutila hlavou, vytrhla se mu a šla zpátky na bar. Objednala jsem si dalšího panáka a pak dalšího. Měla jsem Shawna plné zuby.

***

Achjoo, strašně mě bolí hlava. Vůbec nic si nepamatuju a nevím kde jsem. Pomalu jsem se začala rozkoukávat a zjistila jsem, že jsem prostě ve svém pokoji a v pyžamu. Jak jsem se dostala domů? Jak jsem se dostala do pokoje? Jak jsem se dostala do postele a jak jsem se sakra dostala do pyžama? Vůbec nic nevím. Mám úplně vymazaný včerejší večer z hlavy. Bože, proč?

Šla jsem do koupelny, kde jsem si umyla obličej, namalovala se a oblékla se. Měla jsem na sobě tepláky a tričko, normálka, jsem jen doma pomyslela jsem si.

"Jeee, ahoj princezno, zrovna ti chystám snídani." Sakra, sakra, sakra, co se to s ním stalo? Vždyť takový nebyl.
"Ahoj Snawne, neříkej mi princezno."
"Ještě včera se ti to strašně líbilo." Celá jsem zrudla, co bylo včera? To byla jediná otázka, na kterou jsem chtěla znát odpověď.
"Ech no, Shawne, co bylo včera?"
"Jo tak princezna si to nepamatuje joo?" Bože, proč se tak šklebí?
"No, nepamatuju." Sklopila jsem hlavu.
"Tak to si asi budeš muset vzpomenout. Možná bych ti s tím mohl pomoct." Hned jak to dořekl, přiblížil se ke mně a políbil mě.

Popravdě, teď v tom mám ještě větší zmatek. Ten polibek byl krásný, plní vášně, chtíče, ale nebylo to jenom to. Zadívala jsem se Shawnovi do očí a on si povzdychl.
"Ty si opravdu nic nepamatuješ viď?"
"

Mrzí mě to, ale opravdu vůbec nic." Mám ho ráda, moc ráda, možná bych i mohla říct, že jsem pořád zamilovaná, ale nevím, jak to má on. Pořád jen lítá za holkama a já nechci, aby mi ublížil.
Shawn celou dobu tak smutně koukal, natočila jsem jeho hlavu na sebe a políbila ho. Shawn měl hned v očích jiskřičky a najednou byl všechen smutek pryč. Nevím, co na to říct, nikdy takový nebyl. Co když je to jen hra? Dostane to, co chce a opustí mě? Nemůžu si s ním začít.
"Princezno, staneš se mojí holkou?"
"Víš Shawne, já nemůžu. Vyspím se s tebou a ty mě opustíš kvůli jiné? Nebo mě budeš podvádět nebo bůh ví co. Takhle to nechci." Posmutněla jsem, ale jinak to prostě nejde. Mám ho ráda, ale myslím, že mi to nestojí za to. Nechci být zklamaná a zlomená.

Celý zbytek dne jsem byla v pokoji. Snažila jsem si to všechno srovnat v hlavě a pořád jsem myslela na Shawna. Po té naší debatě odešel a já nevím kde je. Zkoušela jsem mu volat, ale nebral to. Mám o něj strach. Možná bych mohla zavolat rodičům, jestli není u nich. Kdybych v tuhle chvíli věděla, kde je a co právě dělá, vysrala bych se na něj na hajzla.