Lily's secret ✔ | ᵒˢᵍ ᵇᵒⁿᵘˢ

V C H O D D O K O M N A T Y

Počet slov:521
16 let/31.října 2020

,,Kde sakra je ta učebnice?" mumlala jsem si pro sebe a s rukama v bok jsem se rozhlížela po pokoji a přemýšlela. Nikde jsem jí nemohla najít a to bylo podivné. Co když mi ji někdo vzal? Ale ne, nikdo o ní nevěděl. Jen Sobius. Ne, ten by to neudělal.

,,Lily! Pro Merlina, to jsem rád, že jsem tě ještě zastihl!" Dveře se prudce rozrazily a v nich nestál nikdo jiný než můj bratr.

,,Sobiusi! Co tady děláš?" překvapeně jsem se na něj podívala. Přešel až ke mně a chytil mě za ruce.

,,Lily, jsi si opravdu jistá, že to, co chceš udělat, je správné?" Jeho černé oči mě propalovaly a já měla pocit, že jsem na okamžik zahlédla otce.

Zhluboka jsem se nadechla. ,,Ano," odpověděla jsem pevně.

,,Půjdu s tebou."

,,Cože? Vždyť jsi s tím nesouhlasil," vyhrkla jsem.

,,Jsi moje sestra. A já vím, že jsem se k tobě tehdy nechoval moc hezky. Mám o tebe strach a bude mi líp, když půjdu s tebou," usmál se a já mu úsměv oplatila.

,,Víš, Sobi, máme problém. Nikde nemohu najít tu učebnici."

•••

,,Jsi si jistá, že to bude fungovat?" ujišťoval se Sobius a neustále se ohlížel ke dveřím umývárny.

,,No, když tomu budu věřit, tak se to třeba povede," pokrčila jsem rameny a sklonila se k umyvadlům. ,,Tady je ten vchod. Jsou tu hadi."

,,Škoda, že si Salazar dal takovou práci a vybudoval tu vážně Tajemnou komnatu," bylo mi jasné, že protáčí očima. ,,Zajímalo by mě, jestli je to náš praprapraprapradědeček, nebo prapraprapraprapra-"

,,-prababička, viď," odsekla jsem a pohladila hada na kohoutku. ,,Přestaň přemýšlet nad blbostmi a pojď sem. Nikdo sem nepřijde, bábovko."

,,V jedné věci jsem se dnes ujistil na milion procent," začal Sobius a pomalu došel až ke mně.

,,Ano? A v jaké?"

,,Že bych nikdy nemohl patřit do Nebelvíru. A jsem rád."

,,Ano, jelikož otec by vyletěl z kůže," protočila jsem očima a narovnala se. ,,Já to zkusím."

,,No prosím, tak to jsem zvědavý. Nikdy jsi hadím jazykem mluvit nezkoušela."

,,Všechno je jednou poprvé," pokroutila jsem hlavou a zadívala se na hada. Chvilkami jsem měla pocit, že na mě mrká, že se maličko hýbe. Ale možná jsem si to vymyslela. Potřásla jsem hlavou a snažila se soustředit. ,,Otevři se," vyřkla jsem tiše. Nevěděla jsem, jestli jsem opravdu hadím jazykem promluvila. Až Sobiusův překvapený výraz mi řekl, že ano.

,,Teda ségra... smekám před tebou," vydechl a s obdivem na mě hleděl. Pak se otočil k umyvadlům a div mu nespadla brada, když se mezi nimi začal vytvářet nějaký průchod. Nebo tunel? Cesta?

,,Dokázala jsem to," vydechla jsem radostně a opatrně přistoupila blíž.

,,Ano, to dokázala," přikývl Sobius, který se objevil vedle mě, ,,jenže jsme teprve na začátku. To nejhorší nás teprve čeká."

Vzala jsem ho za ruku a podívala se do černé díry pod námi. ,,Dokážeme to, Sobiusi. Společně to dokážeme, oba to moc dobře víme."

,,No, já si tím tak moc jistý nejsem, ale," dodal rychle, když viděl, že už se nadechuju, ,,ale vím, že teď už není cesty zpět. Takže-"

,,Společně?" pevněji jsem mu stiskla ruku.

,,Společně," odpověděl pevným hlasem a oba najednou jsme s výkřikem skočili.