Lily's secret ✔ | ᵒˢᵍ ᵇᵒⁿᵘˢ

K Ř I K L A N

Počet slov:654
16 let/23.října

,,Co to sakra mělo být?" vydechl Sobius, jakmile jsme se opět ocitli v Komnatě nejvyšší potřeby. ,,Co tam dělal Tom Raddle?"

,,Mámin bratr, že?" pípla jsem tiše a s povzdechem se posadila na pohovku.

,,Ano."

,,Víš o něm něco?"

,,Samozřejmě. Byl to ten nejnebezpečnější černokněžník všech dob, zemřel díky Harrymu Potterovi v bitvě o Bradavice-"

,,Ne, tohle nechci vědět," zarazila jsem ho netrpělivě, ,,chci něco vědět o Tomu Raddleovi."¨

,,Lily, Tom Raddle a Voldemort je jedna a ta samá osoba," namítl Sobius.

,,To teda ne. Musel být tehdy jiný. Kdo by nám tak o něm mohl poskytnout více informací?"

•••

,,Kde to tak může být?" mrmlala jsem si pro sebe a štrachala v mamčiných věcech ze školy. Najednou klaply dveře, a tak jsem její věci nechala ležet a schovala jsem se za křeslo. Dětinské, já vím. Jenže kam jsem se asi tak měla schovat?

,,Můžeš vylézt, já vím, že tu jsi." Překvapeně jsem sebou trhla a pak s ruměncem na tváři vstala.

,,Promiň," pípla jsem. Ušklíbl se.

,,Co jsi tady pohledávala? Pokud vím, tohle jsou máminy věci. Dost dobře po sobě zametat stopy neumíš."

Protočila jsem očima. To jako myslí vážně? Proč jsem sem vůbec lezla. ,,Není to jedno?"

,,Ne, není. Až přijde máma, stáhne tě z kůže a já ti tu kůži zachraňovat nebudu," poznamenal kousavě.

,,Ale tati," povzdechla jsem si, ,,nemohl jsi přijít prostě o něco později?"

Rty zkřivil do lehkého úsměvu. ,,Ne, nemohl. Mým zvykem je objevit se vždy v té nejvhodnější chvíli."

,,Toho jsem si všimla," uchechtla jsem se. ,,Chtěla jsem se podívat jen na jednu fotku."

Viděla jsem, jak se zamračil. ,,Jakou fotku?"

,,No, máminu. Pokud si dobře pamatuju, byla členkou nějakého klubu nebo co-"

,,Ano, Horacio Křiklan," poznamenal tiše otec a znovu se ušklíbl, ,,tvou matku vždy pozval na každý večírek, který pořádal. Byla členkou jeho klubu. Křikova klubu."

,,Vyučoval lektvary?" zajímala jsem se a on přikývl.

,,Správně."

,,Proč jsi tedy v jeho klubu nebyl i ty? Pokud vím, na lektvary jsi byl lepší než mamka. Té šly zase lépe kouzelné formule."

Uhnul pohledem. ,,Dlouhá historie. Nic zajímavého. Tvá matka měla zkrátka výjimečný a perfektní původ."

,,Jen proto, že byla Voldemortova sestra?" zeptala jsem se přímo.

,,Možná," odpověděl tiše a zúženýma očima mě pozoroval. ,,Nechceš mi něco říct?"

,,No, asi jen... Řekla bych, že náš rozhovor je u konce," zasmála jsem se nuceně. Teď, když jsem znala jméno toho kouzelníka, který učil mou matku i otce, bylo mi jasné, že musel učit i mého strýce.

•••

,,Dobrý den, pane profesore!" vyhrkla jsem. ,,Jmenuji se Lily Raddleová a jsem dcera Millie-"

,,Lily Raddleová?" Křiklanův vrásčitý obličej se najednou projasnil a dveře mi otevřel ještě víc. ,,To je mi ale milá návštěva! Jen pojďte dál, slečno!"

V duchu jsem zajásala, že jde vše tak dobře a následovala Křiklana do obýváku. Sobius čekal skryt venku, to on mě sem přemístil.

,,Čímpak mohu posloužit?" usmíval se Křiklan a posadil se.

,,Chtěla bych se jen na něco zeptat," začala jsem nejistě.

,,Jen se ptejte, slečno, jen se ptejte!"

,,Učil jste Toma Raddlea, že ano?" začala jsem a očima zabrousila k fotografiím, které měl vystavené na poličkách.

,,Ano," odpověděl mi tiše, ,,vašeho strýce, otce, i matku."

,,Jaký byl?" vydechla jsem a přešla blíž k fotografiím. ,,Myslím Tom. Byl už tehdy takovou zrůdou?"

,,Obávám se, slečno, že na vaši otázku nemohu se stoprocentní upřímností odpovědět. Tom Raddle byl chlapec jako každý jiný, zvídavý student, který se rád učil nové věci. Pokud v něm už tehdy číhala zrůda, byla skrytá hluboko uvnitř."

Přede mnou se na chviličku zjevily jeho čokoládové oči a mně se nechtělo věřit tomu, že zrovna on by byl takovou zrůdou. Dívala jsem se do mladé tváře mé matky na fotografii. Vypadala tak šťastně. Tak bezstarostně. Ten úsměv na její tváři...

Zřejmě ještě tehdy netušila, kým doopravdy je. Určitě by byla bývala radši, kdyby to nevěděla. Možná jsem se chtěla cítit stejně. Přála jsem si nevědět identitu chlapce ze snu. Ale já ji bohužel věděla.