Lily's secret ✔ | ᵒˢᵍ ᵇᵒⁿᵘˢ

C I Z I N E C A O Š E T Ř O V N A

Počet slov:513
16 let/8.října 2020

Mamka zastrčila kámen do kapsy hábitu. ,,Pojď! Musíme jít. Musíme najít Sobiuse!"

Běžely jsme dál a opravdu. Po chvilce jsme doběhly na mýtinku. Hlasitě jsem vykřikla. Sobiusi... panebože... kdo ti to udělal...?

,,Millie, po dlouhé době se vidíme." Nadskočila jsem leknutím, když se kousek od nás ozval cizí hlas.

,,Mami, kdo je to?" zeptala jsem se jí dost vyděšeně a ona si stoupla přede mě.

,,Na mou dceru ani nešáhneš," sykla směrem k němu a on se rozesmál. Zděšeně jsem ho pozorovala.

,,Mohla to být moje dcera," zamračil se. Cože? Vykulila jsem překvapeně oči  ,,kdyby ten idiot Snape-"

Urychleně jsem vytáhla hůlku. ,,Jak to mluvíte o mém otci!" vypískla jsem a namířila na něj hůlkou. Mamka mě vzala za ruku, a donutila mě sklonit hůlku.

,,Sobius," špitla tiše. Přikývla jsem a propálila toho muže nenávistným pohledem. Doběhla jsem k Sobiusovi a klekla si vedle něj. Prohlédla jsem si jeho rány.

,,Mami, on je pokousaný!" vykřikla jsem zděšeně.

Muž se rozesmál ještě víc. ,,Sobiusi..." zašeptala jsem bezmocně. Položila jsem si jeho hlavu do klína a sledovala jeho bezvládné a zkrvavené tělo. Pohladila jsem ho po tmavých vlasech a z očí mi vytryskly slzy. Prohlížela jsem jeho zranění a spatřila velké kousnutí do boku.

,,Mami!" vykřikla jsem, ,,on musí na ošetřovnu!" Uviděla jsem taťku. Něco říkal mamce a pak se ozval ten chlap.

Zalapala jsem po dechu, když otce odzbrojil a spoutal. Rozesmál se ještě víc a já zděšeně kulila oči.

,,Lily! Vyčaruj nosítka a doprav Sobiuse na ošetřovnu!" vykřikla směrem ke mně mamka a já vyjekla, když jí jen o kousek minula kletba. Poslechla jsem ji a Sobiuse položila kouzlem na nosítka, která levitovala přede mnou.

,,Buď opatrná!" křikla na mě ještě a začala metat kletby na neznámého muže. Nosítka levitovala přede mnou a já běžela. Nesmí být pozdě, musím tam Sobiuse dopravit včas.

Najednou se vedle mě zjevila Freya. Běžela jsem dál, zprudka oddechovala a ignorovala nepříjemné píchání v boku. Uklidňovalo mě jen to, že Sobius dýchal.

,,Freyo... co s ním... je?" dostala jsem ze sebe namáhavě, když už jsem skrz stromy spatřila bradavický hrad. Najednou se ale Freya vypařila a já zůstala zase sama.

Z posledních sil jsem doběhla k bráně, kde jsem se na chvilku zastavila, abych popadla dech.

,,Lily! Pro Merlina, co se ti stalo? Jsi v pořádku?" poznala jsem hlas Jamese Pottera a vzápětí se sesunula vyčerpáním k zemi. Kdyby mě nezachytil... ,,Merline... co se stalo?"

,,So-Sobius..." dostala jsem ze sebe a on pochopil, když se podíval na nosítka.

,,Zůstaň tady, dopravím ho na ošetřovnu a vrátím se pro tebe," pomohl mi sednout, ale já znovu vstala a zavrtěla hlavou.

,,Ne... musím... s ním..." odporovala jsem mu. Nakonec nic nenamítal, podpíral mě a společně jsme zamířili na ošetřovnu.

,,Madame Pomfreyová!" vykřikl James, když jsme se na ošetřovně objevili. Jakmile nás ošetřovatelka spatřila, zbledla a ihned položila Sobiuse na postel, a začala ho ošetřovat.

James se mnou seděl na jednom lůžku a objímal mě kolem ramen. Měla jsem zavřené oči a nechala ho, aby mě jemně hladil po rameni. Jediné, co jsem chtěla, bylo, aby byl Sobius v pořádku.