Lily's secret ✔ | ᵒˢᵍ ᵇᵒⁿᵘˢ

K O M N A T A N E J V Y Š Š Í P O T Ř E B Y

Počet slov:551
16 let/8.října 2020

,,Sobiusi! Tady jsem!" zamávala jsem na svého bratra, který už nejistě vyčkával u Tří košťat. Dveře Medového ráje se za mnou zavřely a já mu šla naproti.

,,Ahoj, Amorie," zašklebil se na mě a já protočila očima.

,,Víš, co by ti slušelo? Věneček z kytiček!" rozplývala jsem se přeslazeně a tentokrát to byl on, kdo protočil očima. ,,Vario flore coronatus."

Sobius vyjekl a já se mohla smíchy potrhat, ač by celkem roztomilý. Byl rudý vzteky a snažil se sundat si z hlavy květinový věnec.

,,Sundej mi to!" zavrčel, když se skupinka děvčat kousek od nás rozesmála. ,,Nebo ti nepomůžu s hledáním!"

To na mě zapůsobilo a tak jsem věneček nechala zmizet. ,,Škoda. Slušel ti," ušklíbla jsem se a to už jsme se konečně vydali do hradu. ,,Ty holky byly z Nebelvíru," pokračovala jsem. Chodily se mnou do ročníku.

,,A k čemu mi to bude?" odsekl.

,,Už máš holku?" zaculila jsem se.

,,Žádnou husu, co se směje jak píchlé prase, bych nepozval na rande," odsekl mi znovu a narážel na dívky z Nebelvíru.

,,Připomínáš mi tátu," zasmála jsem se, ,,někdy se divím, že na něj máma tak dlouho počkala."

,,Ona je tak trochu divná, nemyslíš? Studovala ve Zmijozelu a já mám někdy pocit, jako by tam ani nepatřila."

,,To možná jo," kývla jsem pomalu a snažila jsem se zahnat myšlenku, že něco podobného jsem i já, ,,ale připadá mi strašně hezký, že na tátu prostě počkala."

,,Vždyť musela mít nějaký vztah s někým jiným, ne? Tak dlouho nemohla být do táty zamilovaná," namítl Sobius.

,,Co ty víš," pokrčila jsem rameny a vstoupila do hradu. ,,Použij zastírací kouzlo a pojď za mnou."

Sobius tak učinil. Šli jsme nenápadně až k místu, kde měla pravděpodobně Komnata nejvyšší potřeby být.

,,Mám to zkusit?" šeptla jsem a on mi to tiše odsouhlasil. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Přecházela jsem kolem stěny. Potřebujeme najít místo, kde jsou všechny předměty schované.

,,Lily!" sykl po chvilce Sobius a já oči otevřela. Přede mnou se začaly objevovat dveře a já na ně zírala s otevřenou pusou. ,,Dělej, jdi dovnitř, než sem někdo přijde!"

Rychle jsem chytla kliku a stlačila ji dolů. Otevřela jsem dveře a se Sobem jsme vešli dovnitř.

,,No páni," vydechla jsem obdivně, když jsem se rozhlédla kolem sebe, ,,myslela jsem, že je zničená. Vážně bych nečekala, že to bude tak rychle fungovat."

Sobius zrušil zastírací kouzlo a vydal se uličkou vpřed. ,,Takových předmětů," zašeptala jsem a pečlivě jsem si prohlížela stovky věcí kolem sebe.

,,To teď neřeš! Musíme najít tu knihu, a Potter jí nechal tady," vyhrkl Sobius a odstrčil starou skříň, aby se mohl prorvat dál.

,,Musíme být pečliví," odsekla jsem, ,,proto si asi vše prohlížím, ne?"

,,Ano, ty si ty předměty prohlížíš a nehledáš!" štěkl na mě a kleknul si, aby mohl probrat knihy ležící na zemi. ,,Samé mudlovské knížky!"

Vzala jsem do rukou malý hrníček a otáčela jím ze strany na stranu. ,,Lily! Tak hledej! Nutně jsi ji potřebovala najít, ne?"

,,Jo," zamumlala jsem si pro sebe a odhrnula věci na straně pryč. ,,Tady je myslánka!"

,,Tak ji nech být a hledej!"

,,Ale mně se líbí! A tady je ještě něco..." přisunula jsem si myslánku k sobě a mohla si tak prohlédnout fotku. Zalapala jsem po dechu, když jsem spatřila ve skupince chlapců známou tvář. Vždyť to byl ten kluk ze snu!