Lily's secret ✔ | ᵒˢᵍ ᵇᵒⁿᵘˢ

D E N Í K

Počet slov:549

16 let/25.října 2020

Heslo od ředitelny nebylo těžké, a tak jsem se bez problémů dostala dovnitř a použila na sebe zastírací kouzlo.  A pak jsem jen vyčkávala před dveřmi do ředitelny, než profesorka zmizí.

Netrvalo dlouho a zaslechla jsem sípavý dech. Někdo kráčel po schodech nahoru a ten někdo se nakonec ukázal jako profesor Kratiknot s připálenými vlasy. Naštvaně zabouchal na dveře a po vyzvání vkročil dovnitř. Ačkoliv to byl malý mužík, tentokrát byl nepřeslechnutelný.

,,James Potter, paní ředitelko!"

,,A co se přesně stalo, Filiusi?"

,,Připálil mi vlasy, to nevidíte?!"

,,Ale ano, ovšemže vidím-"

,,Ten nový účes vám sluší, Filiusi. Měl byste ho nosit častěji." Pobaveně jsem se ušklíbla, když jsem zaslechla Brumbálův hlas.

,,Albusi, nepleťte se do toho, prosím. Cením si sice vašich rad, ale-"

,,Tak řeknete mi už konečně, jak ho potrestáte, Minervo?! Ten chlapec je rebel, přesně jako jeho dědeček! Jsou úplně stejní a tohle není poprvé, co mě James Potter nějak zesměšnil!"

,,Ano, ano, Filiusi, potrestám ho hned. Jsem ředitelka jeho koleje, ihned tam zajdu a promluvím s ním."

,,Děkuji vám."

A pak jsem zaslechla zasouvání židle a dveře se otevřely. Vyšel z nich už o něco spokojenější profesor kouzelných formulí a hned za ním šla ředitelka. Vyčkala jsem, dokud nesejdou schody a nezmizí v chodbě, a teprve potom jsem se zatajeným dechem stiskla kliku v ruce. Stlačila jsem ji dolů a stále skryta pod zastíracím kouzlem jsem vešla do ředitelny. Byl tu klid, většina bradavických ředitelů a ředitelek poklidně spali, jenže Brumbál byl vzhůru. A to by mohl být trochu problém.

I tak jsem ale pomalu kráčela ke stolu ředitelky. Věděla jsem, že nemám času nazbyt, ale také jsem na to musela jít opatrně. Klekla jsem si ke stolu a začala otevírat zásuvky. Jednu po druhé. Hledala jsem ten deník, o kterém Tom mluvil s mou matkou. Musí tady někde přeci být.

Bylo mi jedno, že mám Brumbála za zády. Není mě přeci vidět, tak nemůže určit, kdo jsem. Můžu být kdokoli.

Á! Tady je! Už jsem se bála, že ho nenajdu. Ze dna zásuvky jsem vytáhla promočený černý deník. Na něm bylo tenounkým zlatým písmem napsáno Tom Rojvol Raddle. Vzrušeně jsem vydechla a pevně si deník přitiskla na hruď. Teď, když ho mám, odsud můžu zmizet.

Vyběhla jsem z ředitelny a zavřela za sebou. Pokud si nebude Minerva McGonagallová zásuvky uklízet, neměla by postřehnout, že jí něco zmizelo. Ale pořád je tam Brumbál, ten jí hned, jakmile se McGonagallová vrátí do ředitelny, může říct, že se někdo hrabal v jejím stole a odnesl deník toho nejmocnějšího černokněžníka... Tak to musím udělat rychle a co nejdříve, abych se poté deníku mohla zbavit a nikdo by nic nepoznal.

Seběhla jsem schody a až když jsem byla bezpečně daleko od ředitelny - ono by to vlastně bylo úplně bezpečně až někde ve vesmíru - jsem zrušila zastírací kouzlo a deník si schovala pod hábit. Pak jsem běžela co nejrychleji do společenské místnosti Zmijozelu a následně do svého pokoje, kde jsem deník ukryla na dno svého kufru. Pak musím vymyslet, jak Toma pomocí deníku a nějaké magie oživit, a bude to.

Vzala jsem si do ruky pergamen a brk a rychle jsem na vzkaz načmárala Díky. O pár minut později jsem se zvedla a klidně kráčela do sovince, kde jsem si vybrala sovičku, která mi padla do oka a řekla jí, ať ten vzkaz donese Jamesovi. Byla jsem ráda, že mi pomohl.