Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

13. kapitola - Filozof

   ,,Odkud bych jí uměla," zamrkala Shay spěšně a přitom se opět vrátila k masáži koně. Moje ruce díky tomu zůstali opuštěné a odevzdané letnímu večernímu vánku na pospas. ,,Měla jsem soukromé učitele. Byla to buď korejština nebo francouzština."

   ,,A?" nahnul jsem se nad ní. ,,Proč jsi si nevybrala francouzštinu? Je to přeci jen jazyk romantiků."

   ,,A taky zní chlapy jako lehce přihřátí, když tak mluví," přivřela oči a mezi ukazováčkem a palcem mi ukázala mezeru, jenž znázorňovala tu její trošku.

   ,,Chápu," přikývl jsem a zaměřil se na hlazení koňské srsti. Je až neuvěřitelné, jak hladkou srst tenhle kůň má. Samozřejmě, že na mého Al Sharifa nemá. Jeho srst je jako živý samet. ,,Takže to nebylo kvůli nám," zamumlal jsem si pro sebe.

   ,,Co?" zeptala se Shay, která neměla šanci pochytit moje poslední slova.

   ,,Nic, nic," mávl jsem nad tím rukou a dál se věnoval hlazení koně. Ponořil jsem se do svých myšlenek a v tichosti sledoval rituál, který Shay prováděla s koněm. Pořádá tohle rozloučení často? Kolikrát už si tím prošla?

   ,,Počkat," zastavila se Shay, otočila se ke mě čelem a ležérně se opřela rukou o koňské tělo. ,,Ty sis myslel... Ty sis myslel, že jsem nějaká ta vaše šílená fanynka?" vykoktala ze sebe se smíchem.

   ,,Naše St⭐rlight nejsou žádné šílené fanynky," založil jsem si ruce na hrudníku a zadíval se přes koňský hřbet do dvora. ,,Neurážej naší rodinu."

   ,,Neříkali jste, že jste nedávno debutovali?" pronesla Shay se stálou radostí v hlase ,,Jak už můžete mít tuhle rodinu?"

   ,,Prostě máme," pokrčil jsem rameny. ,,Mezi nebem a zemí je tolik věcí."

   ,,To se podívejme," pronesla dobíravě Shay. Pobavení z mojí chyby jí pořád neopustilo. ,,Máme tady filozofa."

   ,,Textař," opravil jsem jí a zadíval se na ní. Oči jí stále jiskřily od pobavení, které jí moje přílišné myšlení přineslo. ,,Když už, tak jsem textař. Víš co to je? Skládám texty k hudbě. A dobré. Kvalitní."

   Shay zvedla ruce před sebe v náznaku toho, že se vzdává. Nezapomněla k tomu přidat ještě otrávený výraz v obličeji. ,,A není to jedno? Mezi nebem a zemí je přeci tolik věcí," opět se zasmála. Zdá se, že zábava na můj účet jí velice baví.

   Dopáleně jsem přivřel oči a škvírkami mezi víčky jsem jí sledoval, jak se opět obrací ke koni a věnuje mu svojí poslední péči. Jak může být tolik nádherná tvář tolik zákeřná? Jak může být tolik líbezná tvář kamenná a tvrdá, když nám rozkazuje při trénincích, jako by chtěla, aby naše těla pokaždé trpěla víc a víc? Jak může být tolik okouzlující tvář záludná a hrát si se mnou, s mými myšlenkami a s mými slovy, jako by to byla hra kočky s myší?

   Zrovna jsem jí chtěl navrhnout, aby se zamyslela nad svými slovy, když se ozvaly kamínky, které bolestivě naříkaly pod náporem pneumatik obřího nákladního auta. Zdá se, že konečně dorazili ti, na něž tady všichni tři čekáme.

   Přejel jsem pohledem od auta k Shay a s úsměvem na tváři se jí chystal říct, že už konečně dorazili a za chvíli budeme moct pokračovat v hašteření. Svoje plány jsem ovšem zahodil, když jsem v její tváři zahlédl stín smutku.

   Hleděla na auto a přitom bezmyšlenkovitě hladila koně po pleci. Z úhlu pohledu, který se mi nabízel, nebylo vidět mnohé, ale strnulost svalů a náhle bledá pokožka naznačovali, že je tohle situace, na kterou se připravovala, aby jí mohla snadno zdolat, ale její snahy přišli vniveč.