1. kapitola - Ty... Ty zlodějko!

61 11 2
                                    

   ,,Jsme v Kentucky,'' pronesl ke mě Leo tiše. ,,Neměli bychom si užívat tenhle les, nebo co to je?''

   ,,Je to národní les Daniela Boona,'' pronesl náš leader do rytmu hudby, kterou vydával jeho mobil. ,,A já to tady miluji.''

   ,,No tak jako tak...'' vzdaloval se Leo na něco si pro sebe pronášel. Nakonec zmizel mezi stromy.

   ,,Kam šel?'' přistoupil ke mě Hyuk, náš maknae. 

   ,,Hádám, že mi oznamoval, že se jde projít,'' domýšlel jsem si jeho slova. ,,Nebo si prostě jen odskočil.''

   ,,Stejně mě pořád ještě trochu děsí,'' pronesl tajuplně Hyuk a nakonec se otřepal pod návaly záchvatu zimnice. ,,Tak tichý a uzavřený.''

   ,,Jeho třeba děsí tvoje hlasitost,'' dobíral jsem si ho a vykročil ke zbytku, který se pohyboval do rytmu hudby. Sám jsem se začal pohybovat v jejím rytmu, čím blíže jsem byl. ,,Neřeš to,'' mávl jsem nad tím rukou, ,,sám se časem uvolní a otevře se.''

   ,,Přesně,'' zakřičel Ken, i když jsem si jistý, že netuší o kom mluvím, ,,Jako tvoje pamperska, Hyukie.''

   ,,Co?'' vykulil oči Hyuk a už si to mířil ke Kenovi. ,,Jsem snad dítě? Kdo se tady tak chová?'' A už se pošťuchovali. 

   ,,Hongbine,'' zavolal jsem na člena, který má z nás všech nejlepší úsměv. To dělají ty dolíčky. Proto ho má tolik holek rádo. Byl nejblíže mobilu, jenž ležel na kapotě SUV, proto jsem na něj zakřičel: ,,Dej to více nahlas.''

   ,,Dobře,'' souhlasil a zvýšil hlasitost na přenosných reproduktorech. Má jich v pokoji slušnou zásobu. Užívali jsme si hudbu a nikdo z nás neměl zapotřebí se předvádět. 

   Dokonce i Leo se vynořil z divokého podrostu, kterého bylo u okraje lesa až moc. ,,Ztište to,'' pronesl jen tak tak, aby jej bylo slyšet. Samozřejmě jsme jej ignorovali. ,,Rušíte akorát zvěř.''

   ,,Alespoň nás nechá být,'' pronesl spokojeně leader. ,,Nemám rád, když je kolem mě tolik zvířat,'' zavrtěl hlavou a předvedl nám hraný smutek. 

   ,,Kéž by hudba odháněla i hmyz,'' povzdechl jsem si a odehnal něco velkého a létavého, co letělo až moc blízko mě. Leo souhlasně pokýval hlavou. Alespoň někoho mohu přivítat na palubě téhle lodi. 

   ,,Zkusíme to,'' pronesl Ken a doběhl k telefonu. Zvedl mobil z kapoty SUV.  To jediné se sem bylo schopné dostat. Vyhnal hlasitost na maximální příčku, až i okna auta se otřásaly do rytmu. Leader Cha, nebo-li N souhlasně pokýval hlavou. Převzal si svůj mobil. 

   Spokojeně s ním tancoval a užíval si jeho rytmus. Stejně jako mi. Jen Leo si otevřel přední dveře na straně spolujezdce a sedl si. Tváří se jako kyselý citrón. My ostatní se přidali k leadrovi. Protože to on nám přeci jde příkladem, že ano? A navíc, tenhle výlet je sbližovací. Do jisté míry i smiřovací.

   Nebylo málo a skoro jsme po našem debutu byli rozpuštěni. Hyuk totiž odmítal být na blízku Leovi. Proto bylo navrženo, abychom si udělali volno a přitom se víc skamarádili. 

   Rytmus začal zpomalovat a bylo jasné, že píseň končí, přestali jsme tancovat a shlukli se kolem leadra ještě víc. A poté se za ním jako poslušné psí ocásky vydali k Leovi.

   ,,Ale no tak,'' pokoušel se jej leader obejmout, ale Leo jej jako vždy odstrčil. ,,Nebuď takový,'' nedal se N. Od Lea jen chybělo jeho klasické...

   ,,Jdi pryč,'' pronesl bez změny výrazu, tónu hlasu nebo jen mrknutí oka. 

   N se zatvářil uraženě a i se svým mobilem, jenž tiskl k sobě se vzdálil od Lea, schoval se za námi. Pustil si pomalejší baladu a poodešel kousek dál. To je ale herečka. Všichni jsme sehraně přejeli pohledem od leadra k Leovi, na kterého to mělo nulový dopad.

Ozvěny minulosti - POZASTAVENOOpowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz