Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

11. kapitola - Koňské Zombie

   ,,Dobře,'' prohlédla jsem si šest dvojic, které přede mnou stáli seřazené v zástupu. ,,Nasedněte. Máte jen tři pokusy. Kdo nenasedne, ten dnes nepojede.''

   ,,Hah,'' neudržel se Ken, ,,co by na tom mohlo být tak těžké?'' zakroutil hlavou. 

   ,,Nasedat!'' zavelela jsem a pozorně všechny sledovala. Koně stáli vzorně jako solné sloupy a ani na jednom nebylo znát, že by měl v plánu se v nejbližší době pohnout. 

   A stalo se přesně to, co jsem očekávala. Zbrklý Ken a Hyuk, kteří mezi sebou soupeřili se sotva zapřeli do třmenů a jejich sedla sklouzla na bok koní. Chaos to moc neřešil, ale Kenův Thank You zhodnotil chabé počínání svého jezdce znuděním výrazem a nanejvýš otráveným odfrknutím, když vracel hlavu do své oblíbené pozice, a to té spací.

   ,,Znovu nasedlat,'' nařídila jsem jim, abych mohla za vážnou tváří zakrýt pobavení nad jejich počínáním. A reakcí Kenova koně. ,,Kam jdete? Tady,'' zarazila jsem je, když oba popadli otěže a chtěli se vydat k východu. ,,Přeci nedovolíte, aby se koním odřela kůže.''

   Oba dva zahanbeně přikývli. Porozhlédla jsem se po ostatních, kteří je pozorovali, N se snažil nenápadně vysunout nohu ze třmenu, aby nikdo neviděl, že měl v plánu to samé. Zbytek pochopil význam toho, co se stalo a pustili se do utahování sedel. 

   Ostatní, kterým stačilo pouze utáhnout sedla už se chystali vyhopnout nahoru, když jsem je zarazila. ,,Snad počkáte, ne?'' Všichni čtyři hned spustili nohy a pustili se přední rozsochy sedla. 

   Ken a Hyuk poctivě a v klidu opět nasedlali a dotáhli sedla svých koní. ,,Dobrá, teď můžete,'' dala jsem jim svolení a sledovala je, jak nasedají. Ve stejný okamžik se do sedla vyhoupl Leo, Hongbin a Ravi. Leadrovi jejich skupiny se to povedlo až na podruhé. I Hyuk to zvládl na poprvé a jediný Ken to marně zkoušel.

   ,,Co se děje?'' zaměřila jsem se na něj a pomalým krokem se k němu blížila. Čím blíž jsem mu byla, tím víc panikařil. 

   ,,Já... Nemůžu se tam dostat,'' dopadl Ken unaveně na zem. ,,Vždycky se tam nahoře zaseknu. Navíc je ten kůň moc vysoký,'' postěžoval si. ,,Chci koně jako má Hyuk.''

   ,,Poník,'' zavrčela jsem.

   ,,Co?'' pronesl nechápavě Ken.

   ,,Je to poník. Chaos je valach tyrolského haflinga,'' opravila jsem ho. 

   ,,Poník nebo kůň, jaký je v tom rozdíl,'' mávl Ken rukou a opět se snažil dostat nohu do třmenu. Šlehla jsem ho bičem přes nohu, kterou stál pevně na zemi. ,,Au,'' okamžitě přestal s pokusy o napasování nohy do třmenu a poskakoval kolem, zatímco se držel za místo, do kterého jsem jej udeřila. 

   ,,Poník není to samé. Sám jsi řekl, že je menší. Pony měří v kohoutku nanejvýš 148 cm, s podkovami je povoleno i 149 cm. Kůň je tedy zákonitě od 149-150 centimetrů vyšší,'' zvýšila jsem hlas, aby mě slyšeli všichni. ,,Poníci jsou robustnější s pevnější kostrou. Jsou odolní a vydrží i tvrdší životní podmínky. Také se dožívají v divočině vyššího věku. Jsou to velice odolná zvířata.''

   Hyuk pyšně pohladil svého poníka po krku. ,,To ostatně můžete vidět na Chaosovi. Jaké jsou rozdíly ve stavbě těla mezi ním a třeba Raviho Al Sharifem,'' všichni si přeměřili oba zmiňované a souhlasně přikývli. ,,Navíc byste to do Chaose neřekli, ale letos mu bude sedmnáct let.''

   ,,Páni,'' vydechl ohromeně Hyuk. ,,Mám naprosto úžasného parťáka,'' věnoval svému poníkovi úctyhodný pohled. 

   ,,Ano,'' tleskla jsem. ,,To slovo si všichni zapamatujte. Není to klisna, valach, hřebec. Nebo poník či kůň. Jsou to vaši parťáci. Odteď s nimi budete trávit velkou část jejich každodenního života. Budete jim věnovat veškerou péči a oni vám to kdykoliv vrátí.''