Professor Styles (Larry CZ) - dokončeno ✔️

42. Kapitola

*z Harryho pohledu*

„Co teď budeme dělat?" vyšiloval Louis, rvouc si vlasy.

„Hlavně se uklidni, určitě to není tak horký, jak to vypadá," snažím se jej marně uklidnit a přesvědčovat, byť i já mám co dělat se sebeovládáním.

„Co když to na nás řekne a tebe vyhodí a mě ani nenechají dodělat maturitu?" sýčkuje pořád pisklavým hlasem, až z toho začne mutovat.

„Ale prosím tě, to by Sarah neudělala," i když tento pocit mě také nepříjemně hryže na prsou a obavy nelze zapudit, „měl by ses vrátit do třídy."

Louis si nervózně zkousne ret a zamumlá něco ve smyslu omluvy.

„Ale lásko, za to přeci nemůžeš," natáhnu se k němu a věnuji mu vřelý leč letmý objetí – kdyby náhodou se někdo další uráčil vstoupit bez zaťukání, „asi si nechám na dveře pověsit ceduli „PROSÍM, KLEPEJTE!" "

Louis se potichu zachichotal, vymanil se z mého objetí, políbil mě na temeno a zmizel ve dveřích. Sakra, jsem to ale hlupák. Neměl jsem to nechat dopustit. Kdyby se to bývalo nestalo, Louis teď nemá o další problém navíc. Nezbývá mi, než se modlit, že to Sarah ještě neroztroubila po celé škole, protože jinak by tu byla šance, že bych se s ní mohl rozumně domluvit a přimět ji, aby si to nechala pro sebe. Bude to těžké...

***

*z Louisova pohledu*

Vracel jsem se do třídy s pohledem zapíchnutým do země, neboť jsem měl pocit, že si na mě každý posměšně ukazuje. Tak moc jsem se styděl, i když jsem neměl za co. Okay, není to zcela normální se „tulit" s vaším třídním, přičemž vás spolužačka načape, ale to je vedlejší.

Potkal jsem Sarah, jak stojí opřená o zeď před záchody a pravděpodobně na někoho čeká. Vypadá zaraženě a celkově vypadá nesvá. Zhluboka se nadechnu. Měl bych jí vysvětlit, jak se věci skutečně mají. Je to teď anebo nikdy.

„Sarah, chtěl bych s tebou mluvit," přistoupím k ní a polije mě horkost, jak se na mě podívá svým rentgenovým pohledem jako by mě prohlédla skrz naskrz.

„Co je?" odsekne, „víš, že to co jsi udělat, se nesmí? Můžou ho vyhodit."

„Jsem plnoletej, nezavřou ho pro pedofilii," obrátím oči v sloup.

„Sám moc dobře víš, že na tom nezáleží. Vyhodit ho můžou tak či tak, pokud se to nějakým způsobem provalí," pronese nevinně a posléze se zlomyslně zašklebí.

Se Sarah jsme se nikdy neměli zrovna v lásce. Už v první třídě na základce si ode mě „půjčovala" voskovky bez dovolení, aniž bych je poté někdy v životě znovu spatřil. Byla to taková malá mrška, když to řeknu takhle.

„Prosím, nikomu to neříkej. Nechci, aby z toho měl Harry...teda profesor Styles problémy kvůli mně. Je to moje vina," shodím to na sebe, abych jej co nejhouževnatěji obránil.

„A co když si pustím pusu na špacír?" zeptá se provokativně.

„To bys přece neudělala, Sarah. Byl by to strašněj průser. Už by si nikdy nenašel práci v učitelství," žadoním celý zoufalý.

Sarah se jen škodolibě zašklebí: „A co z toho budu mít, když nic neřeknu?"

„A jak mám vědět, že už jsi to dávno nevyslepičila těm svejm kámoškám?" nedám se.

„Chceš to risknout?" usměje se přesladce.

Naprázdno polknu. To je fakt. Nemůžu si dovolit to riskovat.

„Co ode mě chceš?" otážu se narovinu.

„No...kluk se se mnou rozešel, takže bych potřebovala, aby ses dneska stavil a předstíral, že jsi to ty. Přijedou moje kámošky z Ameriky a nechci je zklamat," ta se s tím opravdu nemazlí.

„Cože?" zeptám se, byť jsem rozuměl každičkému slovu, jen nemohu uvěřit té drzosti a neomalenosti. Vsadím se, že žádného kluka ani neměla. Kdo by s takovou fúrií vydržel?

„Nechceš? Nech bejt," pokrčí rameny lhostejně, otočí se ke zrovna se vracející Amandě a přehnaně na ni zamává, „Amando, představ si, že –"

„Beru to," zavrčím, protože ta semetrika by byla schopná jí to vykvákat přímo přede mnou!

„Super, tak dneska v sedm u nás," zašvitoří jakoby nic, pohodí vlasy, otočí se na podpatku a zavěšená ve své kamarádce odkráčí pryč.

Do jaké šlamastiky jsem se to zase zapletl...?

Ahoj, lidičky! Moc se vám omlouvám za příšerné téměř třítýdenní zpoždění, ale myslím, že mám pro vás dobré vysvětlení (i když to samozřejmě zní jako laciné výmluvy). Příběh jako takový mě baví, ale je na jeho tvoření stále méně času. Jsem ve druháku a v mém životě se děje plno změn. Minulý týden jsem měla věneček, ve škole trénujeme na vánoční akademii a spoustu času trávím se svým přítelem, tak se vám nesmírně omlouvám.

Povídku samozřejmě dokončím. Nejsem ten typ člověka, co něco začne a posléze to nechá rozdělané. Nemohla bych se sebou žít :D. Počíteje s tím, že přes prázdniny nějakou tu část určitě přidám, ale nepočítejte s nějakým pravidelným updatem :D

Dost bylo keců :D jak si myslíte, že to bude pokračovat? Doufám, že se vám dnešní kratší část líbí alespoň trošku a nemáte mi to za zlé. Za vaši podporu mockrát děkuji. ♥

Love you all, Adel.xx

Btw. Co říkate na smrt Jay? Je to tragédie :( dva dny jsem z toho byla celá nesvá, ale Harry Louisovi zajisté dělá obrovskou oporu...