Professor Styles (Larry CZ) - dokončeno ✔️

12. Kapitola

Nazdárek, jednorožci! Jo, jsem tu zase s další částí. Celý víkend nebudu doma, a tak je dnešek něco jako vynahrazení. Snad to bude stát za to. :P Jinak bych vám chtěla moc poděkovat za neskutečné votes u předešlé části. Moc si toho cením a dělá mi to radost. ♥ Přeji hezké počtení.

Love you all, Adel.xx 

Louis během noci přelouskal téměř polovinu knížky, a že to nebyl, bůh ví jaký čtenář, co si budeme povídat. Dočetl se, že knížka je napsaná ve formě jakéhosi deníku, jež si píše mladý kluk, který nedávno zjistil, že nejspíš bude homosexuál. Otec se jej zhostil a vyhnal z domu, jakmile to zjistil, a tak se ten nebohý hoch potloukal světem a vydělával si, jak jen to šlo.

Louis stále neměl sebemenší tušení, proč mu Harry doporučil zrovna tuto knihu. Že by to s ním snad mělo nějakou spojitost? Hloupost. Profesor Styles byl zajisté tím nejobletovanějším mladým učitelem široko daleko, o tom není pochyb. Avšak přítelkyni nemá, pomyslel si Louis.

Usoudil, že s myšlenkami došel až příliš daleko, a proto bude nejrozumnější to zapíchnout a jít spát. Už bylo něco okolo jedné hodiny ráno, a tudíž se dnes muselo jít do školy. Louis potichu zasténal nad tou představou, ale jakmile jeho víčka poklesla, zdál se mu prazvláštní, ba velmi hezký sen o tom, jak Harry sprejuje Louisovu podobiznu na oprýskanou zeď v plné kráse...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A opět mu sen přetrhl otravný drnčivý zvuk budíku, který upozorňoval, že je nejvyšší čas na vstávání. Louis jej nahmatal poslepu a zamáčkl. Trvalo mu to pěknou dobu, než se odhodlal, od sebe odlepit oční víčka a když to konečně udělal, oslepily ho sluneční paprsky, které žaluziemi pronikaly do pokoje jako injekční stříkačky. Konečně se vybelhal z postele a sešel dolů, udělat babičce snídani. Paní Pasternová by tu měla být za chvilku, ale Louis byl přeci jen radši, když měl věci pod kontrolou a mohl babičce nějak pomoci.

Potichoučku pootevřel dveře do její ložnice, ale ona už byla vzhůru. Seděla na posteli a tupě zírala kamsi do neznáma.

„Dobré ráno, babi!" popřál jí Louis s úsměvem, ale ona nereagovala, „babičko?"

Posadil se na roh postele a soucitně se na ni podíval: „Je ti dobře?"

Konečně k němu vzhlédla. Panenky v očích měla rozšířené a jakoby naplněné strachem.

„Kdo jsi? C – co ode mě chceš?" zašeptala, přitáhla si kolena ke hrudníku a obejmula se.

„Babičko? Co to povídáš? To jsem přece já, Louis, tvůj vnuk. Udělal jsem ti snídani," odpověděl Louis jemně.

Moc dobře věděl, že babička mívala své „výpadky", ale že by si ho nepamatovala, to se tedy ještě nestalo.

„Jdi ode mě pryč!" začala vřískat jako na lesy a mávala rukama všude kolem sebe, až převrhla tác se snídaní, který Louis držel.

Louis se zlekl.

„Babi, babičko, uklidni se, to jsem já, Louis. Šššš, to bude dobrý," chlácholil jí vnuk a snažil se jí uklidnit.

„Co se to tu děje?" vtrhla do místnosti paní Pasternová a když uviděla tu spoušť, vykulila oči.

„Já nevím, co s ní je. Nepoznává mě," pípnul Louis sotva slyšitelně, nechtíc se rozbrečet.

Brada se mu třásla, v očích jej tlačily a pálily slzy a v krku se mu usadil obrovský knedlík. Byl to hrozný pocit, vidět svou vlastní babičku v takovémto dezolátním stavu.