Professor Styles (Larry CZ) - dokončeno ✔️

22. Kapitola

„Vstáváme!" zašvitořil Harry, ale natolik potichu a ohleduplně, aby Louise po ránu nevylekal.

Louis si pro sebe něco zamumlal, vytřel si spánek z očí a pomalu od sebe odlepil svá víčka. Ranní světlo, jež se dralo do místnosti skrz prostorná okna, ho ihned oslepilo.

„Kolik je?" zívl, podepřel se o loket, ale vzápětí ucítil bodavou bolest v hlavě a ihned se zase svezl do polštářů, „au, moje hlava."

„Bolí? Aby ne, včera jsi to docela přepískl," zasmál se Harry od protější postele se skleničkou vody v ruce, „tu máš."

Louis si od Harry vděčně vzal vodu spolu s šumákem. Harry se po celou dobu usmíval, avšak Louis poznal, že byl nesvůj. V jeho očích se leskla nejistota a strach.

„Louisi...to, co se stalo včera...já....no, lituješ to?" zeptal se křehce.

Louis se málem pobryndal, když nepřítomně skleničku odložil.

„Cože? Proč bych měl?" nechápal.

„Byl jsi opilý a já trošku taky, myslel jsem si, že třeba snad...já nevím," svěsil Harry ramena smutně.

Louis se zvedl a došel až k Harrymu, posadil se vedle něj a přinutil jej k němu vzhlédnout: „Poslyšte, já nelituju za včerejší noci ani jediný minuty, na mou duši. Já si myslel, že takovej nejsem, ale už od začátku mě k vám něco táhlo a teď mluvím jako nějakej zasranej teplouš z americký telenovely."

„To jsem rád, že toho nelituješ," zasmál se Harry přiškrceně.

„Ta knížka mi dodala dost sebevědomí, ale překvapilo mě, že vy jste...no, však víte," odkašlal si Louis rozpačitě a uhnul pohledem.

„Gay? Už to tak bude. Ženy jsou krásná stvoření a uznávám je, miluju je a rád je fotografuji, ale nikdy mě nepřitahovaly," přiznal Harry.

„To je moc hezký," podpořil ho Louis úsměvem, „můžu mít na vás otázku?"

Sice se ti dva mnohem víc sblížili, ale i přesto Louis Harrymu vykal a jim to tak přišlo v pořádku a proč také ne? Ani jeden si na to prozatím nestěžovali.

„Jasně, ptej se," prohrábl si Harry vlasy a pokusil se o přívětivý úsměv.

„Vás táta vyhodil z domu?" vyklopil ze sebe Louis dřív, než o tom stihl zapřemýšlet.

Harry vypadal stejně zaskočeně jako Louis: „Co prosím? Jak tě to napadlo?"

„Nikdy jste o svý rodině přede mnou nemluvil, i když já vám řekl všechno a bylo to tak i v tý knížce, tak jsem myslel-" začal Louis, ale Harry ho přerušil.

„Jsi dost bystrý, že?" pousmál se, „jo, táta mě vyhodil z domu, když mi bylo šestnáct a dozvěděl se o mé homosexualitě. Máma i sestra se ho bály, nic neudělaly a já nemohl jinak, než odejít. Dojel jsem do malé vesničky zvané Cheshire a tam bydlel u své tety May, která mě vychovala. O své rodině jsem od té doby neslyšel. Začal jsem s focením a pak jsem se dostal na vysokou a chtěl jít učit."

„To je strašný," zašeptal Louis soucitně a stiskl Harryho dlaň.

„Je to dávno," Harry se přinutil usmát, ale v jeho očích se zrcadlila bolest a ublížení.

Louis místo odpovědi zabořil svůj obličej do prohlubně v Harryho krku a pevně jej objal.

Harry ho na oplátku políbil do vlasů a zeptal se jemně: „Podnikneme něco?"

„Jsme ve městě lásky a máme ještě šest volných dní, co jiného bychom dělali?" ušklíbl se Louis a odtáhl se.

„V recepci jsem zahlédl ceduli, že je tu něco jako lázně, nezajdeme tam?" navrhl Harry a Louis vzrušeně přikývl.

Bylo to tak nádherné, že ti dva nemuseli skrývat jejich emoce a pocity, když je tu nikdo neznal. Jak se to seběhlo tak rychle? To oni sami nevědí, ale jedno bylo jisté. Ta pouta mezi nimi byly každou minutu silnější a silnější.

----------------------------------------------------------------

„Půjdete do bazénu?" otočil se Louis na svého sexy učitele, ale to už Harry proti němu běžel a jedním manévrem ho shodil do vody.

„To si děláte srandu?! To bylo dost podlý!" prskal Louis naoko naštvaně, když se vynořil.

Harry se jen smál, až se za břicho popadal. Louis se neubránil úsměvu při tom pohledu. Pomsta bude sladká, pomyslel si. Popadl Harryho za kotníky a stáhl jej do vody. Harry stihl ještě vypísknout, než se pod ním zavřela hladina.

Ti dva se kočkovali jako malí a ani jeden z nich nemyslel na to, zdali to je vhodné, či nevhodné. Kudrnatý muž jakoby byl z ničeho nic očarován modrookým drzým kotětem. Co ho na něm tak fascinovalo a přitahovalo? Bylo to tím charismem? Smyslem pro humor nebo dokonce zvrhlým chováním? Harry se takhle dobře necítil už hodně dlouho, i když věděl, že by neměl...

„Utopím vás za živa!" chechtal se Lou a skočil na Harryho. Marně se ho snažil stáhnout pod vodu, ale Harry mu udělal tu radost a potopil se.

Louis se pak radoval jako malý kluk, ale to mu přece Harry nemohl mít za zlé. Vzhlížel k němu jako k nějaké svatyni. Jakoby to bylo jediný člověk, který pro něj existuje. Jakoby z jeho osobnosti vyzařovala jakási energie, která ho drží při živu. Jistě vypadali jako ten nejšťastnější páreček v hotelu. Chodili spolu vůbec? Tato otázka sžírala Louise od samého rána a jazyk držel jen tak tak na uzdě, aby se nezeptal, jak to mezi nimi vlastně je.

Po koupání si zašli ven na jídlo a přitom diskutovali o všem možném. Louis se například o Harrym dozvěděl, že nesnáší zimu a celý rok se těší jen na léto. Během dne se od sebe nevzdálili ani na krok (pokud nepočítáte toaletu).

„Zrovna mi přišla esemeska od Evana, že se prodaly skoro všechny fotky. To je úžasné!" zvolal Harry nadšeně, „v přepočtu mají cenu 500 liber."

„Páni, nemůžu tomu uvěřit. Kdo by si koupil mou polonahou fotku?"

„To nevím, já to můžu vidět naživo," zakřenil se Harry a Louis zrudl.

Když se procházeli rušným večerním parkem, Louis to už nevydržel a vychrlil ze sebe: „Takže my teď spolu chodíme?"

Harryho ta otázka na zlomek vteřiny šokovala, ale hned nato se usmál a klidně pronesl: „Už to tak vypadá."

Louisovi spadl kámen ze srdce. Nechtěl někomu dělat loutku. Po tváři se mu rozlil široký a nefalšovaný úsměv. Takhle šťastný nikdy v životě nebyl. To, co prožívá s Harrym, bylo tak ojedinělé a nepopsatelné. Věděl, že kamarádi by se mu zajisté vysmáli, babička by z něj byla zklamaná, ale na tom přeci momentálně nezáleželo. Důležitá byla přítomnost – teď a tady.

„Nějaký zadumaný," pousmál se Harry, přitáhl si ho k sobě a zlehka jej políbil.

Louis necítil Harryho rty na svých od předešlé noci a bylo krásné si to zopakovat. Jediný rozdíl byl v tom, že oba byli střízlivý a zase o kus dál v jejich vztahu...

Slabota, vím, ale chtěla jsem vám napsat nějaký díl, nýbrž v následujících dvou týdnech už na to nebude tolik času, neboť mě čeká brigáda a bude to hektické. :( Nezlobte se na mě za tento „symbolický" a krátký díl.

Love you all, Adel.xx