Her Secret (Marauders) CZ

24. křeslo

„Aha, takže když se na tebe Evanska naštve, tak tě normálně poutá ke křeslům?" začal pomalu.

„To ne." Zafuněla zase, protože škubala rukou dál.

„A chceš pomoct?" zeptal se jí.

„Jo. Pomoc by se šikla."

„Tak uhni."

„Jak se mám asi tak uhnout?! Nemůžu jinak než ležet tak, jak mě tady nechala! Jinak to bolí." Zakňučela Kate.

„Tak zůstaň jak si. Jdu na to."

„Bude to bolet?" ptala se ironicky Kate, když viděla, jak soustředěně se Sirius tváří. Jakoby měl jít províst nějakou složitou operaci.

„Možná." Už podruhé se na ni za tenhle večer ušklíbnul.

Sirius si ale od toho úšklebku zase nemohl pomoct. Kdyby se neušklíbl tentokrát, tak jisto jistě věděl, že by se usmíval od ucha k uchu. No jo. Sám o sobě věděl, že je do ní zamilovaný, ale zatím neexistoval důvod, proč by to měli vědět ostatní.

Sirius tedy přešel ke křeslu a naklonil se těsně nad Kate tak, aby hůlkou mířil přesně na bod, kde si představoval připevněné neviditelné okovy. Snažil se hůlkou mířit co nejpřesněji, protože kdyby kouzlem Reducto zasáhl Kateinu ruku, tak by to bylo docela dost špatný. Ovšem jak se ke Kate naklonil zase blíž, tak už byl schopný rozeznat její parfém. Voněl po pomerančích a jahodách.

Což nebylo nijak neobvyklé, okřiknul se v duchu.

Přesně ten samej používá i Karen a její partička. Dá se koupit normálně v Prasinkách. Ale na ní voní prostě líp, zamyslel se.

„Siriusi? Už?" zašeptala.

To Siriuse probralo, a tak si představil, že míří hůlkou na Bellatrix a chystá se vyřknout mučící kletbu. Pomyslný bod zasáhl Reductem bezchybně. Do ní by se trefil vždycky.

„Dík." Zašeptala znova.

Asi byl Sirius zase hodně samolibý, ale zdálo se mu, že Kate dýchá rychleji než obvykle kvůli jeho blízkosti, a ne kvůli tomu, jak sebou bůhví jak dlouho předtím škubala.

„Není zač." odpověděl jí stejně tiše, ale snažil se o vyrovnaný dech a klidný ton.

„Ne, fakt dík. Zachránil jsi mě. Už mám být deset minut na schůzce s Jonasem." Řekla vděčně.

Sirius si jen pomyslel, že to nakonec přece jen bylo tím škubáním. Pak už jenom sledoval, jak jeho černovláska mizí portrétem pryč. Snad ani radši nechtěl vědět kam, když už je po půlnoci.

***

James se plahočil do postele hradem jako náměsíčný. Celej večer běhal po pozemcích školy a snažil se venčit skvorejše. Byl od nich popálený a od hry na babu, kterou si proti němu vymysleli, byl i zpocený. Celkově to bral jako zradu od Hagrida, že ho zaúkoloval zrovna tímhle. Stokrát radši by běhal ve své jelení podobě po Zapovězeném lese a sháněl nějaké bylinky.

Teď už byl ale před portrétem Buclaté dámy a myšlenky se mu stáčeli jen k zaslouženému spánku. Jakmile se ale dohodl s Buclatou dámou, že ho nenapráská McGonagallový za to, že se vrací takhle pozdě, a vešel do společenské místnosti, šly všechny myšlenky o spaní do kytek. Jako hromádka neštěstí tam seděl Sirius na jedné z pohovek a koukal se do plamenů skomírajícího ohně.

„Tichošlápku? Je ti něco?" ptal se ho lehce vystrašeně.

„Myslíš, že by bolelo, kdybych si na ty plamínky sáhnul?" odpověděl, ale ne na Jamesovu otázku.

„Opovaž se to vyzkoušet, ať už jsi v jakýkoli náladě." Zavrčel na něj.

Jen mu bránil v cestě k posteli. James zívnul.

„Hm. Ale asi to zkusím, už to stejně nemůže být horší." Řekl Sirius taky ospale.

„Siriusi... já tě k tomu křeslu připoutám, jestli toho nenecháš." Zkusil mu vyhrožovat.

Sirius se ale začal úplně nemístně smát jako potrhlý.

„Pojď spát." James si nad ním povzdechl.

„Musím ještě na někoho počkat." Odpověděl mu nezúčastněně.

„A na koho? Smím-li to teda vědět."

„Na Kate přece." Řekl, jako by to bylo snad zcela zjevné a James je prý imbecil, že mu to nedošlo.

„Už je určitě v posteli."

„Ne, před chvilkou odešla na rande s Jonasem."

„Dyť to říkám, že už je v posteli. Jdeme." Zavelel James, přičemž za ruku zvednul Siriuse z křesla.

„To od tebe bylo ošklivý." Ublíženě se na něj koukal kamarád.

James na něj nereagoval. Zasloužil si to, po tom, jak se mu posmíval v šestým ročníku kvůli Lily on.

Ahoj, lidičky.

Jako vždycky doufám, že se vám kapitolka líbila a chtěla bych vás jen upozornit, že příští týden budu měnit cover příběhu. Tak se pak nelekněte :-).

love you

Lucy