Leader

Epilogue

Zimní vítr svými krouživými pohyby zdvihal do výšky několika metrů třpytivý, chladný sníh. Sluníčko, které sem tam pronikalo přes chundelaté ovečky plující po obloze, sice nehřálo tolik jako v létě, ale tak to měl Jonghyun radši. Stačil mu jediný hluboký nádech a ve tváři se mu objevil šťastný úsměv. Miloval zimu.

Patami pobídl bílého valacha, aby se dal do pomalého kroku. Od války mezi jeho a Jeonghanovou frakcí uběhlo pár let, ale jemu přišlo, jako kdyby to byla věčnost. Od té doby se toho spousta změnilo - hlavně on se změnil. Vůdcovství nad takovým počtem lidí, které musel řídit, se na něm podepsalo, ale naštěstí v kladném slova smyslu.

Nebylo tomu čistě tak, že by vládl absolutně sám. Nebýt Taemina, který mu stál věrně po boku, asi by se z toho zbláznil. Naštěstí se mu podařilo vytvořit mír vcelku rychle. Jediné místo, kde teď tedy bojovali, bylo na hranicích s Evropou; až tak daleko podnikali mise a plnili tam úkoly.

Z kroku popohnal koně do klusu. Za poslední rok si ježdění hodně oblíbil, stejně tak Taemin. Ten se dokonce nechal obarvit na černo, aby ladil se svým černým hřebcem. Kdykoliv měli nějakou volnou chvíli, vzali koně a zajeli buďto do nedaleké jízdárny, kde si mohli zaskákat, nebo podnikali vyjížďky do přírody, stejně jako Jonghyun dnes.

Jonghyun... byl svým způsobem šťastný. Ačkoliv přišel o dva lidi, které na celém světě nejvíce miloval, na druhou stranu získal spoustu nových přátel z Jeonghanových řad. Možná to bylo sobecké, ale on byl rád. Byl rád za to, kolika lidmi je obklopen a že jim může být dobrým Leaderem - v té pozici totiž vynikal, jako kdyby se narodil přesně pro ni.

Pobídl koně znovu a tentokrát do cvalu. Od kopyt mu odlétávaly kusy sněhu, té nádherné bílé pokrývky, která padala ze samotného nebe. Máčela a bělila Hyunovy havraní vlasy, které si nechal dorůst až do poloviny pasu a tak je také hodlal udržovat.

Usmíval se. Skutečně se při jízdě na koni usmíval. Měl k tomu několik pádných důvodů. Přestože mu Ren s G-Dragonem chyběli, nemohl si na nic stěžovat. Mír ve světě byl přeci to nejdůležitější, ne? Na ničem jiném nezáleželo. Díky tomu se jeho duše mohla dostat do harmonie.

Netrvalo to dlouho a z dálky spatřil černou hřívu a ocas. G-Dragon, jak trefně Taemin svého hřebečka pojmenoval, dováděl ve sněhu jako hříbě, přestože mu už bylo něco kolem pěti let. Tmavovlasý jezdec se smál od ucha k uchu a dováděl s ním. Za nimi se tyčil zrestaurovaný dům, který dříve vypadal jako zřícenina. O kus dál, v zahradě s rostoucími stromy, se tyčily vedle sebe dva kamenné náhrobky.

Jakmile Lee z dálky spatřil cválajícího Hyuna, neváhal, naskočil na neosedlaného hřebce a vyrazil naproti jemu a Renovi - tak se totiž jmenoval JRův valášek. Jejich čtyřka byla opět kompletní, radostné řehtání koní toho bylo důkazem.

,,Hyunnie!" zakřičel z dálky Taemin.

,,Taemine!" vrátil mu do stejnou hlasitostí Jonghyun. Celý přímo zazářil, když zastavili těsně vedle sebe a měli možnost se obejmout. Objetí se stalo symbolem jejich přátelství a také pozdravem. Neexistovalo nic, co by je dva mohlo rozdělit.

Lee byl rád, že jej po několika dnech, kdy se JR vůbec neukázal, vidí. ,,Konečně jsi zpátky." 

,,Ne, nejsem zpátky," konstatoval JR. Poté se od něj odtáhl a s Renem se dal do klusu. Zamířil k domu, z jehož komína se hodně kouřilo. Nejspíš Taemin uvařil oběd, protože to v celém blízkém okolí tak krásně vonělo. ,,Jsem totiž doma!" vykřikl.

Druhý černovlásek s G-Dragonem jej okamžitě doběhli. Kdyby Taemin mohl, skočil by mu kolem krku, jak jej to dojalo. Nikdy nečekal, že by JR něco takového řekl. ,,Tak tedy vítej doma, Hyunnie!"

Dům, který pokojně stál mezi zasněženými loukami, kde se Taemin, G-Dragon, Ren a Jonghyun prvně všichni sešli a kde těla dvou mrtvých mladíků byla pochována, se stal jejich domovem. Frakce žily různě rozmístěné, Jonghyun je často navštěvoval - ať už ve starém sídle, Minewově sídle nebo sídle ve městě. To však nebyla jediná místa jeho setkávání s přáteli.

V posledních několika letech se celý svět uklidnil. Lidé spolu dobře vycházeli, většina sporů se vyřešila diplomatickými způsoby. Několik Jonghyunových bližších přátel si dokonce našli partnery či partnerky, což bylo naprosto skvělé. Taemin ani Hyun si neplánovali někoho najít. Nebylo proč a nebylo koho. Oni dva si jako přátelé a rodina stačili.

Do budoucna však nikdo nevidí a třeba vše dopadne úplně jinak, než si oni dva myslí. Teď však všichni žijí v klidu a míru - to je nejdůležitější.

Tak, moji miláčkové, konec příběhu je tady. Pláčete taky, nebo pláču sama? Ten závěr mi přijde tak dojemný a zároveň úžasný. Jonghyun konečně našel domov. Získal přítele. Není to skvělé?

Prosím, podělte se se mnou s vašimi pocity. Sdělte mi, co si myslíte o mém příběhu. Všem, kteří to dočetli tak daleko, od srdce děkuji, a doufám, že vám to stálo za to. <3

Do konce roku 2016 ještě vyjde bonusová kapitola, kterou si jisté existence vyžádaly (sexík Jeonghan x Jonghyun), ale to oficiálně k příběhu nepatří, takže toto je definitní konec. Ještě jednou díky vám všem!