Leader

Don't Run Away!

Jedna delší kapitolka pro vás.^^
Mám teď psavou, píšu jako zběsilá. Tuhle kapitolu jsem dopsala už... ve středu? Možná v úterý. A mám napsanou už i další, hehe. :D

Pro Jonghyuna bylo krásné, když se po dlouhé době spánku probudil. Usnul v G-Dragonově náruči jako nic a vážně se mu spinkalo dobře. Všechnu tu nevídanou péči a laskavost mu jednoho dne jistě oplatí, byl si tím jistý. Připadalo mu roztomilé, jak mu GD funí do vlásků a jemně ho objímá. Byl to sice muž a JR se věčně fyzickému kontaktu s nimi vyhýbal, ale uznával, že jednou za čas a od toho správného člověka to byla hezká věc. Když pominul fakt, že je Sadist vrah, dnes mohl zjistit, že je to i dost milý člověk.

Tak, aby spícího nevzbudil, ze sebe pomalu sundal jeho ruku a položil ji na prázdné místo, které vzniklo tím, že se Jonghyun odsunul. Bylo na čase jít. Byl mu vděčný za všechno, co pro něj Ji-yong udělal, s čím vším mu pomohl. Jonghyun se díky němu zase cítil dobře a to bylo skvělé, protože se zbavil veškerých negativních pocitů a opět uvažoval racionálně. Tedy to si alespoň myslel.

Odnesl svou prázdnou sklenku do kuchyně, kterou hledal po cestě a úspěšně ji našel, a pak zamířil k východu. Obul se do bot, šlo mu to tentokrát nějak pomalu. Rád by tu s G-Dragonem zůstal, ale věděl, že se musí vrátit mezi své a pomoct jim s prací. Už tak na něj budou nadávat, kde takovou dobu byl.

Naposledy se zadíval otevřenými dveřmi do ložnice, kde na posteli pod peřinou ležel s rozcuchanými černobílými vlásky spící Ji-yong. Usmál se, vypadal rozkošně. Každá holka by po něm okamžitě skočila a stáhla ho do své sítě. JR naštěstí dívka nebyl a žádné takové pocity k němu nechoval. Došlo mu však, že získal poprvé za celý život někoho velice důležitého sobě: přítele.

Vyšel hlavními dveřmi na chodbu a pořádně za sebou zavřel. GD žil v panelovém domě, což mu došlo už při jízdě výtahem dolů. Potvrdil si to tehdy, když z budovy vyšel a zvenčí si ji pořádně prohlédl. G-Dragon měl dobrý vkus, toto sídliště vypadalo klidně a přívětivě, i když na něm nikdy nebyl. Musel najít nejbližší autobusovou zastávku, aby věděl, kde se nachází, a mohl si zavolat taxi. To byl nejjednodušší způsob dopravy, ačkoliv trošku nákladnější.

Po půl hodině již nastupoval do taxi a nechával se odvézt směrem ke své frakci. Vzpomínal na to, jak takhle mířil za Leaderem. Tělo mu prostoupilo neutichající zklamání, kvůli kterému mu z úst unikl ztrápený povzdech. Bude se mu ještě moci někdy podívat do očí?

Myslel na Rena až do té doby, než se taxikář zastavil a oznámil mu, že dorazili na místo. Jeho hlas pronikl do Jonghyunových myšlenek a způsobil, že sebou blonďáček škubl. Nečekal to, ale dokázal vše snadno zamaskovat. Omluvně se usmál a řidiči vložil do rukou několik bankovek, které měly pokrýt náklady za cestu.

Vystoupil z auta a počkal, než taxi odjede. Byla to podle něj slušnost. Poté si zastrčil ruce do kapes u kalhot a loudavým krokem se vydal k hlavním dveřím od svého bydliště. Doufal, že ho nikdo nezabije za to, že tam tak dlouho nebyl. Všichni však měli vědět, že byl postřelen, protože Taemin tvrdil, že to Ren vzkazoval. Ovšem, v čem by mu měl věřit...

Vstoupil do malé chatky, která byla zamaskovaným vchodem do podzemí. Uvnitř bylo neobvykle chladno a temno, přestože venku zářilo slunce. Na náladě mu to však neubralo, protože byl až moc zamyšlený nad tím, jak asi všechnu tu laskavost oplatí G-Dragonovi. Že by jej pozval do nějakého baru?

Kvůli tomu, že se držel moc v oblacích, ztratil také svou stoprocentní pozornost ke svému okolí a zapomněl, že i na svém území mu může hrozit nebezpečí. Byl velice překvapen, když se z koutu vynořil něčí stín a pokusil se na něj vztáhnout ruku. Nebyl však natolik oslaben, aby se nechal zasáhnout.