Her Secret (Marauders) CZ

22. smrtiplášť

Jamesovi to ale bylo šumafuk. Lily totiž řekla, že si to s tím randem rozmyslí, a to se v jeho vesmíru rovnalo vymazání Voldemorta ze světa. Lily samozřejmě nebyla středobodem celého vesmíru. To by si nedovolil tvrdit, ale aby byla Sluncem v tom jeho vesmíru, v tom mu nikdo nemůže bránit.

„Dobré odpoledne třído." Zafuněl tlustý mužík s mrožím knírem.

„...brý den, pane profesore." Zahučeli všichni sborově.

„Dneska si uděláme lektvar čiré smrti. Ten je již pro pokročilé, a vy jste pokročilí, takže byste ho měli zvládnout. Do práce! Můžete si pomáhat ve dvojicích. Tak šup, šup." Poslední větu si pak zabroukal ještě jednou o oktávu níž, a začal se procházet mezi lavicemi.

„Jamesi, ty debile, teď tam měl být plášť smrtipláště, ne kus pláště od Srabuse." Okřikl ho Sirius, když zrovna kouzlem páral kapuci zmijozelákovi před sebou.

„A není to to samý?" zeptal se James nevině a dál páral nitku po nitce.

„Ne, a ani stejně nevypadaj!"

„To je divný. Jak jsem si to mohl splíst?" smutnil naoko.

„To nevím. Daleko spíš bych ti věřil, žes to přečet blbě a chtěl do lektvaru dát plášť mozkomora. To by se snad případná záměna dala pochopit..."

James vyprskl smíchy a v rytmu jeho třesoucího se těla začal pohybovat hůlkou – omylem samozřejmě.

„Pane Pottere! Proč svému spolužákovi trháte kapuci?" zděsil se náhle Křiklan.

V důsledku toho se na něj Snape prudce otočil, čímž dosáhl jen toho, že se mu roztrhla i nitka, držící odznak jeho koleje.

„To... já... myslel jsem, že jste říkal, že tam chcete smrti plášť?" dělal malýho a nevědoucího James.

„Ale jak k tomu váš milý spolužák přijde, že si ho snad vzhledem pletete s tak ošklivým stvořením, jako je smrtiplášť?! A ještě jste mu rozpáral hábit." Prohlásil zarmouceně tlustý profesor.

„Možná ta bledá kůže a křivej nos..." dělal James zamyšlenýho, mezitím, co se všichni Nebelvíři kácely smíchy – i Lily.

„To je diskutabilní, ale myslím si..." – další výbuch smíchu.

„Já si to taky myslím." Řekl James zarputile a usmál se na Snapea před sebou, kterej ho pohledem vraždil. Potom Snape svůj vražedný pohled přesměroval na Křiklana, kterej si asi teprve teď uvědomil, co řekl.

„No, ehm. Je už někdo hotov?" zakoktal se profesor. Na Snapeův pohled asi nebyl zvyklý, když je v jeho koleji.

V odpovědi na jeho otázku se ale přihlásila Lily.

„Ach, slečna Evansová. Tak ukažte. Za chvilku zvoní. Budeme na tom pracovat příště. Dejte všichni lektvary do skříní a upřete zrak na tuto krásu." Přímo se rozplýval a Sirius Jamesovi pošeptal do ucha, že mu od huby div neodkapává med. „Potterre! Tohle je už vaše druhá nepozornost v mé hodině, koukejte se sebrat, nebo z toho bude školní trest." Zakřičel ale najednou Křiklan.

„Pane profesore, co dělám špatně?" ptal se James, který se tentokrát opravdu snažil jeho příkaz vykonat.

„Řekl jsem, ať se koukáte na tenhle dokonalý lektvar, ne na slečnu Evansovou." Zamračil se na Jamese a pak hned usmál na Lily, která přirozeně zrudla.

„Ne, řekl jste, ať se koukám na tu krásu. Kdo měl vědět, že tím myslíte tu břečku vedle vás? A dokonalá je Evansová taky." Stál si za svým.

„Bře-břečku, no dovolte. Strhávám Nebelvíru deset bodů. Tohle a břečka... kam lidstvo spěje."

„Doufám, že ne do toho blivajzu." Poznamenal Sirius.

„Taky doufám. I když čirá smrt je teď Pán zla, co?" poznamenal už jen k Siriusovi James.

„Hm." Zabručel Tichošlápek, který předtím dvojsmysl svých slov ani nepochopil.

„...Tak a takhle vypadá čirá smrt, konec hodiny." Ukončil mučení profesor, který pak ještě vyzdvihával do nebes dokonalost Liyina lektvaru.

Mimochodem to dělal doslova. Zdvihal ampulku s černou tekutinou nad hlavu a rozdával úsměvy na všechny směry. A to by James nebyl poberta, kdyby se mu ji nepokusil vzít.

Opatrně se k němu připlížil zezadu a nechal Siriuse zabavit profesora ještě víc, než ho už bavila Lily. Už chmatal na víčko sklenčky, když se Křikla najednou otočil a uviděl ho s rukou vztaženou k lektvaru.

„Uděluji vám školní trest! Dnes se hlaste v osm u hajného. To jsou ale způsoby."

„Pane profesore..." začal James škemrat.

„Ne. Trest bude." Zamračil se profesor.

„Evansová?! Tak promiň ale to rande dáme asi jindy. Dneska už zřejmě něco mám."

Tak doufám, že vás kapitolka pobavila.

Lucy