Bad girl + Famous boy = perfect couple (Louis Tomlinson)

29. díl

Líbali jsme se dlouho, ale jakmile jsem uslyšela křičící holky, které prošly kolem nás a vůbec si nás nevšimly - což byl účel, jsem se od Louise odtrhla.
,,Už odešly" usmála jsem se a začala jsem si upravovat vlasy.
,,Dobře. Je mi horko" utřel si "pot", který měl na čele a začal si svlékat věci, které si půjčil.
,,Jo, mě taky. Ale měly bychom si pohnout. Co nejdříve musíme opustit tuto budovu" taky jsem si začala svlékat vypůjčené oblečení.
,,Ukaž, já to tam zanesu" natáhla jsem k němu ruku, aby mi podal ty věci. Podal mi je. Vlezla jsem do obchodu, ale Louis šel hned za mnou, ale neřešila jsem to.
,,Mockrát Vám děkujeme, že jste nám pomohla. Tady vracíme vypůjčené oblečení" podala jsem jí to a usmála jsem se.
,,Nemáte za co" usmála se a oblečení začala zase dávat na ramínka.
,,Už musíme jít. Takže ještě jednou, mockrát děkujeme" usmála jsem se, šla jsem si pro tašky, s kterými mi pomohl i Louis a ještě než jsme se úplně opustili obchod, jsme jí pozdravily. Zatímco já se bavila s prodavačkou, tak Louis někomu volal. Podle toho co jsem postřehla, zařizoval ochranku, abychom se v pořádku dostaly domů.
,,Za chvíli přijede ochranka a máme jít zadním chodem" oznámil mi Louis, když se ke mě vrátil.
,,Ok. Aspoň nás nezabijí a nerozdrtí. Tebe, že jsi z 1D a mě kvůli tomu, že jsem s tebou venku".
,,Jo máš pravdu" zachichotal se.
,,No nesměj se, mám pravdu" přitom jsem se taky smála.
,,Tak ale uznej, je to vtipná představa"
,,To jo. A ještě k tomu, tebe by i klidně znásilnili"
,,Jo, tomu věřím" zase se zachichotal a nad tou představou pokroutil hlavou.
,,Tak pojď, půjdeme pomalu k zadnímu vchodu" řekl a ruku mi položil na záda. Vydaly jsme se na cestu.
,,Chtěla jsem tě pozvat na jídlo" promluvila jsem, když jsme se přibližovaly k vchodu.
,,No jo no, tak příště" mrkl na mě. Oba jsme se tomu zasmály. Když už jsme byly u vchodu, tak dovnitř vešli bodyguardi.
,,Ahoj Louisi, jsme tady" přišel nějaký vysoký a svalnatý chlapík.
,,Ahoj Johne, díky že jste přijeli"
,,Je to naše práce. A kdo je táhle slečna?" podíval se na mě.
,,To je Sarah, Sarah tohle je John" představil nás.
,,Ahoj" pozdravili jsme se rukou.
,,Tak Johne, vezmeš tady Sarah prosím tašky?"
,,Jo jo, jasně" podala jsem mu je a on si je ode mě vzal.
,,Tak pojďte, venku je auto" Louis přikývl a už mě tahal ven z obchoďáku. Sedli jsme si do auta a vyjeli jsme. Zastavili před domem a my vylezly. Za chvilku dovezli i Louisovo auto.
,,Díky Johne. Už můžete jít domů" potřásli si rukama a Louis ještě vzal tašky a šly jsme ke dveřím.
,,Konečně" vykřikla jsem, když jsem stála na chodbě a všechny tašky jsem pustila na zem.
,,Přece tak těžký nebyly, ne?" ozval se za mnou Louis.
,,Ne, to ne, ale s celebritou se prostě nakupovat nedá" vyzouvala jsem se.
,,Chápu" položil tašky na zem a taky se vyzouval. Když jsem byla hotová, chytla jsem všechny tašky a vydala jsem se nahoru do mého pokoje. Vešla jsem do pokoje a hned jsem všechny tašky položila do rohu pokoje. Potom si to uklidím. Nebo ne! Udělám to teď! Došla jsem k taškám a začala vytahovat oblečení, skládala jsem je na postel, když někdo zaklepal. ,,Dále" zakřičela jsem. Host vešel do pokoje. Louis.
,,Ehm....co děláš?" zeptal se a přešel k posteli, na kterou si potom sedl.
,,No, skládám si věci a potom je uložím do skříně" na malou chvilku jsem se na něj podívala, usmála jsem se a zase jsem se vrátila k mé práci.

,,Hahahahahha, tomu nevěřím" smála jsem se jako zhulená, když mi Louis říkal velmi vtipnou historku.
,,Vážně se to stalo! Já nelžu!"
,,Ok,ok. Věřím ti" utřela jsem si slzy.
,,Tak a poslední" povzdychla jsem si, když jsem už dala poslední věc do skříně. Vstala jsem, protože jsem klečela u skříně a podívala jsem se z okna ven. Už byla tma.
,,No jo, byly to skvělý časy. Časy, kdy jsem byl normální kluk a za prdeli mi nestáli paparazzi, aby vyfotili, jestli něco neprovedu" promluvil, seděl na posteli, hlavu skloněnou a hrál si s prsty.
,,Ach, Louisi" přešla jsem k posteli a sedla jsem si na ni.
,,No co? Mám pravdu"
,,Já tě chápu, ale bereš jenom ty špatný věci, ale nezapomeň! Jsou tu i ty dobrý věci!" dotkla jsem se jeho brady a nadzvedla jsem ji.
,,A jaké?" podíval se mi do očí.
,,Třeba to, že si našel nejlepší kámoše na světě. Nebo že, když jsi na pódiu a zpíváš nějakou písničku, tak musí být nádherný, když celá aréna zpívá s tebou. Nebo to, že X holkám děláš radost jenom tím že ví, že existuješ... Mám pokračovat?" s úsměvem jsem nadzvedla jedno obočí.
,,Pání, Sarah! Máš úplnou pravdu! Vždycky vidím jen to negativní a zapomínám na to pozitivní" řekl s nadšením v hlase a objal mě.
,,A jestli jde o "normální kluk" naznačila jsem prsty uvozovky ,,tak o něčem bych věděla" odtáhla jsem se od něj.
,,Co chceš dělat?" zeptal se ze zvědavosti.
,,Běž se obléct a obuj se. Čekej mě na chodbě" poručila jsem mu.
,,A-ale pr-" chtěl něco říct, ale já ho přerušila.
,,Běž a neptej se" mrkla jsem na něj. Podala jsem mu ruku, zvedla jsem ho z postele a žduchla jsem ho do zad, tak aby byl u dveří.