Devatenáctiletá dívka Sarah Brown, bydlí se svojí mamkou v bytě. Bydlí v Olomouci. Je konec školního roku a Sarah dostala svoje maturitní vysvědčení. Když přijde domů, tak jí mamka oznámí, že zítra musí jet do Prahy na kontrolu do nemocnice Motol. S...
Ze dveří vyšel, ten chlap, který byl u soudce v kanceláři. Policajti ho chytli a posadili ho. ,,Prosím, povstaňte. Přichází soudce James Jackson" ozvalo se soudní síni a všichni si stoupli. Ten bastard seděl ale jakmile si ho všimli policajti, tak ho zvedli ze židle. Soudce přišel a sedl si. My jsme si taky sedly.
POHODINĚ ,,Ukončuji první líčení. Další se začne zítra ve 12 hodin." řekl soudce a odešel. Vzala jsem si svoje dokumenty a mířila jsem si to před soudní síň. Měla jsem takový nervy, že jakmile jsem viděla před sebou odpadkový koš kopla jsem do něho. Lidi, kteří stáli na chodbě se na mě dívali jako na blázna. ,,Co je?!!!" zakřičela jsem na ně. Najednou jsem na svým rameni ucítila něčí ruku. Otočila jsem na toho dotyčného. Byl to můj šéf. ,,Slečno Brown, uklidněte se" prosil. ,,Já jsem v pohodě" odprskla jsem. ,,Slečno Brown, jděte domů a uklidněte se. Uvidíme se zítra, tady v 11:30." jen jsem přikývla. Vzala jsem si své věci a šla jsem tou chodbou, kde měl soudce kancelář. Zase tam byli ti policajti. Nevím jak vám, ale mě to přijde hodně divný. Radši jsem to už neřešila a šla jsem dál. Vyšla jsem před budovu a zavolala jsem si taxíka. Jen co jsem zamávala rukou se přede mnou objevil taxi. Nasedla jsem a řekla na jakou ulici má jet. Taxi zastavil před Louisovým bytem, zaplatila jsem a vystoupila. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Vyzula jsem se a hned jsem šla do kuchyně. Potřebovala jsem se napít, protože když mám nervy, vždycky mi na ně pomůže nějaký pití. Napila jsem se a sklenku jsem nechala na lince. Šla jsem do svého pokoje, kde jsem se převlíkla a sedla jsem si na postel. Přemýšlela jsem. Najednou mě něco napadlo. Vzala jsem si mobil a peníze a vydala jsem se dolů. Obula jsem se a vyrazila jsem. Šla jsem do budovy ve které pracuji. Jelikož jsem pracovník, tak mě pustili. Šla jsem dlouhou chodbou a pak jsem je viděla. Dveře na kterých bylo napsaný velkým nápisem ARCHIV. Šla jsem přímo k nim, chytla jsem za kliku a zatáhla jsem jí dolů, ale byly zamčeny. Doprdele! Šla jsem tedy zase dolů do přízemí za recepční. ,,Dobrý den, mohla bych se na něco zeptat?" mile jsem se na ní usmála. ,,Ale jistě, ptejte se" úsměv mi oplatila. ,,Chtěla jsem se zeptat. Jestli by jste mi mohla otevřít dveře s archívem?" ,,No, mohla ale musela bych mít souhlas od šéfa." omluvně se na mě podívala. ,,To není žádný problém." Zavolala jsem šéfovi a vše jsem mu řekla, on mi jen dal souhlas.
,,Až odsud odejdete, tak prosím zamkněte a klíče mi odevzdáte." sdělovala mi, když otevírala dveře. ,,Ano, všemu rozumím. Děkují." ,,Dobře a nemáte zač. Kdyby jste něco potřebovala, tak víte kde mě najdete." naposledy se na mě usmála a vydala se směrem k výtahu. Ze svých plic jsem vydechla všechen vzduch, který jsem tam měla a vešla jsem dovnitř. Byla to obrovská místnost s mnoho regály. Vydala jsem se tedy po uzoučké chodbičce a hledala regál s ročníkem 2010, když jsem ten regál našla, tak jsem potom ještě hledala písmenko J. Najednou se můj prst zastavil na složce s nápisem James Jackson. Vzala jsem jí do ruky a šla jsem si sednout ke stolu s počítačem.
PO 2 HOD. Přečetla jsem celou jeho složku, ale nic zajímavého jsem tam nenašla. Chytla jsem jí do ruky a hodila jí o stůl. Podívala jsem se na počítač a prostě jsem zajela na Google. Do vyhledávače jsem zadala James Jackson. Vyskočili mi tam nějaký drby, tak jsem si je všechny přečetla. "Dnes, ránojsmenachytalysoudceJameseJacksona, kdyžvycházelzesalónukrásy v uliciOxfordStreet" nebo "SoudceJamesJacksonbyldnesspatřenpředplastickouordinací v LosAngeles" mi připadali velmi zvláštní. Najela jsem na obrázky. Nic zajímavého až na jednu. Byl na ní James a okolo sebe měl plno chlapů. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Zavřela jsem stránku, vypnula jsem počítač a vydala jsem se vrátit složku na původní místo. Dveře jsem zamkla a výtahem jsem se dostala dolů. ,,Děkují za všechno." děkovala jsem recepční a klíč položila na pult. ,,Nemáte za co. Snad jste našla, to co jste potřebovala." ,,Ano, našla. Tak, už je pozdě. Ještě jednou děkují. Na shledanou." rozloučila jsem se s ní a vydala jsem se ven. Chtěla jsem se projít, tak jsem šla pěšky. Když jsem procházela ulici, po každé kolem mě někdo prošel. Buď nějaká stará paní nebo maminka s kočárkem. Ale to, co jsem viděla potom se mi hodně líbilo. Kluk a holka, pěkně drsně se líbali.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Musela jsem se nad nimi usmát. Najednou kolem nich prošla nějaká babka. ,,Že se nestydíte! Takhle na veřejnosti! Ještě, že si to tady nerozdáte!" plivla a šla dál. Pár se na sebe jen usmáli a pokračovali dál. Musela jsem zasmát ještě víc, takže jsem dostala záchvat smíchu. Pár se od sebe odtrhl, podívali se na mě, potom na sebe a potom zase na mě. Oba dostali záchvat stejně jako já. Když jsme se přestaly smát, tak jsem jim jen kývla hlavou a šla dál svou cestou. Koukala jsem se na auta, vždycky projelo auto, který se mi líbilo, tak jsem se radši koukala před sebe. Daleko před sebou jsem viděla další pár, ale tentokrát to byl pár stejného pohlaví. Byly to mladí kluci a strašně jin to spolu slušelo. Když kolem mě prošli, tak jsem se na ně usmála, úsměv mi opětovali.
,,Jsem doma!" zakřičela jsem, když jsem vešla na chodbu. Nic se neozývalo, tak jsem se začala vyzouvat. Ale potom jsem jsem uslyšela něco, jako by někdo šel po schodech, teda spíš dupal. Skrz rohu se vynořil Louis a běžel ke mně s otevřenou náručí. Hned mě objal, spíš mě drtil. ,,Louisi?" ,,Ano?" ,,Co se stalo?" ,,Co se stalo?! Přijdu domů a ty tady nejsi!! To se stalo!" mluvil s nervy, ale pořád mě k sobě tiskl. ,,No, a?" ,,Bál jsem se o tebe"...
