Bad girl + Famous boy = perfect couple (Louis Tomlinson)

23.díl

Ráno mě probudil budík, který jsem hned vypnula. Chvílí jsem jen tak ležela. Vstala jsem a hned jsem si to namířila do koupelny. Osprchovala jsem se a vykonala jsem svou ranní hygienu. Vyšla jsem z koupelny do pokoje ke skříni. Oblékla jsem si spodní prádlo a na to černou sukni a bílou košili. Na nohy jsem si vzala černé lodičky. Ještě jsem se namalovala a seběhla jsem do kuchyně. Tam jsem se jen napila vody a vyrazila jsem do práce.

,,Dobrý den, slečno Brown. Jak se máte"? ptal se mě šéf hned jak jsem vešla do jeho kanceláře.
,,Skvěle, děkují. A vy?"
,,Taky skvěle, děkují"
,,Nemám nám udělat něco k pití?" zeptala jsem se.
,,To by jste byla hodná"
,,Je to moje práce" vstala jsem a namířila jsem si to do mojí kanceláře, kde jsem zapnula konvici a do hrnku jsem nasypala kávu a sobě sáček od čaje. Když to bylo hotové, tak jsem to položila na tác a nesla jsem to k šéfovi.
,,Tak, už se to nese" vešla jsem dovnitř a tác jsem položila na stůl. Kávu jsem dala šéfovi a já si nechala čaj.
,,Děkují, teď se posaďte" ukázal na židli a já ho poslechla.
,,Takže, dneska už začíná první líčení. Takže vás seznámím s případem a s dámu, kterou budete obhajovat" já jen přikývla.
,,Ten tzv. Tyran, zabil šest dětí, které nejdříve zdrogoval, znásilnil a až potom zabil. Byly to dcery paní Blue" na chvílí přestal, protože se napil kávy. Já na něj jen koukala jako bych nevěřila tomu co říká, ale spíš jsem nevěřila, že na světě někdo takový jako je ten blbeček, existuje.
,,Pane Bože, chudák paní Blue. A jak to, že je ten hajzl ještě na svobodě?" promluvila jsem. On se na mě jen podíval a já si uvědomila, co jsem vypustila z huby.
,,Promiňte, teda takový člověk, proč je ještě na svobodě?" zeptala jsem se ho ještě jednou a bez toho slova, který znamenalo pro toho člověka málo.
,,To je to, na co nemůžeme přijít. Máme důkazy a tak, ale soudce vždycky rozhodne, tak jak rozhodne" pokrčil rameny a bylo vidět, že ho to štve.
,,Aha, a já mám přijít na to, aby šel do vězení na věky?"
,,Přesně tak"
,,Ale pane, já na to nemám!"
,,Ale máte, věřím vám"
,,Al-"
,,Ne, slečno Brown, konec diskuze. Nyní vám představím paní Blue"
,,Dobře" hned jak jsem to dořekla, tak někdo zaklepal.
,,Dále" dveře se otevřely a vylezla z nich dáma asi, tak ve středním věku.
,,A, my o vlku a vlk za dveřmi" promluvil šéf, vstal ze židle, zapnul si knoflík u saka a šel k té dámě.
,,Dobrý den"
,,Dobrý den" podali si ruky.
,,Představím vám vaší právničku. Paní Blue tohle je slečna Sarah Brown, slečno Brown tohle je paní Blue" představil nás. Já si stoupla a taky jsme si podali ruky.
,,Těší mě" mile jsem se na ní usmála.
,,Mě taky. Ale nejste moc mladá na takovou práci?"
,,Slečna Brown je sice mladá ale velice chytrá. Nemáte se ničeho bát" zachránil mě můj šéf.
,,Aha, tak dobře. Věřím vám"
,,Posaďte se" nabídl jí šéf a odsunul jí židli.
,,Děkují" poděkovala a sedla si. Já se taky posadila.
,,Už jsem tady slečně Brown říkal o vašem případu ale jen něco. Teď to nechám na vás" ona přikývla.
,,Byly to moje dcery. Nádherné dcery. Milovala jsem je s celého srdce a teď už nejsou" rozbrečela se.
,,Omlouvám se" omluvila se a utřela si slzy.
,,V pořádku. Jen se vyplakejte. Mohla bych se na něco zeptat?" promluvila jsem.
,,Ano"
,,Neznáte náhodou důvod?" zeptala jsem se opatrně.
,,No, nevím to jistě ale myslím si, že to udělal jen proto, protože dřív jsem s ním chodila ale to jsme byly mladí. Potom přišel můj manžel a já se zamilovala do něj. Řekl mi, že se mi pomsti. A pomstil, tím nejhorším způsobem jakým mohl" zase se rozbrečela. Objala jsem ji.
,,Šel od nejstarší po nejmladší" doplnil šéf. Až toho člověka, teda spíš to monstrum, tak ho asi uškrtím.
,,No, ale když začal u první a potom druhé dcery, tak jak to, že jste nějak nehlídali nebo něco?" nedalo mi to a já se na to prostě musela zeptat.
,,My je hlídaly, ale on si vždycky našel tu správnou chvílí"
,,Byl ve správnou chvílí na správném místě" ona jen přikývla.
Přemýšlela jsem, o tom, jak je tady blbý soudce, když ten člověk má na svědomí znásilnění a zabití šest ubohých holek a pořád nehnije ve vězení až do smrti.
,,Jak to, že nehnije ve vězení?" zeptala jsem se šéfa.
,,Já tomu taky nemůžu přijít na kloub. Všechny důkazy ukazují, že to byl on, ale soudce vždycky rozhodne, tak jak rozhodl" bylo vidět, že tomu vážně nechápe. Přikývla jsem, jako že mu věřím.

Už asi hodinu sedíme v šéfové kanceláři a pořád vysvětlujeme paní Blue, jak se má chovat v soudní síní.
,,Už je půl jedny, měly bychom už vyrazit" oznámil šéf, my jen přikývly.
Právě jsme v soudní síni a sedíme na svých místech, máme přestávku ještě než začne líčení. Říkala jsem něco paní Blue, když mi začal zvonit telefon.
,,Omluvte mě" jen přikývla.

"Ano, Louisi?"
,,Tak co? Jak to zvládáš?" šla jsem na chodbu a chodila jsem pořad tam a zpátky.
"Zatím dobře, ale ještě to nezačalo"
"Aha, tak to držím palce i kluci"
"To je od vás hezký, děkují" prošla jsem zase nějakou chodbou a něčeho jsem si všimla. Před dveřmi soudce stáli dva policajti. Jo, to je asi jasný ale tihle policajti pocházeli z věznice.
"Sarah! Jsi tam?"
Najednou se dveře otevřeli a z nich vylezl nějaký chlap s pouty na rukou. Policajti ho chytli za ruky, které měl za zády a někam ho vedly. Zašli za roh a už jich nebylo.
"Promiň Louisi, neposlouchala jsem tě. Cos říkal?"
"Že až přijdeš domů, tak tam budeš mít oběd nebo večeři, podle toho v kolik přijdeš, kterou budu vařit já"
"Super, určitě to bude skvěle chutnat"
" To si piš, že bude"
"Hele Louisi, musím končit. Mějte se"
"Dobře. Ahoj" tipla jsem to a honem jsem šla do soudní síně.

,,Povstaňte, přichází soudce" postavily jsme se.
,,Nyní přiveďte obžalovaného" řekl nějaký páprda.
Dveře se začali otevírat. Ale ten co odtud vyšel, tak to mi spadla držka až na zem....

Nový díl je na světě! :D Snad se bude líbit :D

Sarah xoxo