Is she a bitch? No! ://BDSM:\\-DOKONČENO

24. Akce Bieber

,,Jsem tu" zavolal do chaty Shawn.

Zrovna jsem nakládala na talíře kousky bábovky, která byla zacukrovaná a politá čokoládou.

Shawn vešel do místnosti a udiveně se na mě podíval. Jenom jsem pokroutila hlavou a i s talířkem přešla k němu.

,,Dobrou chuť" líbla jsem mu pusu na tvář a s pískáním odešla.

Měla jsem tak moc dobrou náladu a věřila v to že mi ji dnes už nikdo nemůže pokazit.

Skutečnost byla jiná.

Justin

,,Jdu jen do Starbucks. Chcete něco?" Znuděně jsem se zeptal kluků.

,,Jen nějaký kafe" mlaskl Josepf.

S odfrknutim jsem se sebral a šel jsem. Nebylo to daleko a proto jsem šel pěšky. Stejně kvuli dvoum pitím nepojedu zbytečně autem.

,,Dvě latté" řekl jsem s nezájmem a prstem si poklepával o skleněnou desku.

,, Že by prosím?" Zaječela na mě vysoká blondýna.

,,Na to ti seru. A teď si pohni tým svým zadečkem a dones mi ty kávy" oběma rukama jsem se zapřel do pultu.

Dvě kávy mi během necelé minuty přistály na stole.

,,Dík" hodil jsem ji na stůl dvě bankovky.

Vyšel jsem a koho jsem tam neviděl. Shawn. Ten sráč.

,,Aale kohopak to tu máme?" Ušklíbl jsem se.

,,Eh Justine" Bylo vidět že se viditelně zasekl.

,,Tak kde máš tu kurvičku?" Můj pravý koutek vyletěl nahoru.

,,Už ti dala?" Pokračoval jsem.

,,Ne a kdyby jsi byl tak hodný a uhl bys" snažil se mě obejít, ale já mu zaterasil cestu.

,,Máš na spěch?"

,,Uhni mi kurva! Nemám náladu na takové voloviny!" Vykřikl.

,,Co na mě řveš? Uvědom si s kým mluvíš!"  Oplatil jsem mu tón hlasu.

Můj pohled zavadil do leva. Ani nevím, proč jsem se tam koukal. Viděl jsem ji. Viděl jsem i její zdemolovaný obličej. V ten moment jsem možná i litoval. Litoval toho co jsem ji udělal a litoval toho že už neni semnou nýbrž s ním.

Po pár sekundách přišel vztek. Vztek na to že s ním jen tak odešla. Vztek na to že není už moje. No, vlastně ona je moje. Podepsala smlouvu a tím pádem je MOJE na dobu neurčitou. Jen představa, že na ní ten zmrd možná sahal.

Ohrnul jsem ret a znechuceně se na ní podíval. I s kávami jsem odešel. Z kapsy jsem vytáhl klíče a po pár minutách cesty otevřel vchodové dveře.

Bez nějakého slova jsem mu položil kafe na stůl a se svým se odebral do pokoje. Schod po schodů jsem bral jako cestu do nebe. I když mě tak vyčerpávali. Nebo to byla ona co mě tak vyčerpala?

Kávu jsem položil na stůl k notebooku. Sedl jsem si na židli a zapl notebook.

Chvíli jsem si ještěte pouštěl kamerové záznamy. Musím ji dostat zpátky. Nevím jestli vydrzim těch 29 dní. Asi to nedám. Potřebuji jí cítit. Neposkvrněnou. Když nepočítám toho co ji... Ehm co ji znásilnil.

,,Connore? Akce začíná" řekl jsem do telefonu, když jsem netrpělivě vytočil jeho číslo.

,,Cože? Nemá to být až za měsíc?" Podivil se.

,,Změna plánu, připrav se" s tímhle jsem hovor típl.

Oblékl jsem se do černých džínů a černé mikiny. Na ruce jsem si navlékl černé rukavice a mobil si zastrčil do kapsy.

Do batohu jsem si dal veškeré věci, které budou za potřebí. Tašku jsem si přehodil přes jedno rameno a vydal se dolů za ostatními.

,,Připraveno?" Pozvedl jsem obočí.

Když kývli odebrali jsme se do auta. Zkontroloval jsem zásobník, pro případ nouze.

,,Jedem" poplácal jsem rukou do kapoty auta.

Už bude moje, jenom moje.

Danielle

Zrovna jsem seděla v pokoji a česala si vlasy, když jsem uslyšela zvuk. Položila jsem kartáč na stolek, a porozhlédla se kolem sebe. Najednou zase. Vycházelo to od okna. Bylo otevřené a tak jsem se mohla a podívala se dolů. Stál tam kluk ve středním věku.

,,Ehm ahoj, promiň že ruším je mi to trapné, ale mohla by jsi jít dolů? Máš tu balicek"

Aha takže pošťák.

Bez odpovědi jsem seběhla dolů. A vyšla ven. Ten kluk, ale neměl uniformu pošťáka. Neměl žádný balíček. Vždyť by ani nevěděl moji adresu. Bože. Jsem tak blbá!

Místo balíčků mi rychle k nosu přiložil šátek. Mokrý šátek. Poslední co jsem slyšela byl hlas muže, známého muže.

***

Bzučení v hlavě bylo strašné. Pomalu jsem pootevírala oči. Mlžil se mi zrak, šlo to pomalu než jsem plně zaostřila.
Měla jsem svázané ruce.

,,Danielle, Danielle. Co si myslíš že si udělala?" Z koutů vyšla osoba, která mi byla víc než známá.

,,J-Já nevím" nemohla jsem ze sebe nic vydat.

Bála jsem se každého pohybu. Bála jsem se ho.

,,Víš že mi nemáš lhát že ano?"

V tu chvíli jsem to zase viděla před očima.

Flashback

,,Ale já ti nelžu!" vykřikla jsem na obranu.

Přešel rychle ke mě a chytl mě za vlasy. Táhl mě za sebou jako nějaký blbý kus hadru. Bolelo to, měla jsem pocit, že mi je všechny vytrhne. Přes schody šel jakoby nic, zatímco já jsem se po nich kutalela. Nemohla jsem se postavit na nohy, nedal mi šanci. Bolelo mě celé tělo.

,,To neumíš jít po svojich hm?!" vykřikl a za vlasy mě zvedl na nohy.

,,Takže holčičko, řekla si tyran. Teď ti ukážu význam slova tyran" zašeptal a žduchl mě; spadla jsem zase na zem.

,,Pojď" řekl a chytl mě za vlasy. Snažila jsem se postavit ač mi to vůbec nešlo, nó později se mi to podařilo.

,,Příště si rozmysli jak se chováš" zamkl mě do nějaké temné místnosti. Dopadla jsem na kolena. Chytla jsem se paží, který jsem třela, protože mi byla zima. Fakt velká.

End of Flashback

Vzlyky, které se rozprostřou po místnosti jsou natolik hlasitý, že se jeho pohled rázem změnil.

,,Prosím nech mě" prosila jsem ho.

,, Prosím"

Natáhl ke mě ruku. Snažila jsem se oddálit. Nechtěla jsem ať na mě sahá. Co když mě zase zbije? Co když mě zase chytne za vlasy? Bojím se. Moc.

,,Ne prosím. Já-.. Já- omlouvám se! Promiň! Jen mě nebij prosím!" Vzlykala jsem a házela sebou o lužko.

,,Zlatíčko. Já se moc omlouvám. Vážně moc. Nevím co mě to napadlo promiň lásko" najednou byl jiný.

Slzy smáčeli jeho tvář a jeho klepající se dlaně mi rozvazovali svázané ruce. Hned jak jsem byla volna utíkala jsem ke dveřím. Chtěla jsem odejít, ale bylo zamčeno.

,, Pusť mě. Prosím" zoufalá jsem sjela po dveří na zem.

,,Nemůžeš odejít. Ja se vážně omlouvám" rychlím krokem přišel ke mě, a sedl si vedle mě .

Chtěl mě obejmout, ale já se vyhýbala. Tohle nemůže. Nezapomenu na to jen tak.

A tak jsem poznala obě stránky Justina Biebra.