I want you

~171~

Sára

„Maminko!" „Dobré ráno." Zaynie mě objal kolem nohou, dostrkal k lince židli a jal se mi pomáhat.

„Palačinky?" „Chceš taky?" „Taky? Nejsou moje?" „Včera jsi říkal, že bys chtěl na snídani vajíčka a slaninku." Nad hlavou mu pomale bleskne žárovka. „Jo! A komu jsou? Tobě?" „Tatínkovi." „Bude tlustý." „Proč?" „Protože je má každý den!" Klokotá smíchy a spiklenecky zakývá prstem, abych se k němu sklonila.
„Stál v koupelně před zrcadlem, v trenýrkách a nakrucoval se!" „Ty jsi ho šmíroval!" „Nene!" Směje se, patle na palačinky nutellu a pokukuje ke dveřím.

„Kdy taťka vstane?" „Nevím, a ne!" „Ale..." „Zaynie, přece jsme se domluvili." „No jo," Potáhne a uraženě našpulí pusinku. „Ale ty s tátou spíš celou noc... Chci ho vzbudit..." „Zítra, slibuju." „Opravdu?" „Ano." S úsměvem a pokýváním, zmizel se svou snídaní u televize.
Já, se snídaní pro Zayna, vešla do ložnice. S pomyšlením, jak jsou dvojčátka sladká, jsem jim spravila přikrývky a probouzela Zayna.

„Dobré ráno." „Dobré ráno, lásko." Oplácel mi polibky, rozepínal mi košili a tiskl se mi obličejem na prsa.
„Copak je?" Smála jsem se mu do vlasů a hladila jej. „Usnul jsem." „A? Byl jsi unavený." „Ty také a většinou usínáš ty, jako první, v mé náruči." „Nech toho." Zamrkal a spokojeně se usmál na talíř s palačinkami.
„Nenapadlo mě, že fakt každý den, budu mít sladkou snídani." „Chceš zítra něco jiného?" „Ne!" „Leda že?" Přimhouřil nebezpečně oči, nějaká myšlenka mu bleskla hlavou. Teď se pobaveně usmál, snídaně jej přestala zajímat, já skončila v posteli.
„Co palačinky pro pár dní vynechat?" „A co jiného, bys chtěl?" „Hádej." „Něco slaného?" „Ne." „Kyselého?" „Ne." „Sladkého?" „Ano." „Vafle?" „Ne." „Napověz mi." „Je to maličké, blonďaté a sladké. Velmi sladké." „Sofinku?!" Něžně se usmívá, vrtí hlavou a líbne mě na nos.

„Sofinka je moje sladká princezna, ale myslím, že je něco, ještě sladšího." „Já?" Špitla jsem tiše. Topila jsem se v jeho očích.
Měl kolem nich několik dalších vrásek od úsměvu, zarostlou tvář a na rtech mu momentálně seděl něžný úsměv.
„Přece nevěříš, že je něco sladšího, než ty." „Děti." „Jo, lásko. Naše děti jsou ty nejsladší na světě, ale já vím, jak chutnáš ty. Pro mě, jsi ty, ta nejsladší." „Nadrženečku." „Kušuj, nemyslím to jen na to, jak božsky chutnáš..." „Ne?" „Ne. Miluju tvou vůni, tvou pokožku... Vše na tobě, mi chutná." Na důkaz svých slov, mě něžně líbal od tváří na krk. Se sykáním jsem si užívala, jeho mokrý jazyk, kterým mapoval pokožku.

„Miluju tě, každým dnem víc a víc." „Je to vzájemný." „Víš, za co jsem fakt vděčný?" „Nechci se ptát. Řekni mi to." „Za tebe. Za to, že tě mám. Že jsi moje. Nebýt tebe, byl bych na vozíku a bez tebe, bych neměl nic. Neměl bych nádherný děti, dům... Krásnej život." „Myslíš, že já bych to bez tebe měla?" „Mlč, moc dobře víš, jak to myslím." „Vím to, ale ty musíš pochopit, že stejně jako ty, jsem i já šťastná. Tak, jako jsem já pro tebe vším, tak ty jsi pro mě. S tebou se ničeho nebojím, vím, že mě ochráníš. Že mě miluješ a jsem pro tebe důležitá. A vím, že jsi ten nejlepší táta na světě. A to je pro mě hodně důležitý." Spokojeně se usmál, položil mi hlavu na prsa a hladil mě po boku.

„Maminko? Táta spí?" „"On-" Pohlédla jsem k Zaynovi. Semkl víčka, dotek na boku byl naléhavější. Ať miloval Zayna sebevíc, teď ode mě nechtěl. Něžně jsem mu vpletla dlaň do vlasů. „Usnul." „Aha..." Zaynie přešlápl a uraženě vyfoukl vzduch ze tváří.
„Copak chceš?" „Hrát si!" „Je brzo," Hodiny ukazovaly po půl deváté. „Až tatínek vstane, tak budete blbnout." „Kdy vstane?" Vlezl do postele a opatrně se položil hlavičkou na Zaynova záda.
„Nech ho spát, hm?" Opět naléhavé stisknutí boku. Zayn nechtěl ode mě, ale ani se o mě dělit. „Půjdeme si hrát spolu?" Odpověď mi zmařil pláč Adámka. Omluvně jsem na Zaynieho pohlédla, uraženě našpulil pusu a odešel.