I want you

~31~

„Nevěří nám..." „Bojíš se ho?" „Ne. Bojím se, že mi tě vezme... Je mi fuk, jestli to ze mě bude chtít vymlátit duši." „To by neudělal." Jen se potutelně usměje. „On na tebe někdy vztáhl ruku?" „Jednou. Divím se, že ne víckrát. Zasloužil jsem si to... Byl jsem fakt hajzl a ne zrovna typ syna, kterým se chceš chlubit. To, jak se chovám teď je něco úplně jinýho. Když mi vyliskal hubu, tak jsem se vzpamatoval." „Co si udělal?"
Sype nadávky, na hlavu řidiče před námi, který asi čeká, že mu semafor představí barvy duhy a než mi odpoví, vztekle na něj troubí...

„Když jsme se sem přistěhovali, byl jsem už hajzl... Táta doufal, že  tady změním, k lepšímu... Seznámil jsem se hned první den s Niallem, pak s kluky. No a z nich už byli sígři. Jen Niall ne... Chcíplotinka, s rovnátky, s nulovou šancí ulovit holku. Payne byl lamač srdcí snad od doby, co se naučil chodit. Tommo to samý no a Harry... Ty jeho kudrliny a ďolíčky..." Rozhodil divadelně rukama a zachichotal se. 

"Uplynulo pár dní a kluci začali, že každej novej dělá párty na uvítanou. Nechal jsem se překecat a hecnout... Táta sypal omluvy z rukávu, že musí na víkend pracovně do Chicaga, já v duchu skákal tři metry radostí... Kluci roznesli, že chystám kalbu, bez rodičů, s chlastem a podobně..." "Nechci ti do toho skákat, ale jestli dobře počítám, tak ti bylo třináct?" "Říkám, že jsem byl hajzl." Trhl pobaveně rameny a zakřenil se. 

"No... Bylo tu snad víc, než pět set lidí. Víš jak... Dětska v mém věku měli starší sourozence, ti měli kamarády... Znal jsem jen ty, které jsem měl ve třídě, ale ta kalba se fakt povedla a rozjela. Jen tátu málem trefilo. Byla tu parta sprejerů, tak si představ, co na našem domě a uvnitř způsobili. Rozmlácený nábytek, fotky, vázy, vše, co tě napadne, co lze rozbít. V bazénu plavalo křeslo... No katastrofa. 

Když jsem to viděl, zhrozil jsem i sám a táta se neohlášeně vrátil v sobotu odpoledne. Chlastačka probíhala od páteční noci zhruba do dopoledne soboty... Málem se ve dveřích vyvrátil, kolem něj se prohnalo několik posledních osob a když jsme tam zůstali jen spolu, ve smradu a bordelu, skočil po mně. Ruply mu nervy a já šel do školy s parádním monoklem a díky tomu, že do mě strčil a já zakopl, tak i se sádrou na ruce. Ale i přes to, jak mě dobil, tak jsem byl vlastně rád. Já zlobil už v Anglii – chození za školu, kouření, i v prostorách školy, flákač školy, bordeláš, sprejer... Začal jsem blbnout ve dvanácti, no... Shlídl jsem se v jednom, rádoby gangu, a chtěl být jako oni. Takže vymlácený okýnko u auta, jen pro frajeřinu, nebyl problém. Během roku, jsem se strašně změnil. Sám jsem občas vzpomínal, jak jsem byl hodný dítě...

Věděl jsem, že máma tátu podvádí a naivně doufal, že když já budu zlobit, oni mě budou řešit a sblíží se, nestalo se tak.
Máma jeden večer, po večeři suše oznámila, že další den už s námi nebude. Bude s tím chlapem a holky jdou s ní. Čekala, že půjdu taky. Přemlouvala mě a já se jen díval na tátu. Věřil, že odejdu s ní. Řekl mi, že mě má rád i přes to, jakej jsem zmetek a že doufá, pokud zůstanu s mámou, tak si na něj, občas udělám čas a odešel. Ráno se máma balila a když mi přišla říct, ať se tedy chystám, já si vzal batoh a oznámil, že zůstanu s tátou. S komentářem, že on je můj nejlepší kámoš a šel jsem do školy. To byla pro mamku docela rána a od té doby, mi zavolá jen ve chvíli, kdy něco potřebuje..."

Úplně odbočil a mně ani nedošlo, že jsme u školy na parkovišti. Stále držel volant a díval se před sebe.

„Pak mi táta řekl, že se budeme stěhovat no a jen díky tomu, že jsem tady dostal od něj do držky, jsem se vzpamatoval. Ale teď jsem zase mimo a jemu se to líbit nebude." Sevřel mi stehno a naklonil se ke mně.

„Jenže teď, když mi vrazí, to k ničemu nebude."

„Lásko..."