I want you

~2~

"Yasere, tohle je Sarah." "Sára! Mám české jméno!!" Zavrčela jsem v angličtině, aby to i tady Yaser pochopil.

 "Sára? Hezké jméno, hezčí, než naše verze. Naučíš mě ho skloňovat? Jinak mě moc těší, doufám, že my dva kamarádi." Poslední větu vydechl česky. Zrudnul a těkal pohledem po mé tváři. Snažila jsem se nerozesmát. Ale "...Že my dva kamarádi."... Nějak mu vypadlo slovíčko "Budeme." "Co já vím." Škubla jsem rameny a stáhla svou ruku z jeho sevření.
Pohledem jsem opět sjížděla motorku. "Je Zayna, určitě tě na ni sveze." "Kdo je Zayn?" "Můj syn?" Otočil se na mamku a ta s nevinným úsměvem překotně mlela, že se nějak pozapomněla zmínit. Cestou do domu, jsem za zády slyšela, jak popisuje moje chování za uplynulý týden a proto Zayna zamlčela.

"Tak dámy, ukážu vám vaše království." Zula jsem se a i přes odpor musela uznat, že to je tady vážně hezký. Teď, když jsem věděla, že tu žijí dva chlapi - tedy, kolik tomu Zaynovi je? Když má motorku... Dvacet? - tak jsem čekala smrad a bordel, kam oko dohlédne. Ale... Vše tu vonělo, prach bych snad nenašla, ani kdybych tady vše ojela bílou rukavičkou...

Následovala jsem Yasera. To, že máma ví, kde je její království, mi došlo, než jsem vyšlapala do patra.

"Uvažoval jsem, že ti pokoj zařídím. Nakonec jsem se rozhodl, že hned teď, pojedeme a vybereme ho. Zatím tu máš jen postel. Tu jsem ukradl Zaynovi... Koupíme novou." "A on spí na čem?" "Na druhé polovině. Kdybys viděla, jak se vztekal." Zamrkal pobaveně a já samu sebe přesvědčovala, že nebude tak fajn, jak se prezentuje. Chodila jsem po prázdném prostoru a musela připustit, že tohle je vážně luxus.

"Nechám tě tu, navrhni si, co a jak bys tu chtěla. Když to nevymyslíš dnes, nic se neděje. Ale čím dřív, tím dřív budeš bydlet." Usmál se a zmizel.

Asi za hodinu, jsem vše měla vymyšlené. Hra, na rozmazleného spratka začíná.

"Sári, já chápu že ten prostor chceš zaplnit, ale není to zbytečně velká knihovna? Vždyť tolik knih ani nemáš!" Zoufala si mamka v obchodě s nábytkem. "Ale budu mít! Myslíš, že přestanu číst?" "Nech ji, je to její pokoj. Ať si ho zařídí, jak chce." "Nemůžeš za jeden pokoj utratit tolik peněz! Spočítej si, co už má objednané!"

Poličky, knihovna, židle, obrovský, elkový stůl, který se bude bezvadně hodit do rohu, komody, šatní skříň, kterou nezaplním ani z poloviny, televize, zrcadla, byť byly na skříni, tak jsem chtěla visací nad komodu, kterou jsem si už plánovala předělat na toaletní stolek a další vedle skříně...

Měla jsem vše rozvržené na přesné milimetry... Jen nad postelí, se mamka sesunula k zemi. Vybrala jsem si taktéž zbytečně velkou a drahou. Upřímně, žasla jsem nad Yaserovou trpělivostí a ochotou všechny moje výstřelky akceptovat. Jindy by mi stačilo klasické jednolůžko, stůl, skříň, komoda a konec. Ale teď?

Bez řečí mě sledoval i do obchodu s dekoracemi, kde jeho konto utrpělo další znatelnou ztrátu. Věci odtud jsem si vezla v jeho Range Roveru, nábytek, který byl na skladě všechen, měl za příplatek dorazit do dvou hodin.

Spokojeně jsem se usmívala z okýnka a při přepínání písničky, co se mi linula do uší, jsem zaslechla, že Yaser s někým volá. Ztlumila jsem hlasitost a zaposlouchala se. Hovor byl na repro a do uší mi proudil zvláštním grázlovstvím, zabarvený hlas.

"Jsem venku tati!"
"Zayne, ale mě to nezajímá. Budu potřebovat pomoct. Ať je to co nejrychleji hotové. Vem kluky, bude nás víc a bude to rychleji hotové."
"Jasně, ale já nejsem s kluky! Bože... Kvůli Nanynce se mám přetrhnout."
"Nanynka má sluchátka, máš jediné štěstí." Zatrylkovala mamka a já semkla rty do tenké čárky.
"Kurva! Tati, proč neřekneš, že to máš na repro! Ahoj Moniko."
"Ahoj Zayne."
"Neptal ses, proto!" Směje se Yaser pobaveně a vztek na toho kluka roste Nanynka... Pche.
"Tak v kolik mám být doma?"
"My budeme zhruba za pět minut. Nábytek dorazí do půl hodiny."
"Fajn, za chvíli jsem tam."
"Zapni rifle a naklusej."
"Haha, vtipná Moniko, opravdu."

Dál jsem neposlouchala. Nechápala jsem, kdo je osoba na místě spolujezdce. Takhle mamka nikdy nemluvila...

Stála jsem s Yaserem v pokoji a ukazovala, kam co chci. K mému překvapení - opět - neřekl ani slovo, jen mě pochválil, že mám organizační talent. Chuť přesně v tu chvíli, svoje požadavky změnit, narušil cizinec ve dveřích.

"Tak jsem tady." Nakrčila osoba obočí, drze se usmála a vykročila kupředu. "Čau. Jsem Zayn. Těší mě, Sarah."