I want you

~44~

Dojídal jsem, ona mi utekla do sprchy. Uraženě jsem se položil do postele, když jsem zjistil, že je zamknuto. Vyšla jen v osušce, vlasy smotané v drdolu, drze se usmívala a ladnou chůzí mířila ke mně.

„Pán je uražený?" „Jistě. Proč zamykáš?!" „Chci se ti líbit?" Nechápavě povytáhnu obočí, pak mi to sepne.
„Chceš mi tím něco naznačit?" Vrtí hlavou a chytá mě za ruce, které mám stále uraženě sepnuté. „Nemám si na co stěžovat." „Nevadí ti, že momentálně nejsem jako holátko?" „Ne. Víc by mi vadilo, kdyby ses oholil." Přejede mi dlaněmi po tvářích a uškrne se. „Miluju, jak škrábeš." Vypískne a brání se, když ji bradou škrábu po hrudi.

„Dám si sprchu, hned budu u tebe. Neusni mi." „Co když ano?" „Tak tě vzbudím." V rekordním čase se umyju, oholím a chvíli váhám s jemnou dávkou škodolibosti, že shodím i vousy.
Mohl jsem být pryč sotva čtvrt hodiny, ale ona je zachumlaná v peřině a zdá se, že spí.

„No to si děláš srandu, příšerko." Lezu k ní pod peřinu, ale s ní to ani nehne. „Sári." Šeptám ji do ucha. Když zjistím, že je nahá, chci toho využít, ale ona se začne probouzet. Nevinně se usmívá a leze mi do náruče.

„Přece nebudeš spát." Šeptám ji do vlasů. „Co když chci?" „Nezlob mě. Chci ti dopřát dokonalou, romantickou chvíli." „Jen chvíli? Kvůli chvilce, mám být vzhůru?" „Romantická noc zní líp?" „Mnohem. Jen moc nevěřím tomu, že bude romantická." „Proč tomu nevěříš?" „Vím, co umíš." „Copak se ti to nelíbí? Jsem hodný, nebo ne? Nedělám nic, co nechceš a ty sama křičíš o víc. Já vždycky začínám něžně a opatrně, nevím, kdo mi před pár hodinama šeptal prosby, o tvrdé vyšukání." Mumlu ji do ucha, ona se nevinně usmívá a rozmotává mi ručník.

„Vždycky o to bude prosit. Miluju, když máš nad mým tělem nadvládu." „Miluju, když mi to dovolíš..."

Budí mě sluneční paprsky, jaká změna, oproti předchozím dnům. Když mi do zorného pole padne blond hlava, mám pocit déjà vu. Přitisknu se k jejím zádům, obejmu ji a pod hlavou ji protáhnu paži. Obrátí se, otevře oči a usměje se.
„Ahoj." Zašeptá a prosí, ať ji ještě nechám spát, že je až moc unavená. Jsem dotěrný a ona mi zoufale chytá ruce.

„Lásko, prosím. Jsem zničená." „Ale já si chci hrát." „Tak si vyhoň." Obrátí se mi v náručí, ukáže mi zadeček a já na ni jen civím. Ramena se ji třesou v návalech smíchu, obrátím ji k sobě a ona se smíchy rozbrečí. Hladí mě po tvářích, když se uklidní, tak mě něžně líbá a znovu prosí. Dá mi všechno, co chci, ale teď ještě potřebuje spát. Okamžitě se toho chytám.

„Dáš mi všechno?" „Zaynie, ty jsi hrozně nadržený." Stiskne mi penis v dlani a přisune se ke mně. „Dám ti všechno, o co si řekneš." Obrátí se znovu zády, prdelkou se mi napasuje na klín a přes rameno se drze usměje. „Všechno." Sevřu ji v náručí, dlaní nepatrně kloužu mezi stehna. Zavrčí a chytí mi dlaň.
„Přestaň. Copak, ty nejsi unavený? Mně hodina spánku nestačí. Ne po tom, co jsi předváděl." Otočí se ke mně, přehodí přese mě nohu a nevinně mě hladí po tváři. „Strašně tě chci, ale potřebuje ještě aspoň hodinu." Rezignovaně kývnu, položí se mi na hruď a zašeptá, že mi dá mnohem víc.

Sára

Budil mě po šesté, teď bylo skoro deset. Usmíval se ze spánku, majetnicky mě objímal a jeho krk byl ozdoben další várkou modřin.
Sykla jsem a posadila se. Bolelo mě celé tělo, všude po těle, jsem měla modřinky, jak od úst, tak od jeho rukou, když se nechal unést a sevřel mě pevněji. Nic jsem mu nevyčítala, neubližoval mi záměrně a pokaždé, když jsem sykla, omlouval se, vyčítal si to a konejšil mě polibky.

Hvízdla jsem. Byla jsem jako dalmatin. Odraz zrcadla mi jasně říkal, že tohle všechno nemám šanci ukrýt.

Osprchovala jsem se a vrátila se za ním do postele.