Broken [CZ - Luke Hemmings]

39.

Vzala jsem ho do ruky a váhavě ho rozbalila. Nejdřív jsem si myslela, že mi to tam dala Kelly, když odjížděla kdesi na dámskou jízdu, ale to nedávalo smysl, protože ona odjížděla dřív, než jsem tam ten mobil vůbec pokládala. To by už tam musel být dva dny.

Muselo to být od Luka. A taky že bylo. Jeho písmo bych poznala vždycky. Netušila jsem proč, ale začaly se mi třepat ruce. Tak nějak jsem počítala s tím, že to bude dopis na rozloučenou. Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy a to jsem ani nepřečetla slovo. To dopadne blbě.

Eleanor, promiň, chtěl jsem zůstat do té doby, než se vzbudíš, ale volala mi mamka a zněla v mobilu dost naštvaně, protože jsem nebyl na hotelu, takže musím rychle pospíchat s Ashem zpátky. Díky, že jsi mě včera nevyhodila. Měj se krásně! Luke.

"Tak to je trapné," řekla jsem si pro sebe. Kdyby to nebylo jeho písmo, tak bych si myslela, že to napsal někdo jiný. Takhle nikdy Luke nepsal. Bylo to na něj moc vážně. To jsem to dopracovala tak daleko, že se kvůli mně změnil a psal mi takové trapné vzkazy? Ach jo.

Ale alespoň to nebyl dlouhý dopis, kde mi přeje všechno nejlepší do života. Asi nechtěl být jako já...

Zrovna, když jsem se chystala zavolat Ashtonovi, vtrhla do mého pokoje Jessica. Nechápavě jsem se na ni podívala. Nerozuměla jsem tomu, proč tady tak vpadla. Asi už jí opravdu hrabalo.

"Co potřebuješ?" zeptala jsem se, když tam jen tak stála, nic neříkala a jenom se na mě přitrouble koukala.

"Nic, já jen...přišla jsem tě zkontrolovat," oznámila mi a mile se na mě usmála. Zakoulela jsem nad tím očima.

"Už zase?" povzdechla jsem si a prohrábla si vlasy. To nemyslela vážně, že ne?

"Proč jsi tak hnusná? Co jsem ti udělala?" vyjela na mě najednou. Nadzvedla jsem nechápavě obočí. Co to do ní vjelo? Blbě se vyspala?

"A proč ty jsi...taková? Proč mě pořád kontroluješ? O co ti jde?" vyjela jsem na ni nazpátek.

"Bojím se o tebe. Mám tě ráda a já nechci, aby sis znovu ublížila," pošeptala a její tvář se úplně vyměnila. Najednou vypadala smutně.

"Ale prosím tě, já si nechystám nic udělat! Ne teď! A ty řeči o tom, jak mě máš ráda, si nech pro sebe, jo? Ani by ses mi neozvala, kdybych si tehdy nic neudělala. Ani jednou ses mi neozvala potom, co jsme se přestěhovali! A potom, co málem umřu, se o mě zase zajímáš," vrtěla jsem nevěřícně hlavou, "a ani by ses o mě nezajímala, kdyby můj otec nebo ségra od tvé mamky nepožádali o to, jestli bych tady nemohla do konce školy zůstat!" dodala jsem naštvaně.

"To není pravda! Hned, jak jsem se dozvěděla, co se stalo, jsem mamce-"

"Ale to bylo všechno pozdě, Jessico! Kdyby ses o mě zajímala předtím, třeba by se to nestalo! Měla bych někomu zavolat, vypovídat se, třeba bys mi i pomohla se z toho stavu dostat! Ale ne...ty ses na mě úplně vykašlala!" zakřičela jsem a nenechala ji domluvit. To jsem se musela naštvat takhle po ránu? Blbá Jessica.

"Takže nakonec za to můžu já? Za to, že jsme tě málem pohřbívali vedle Charlotte?" vykřikla, postavila se a rozhodila ruce do vzduchu.

"Nepoužívej její jméno, nikdy jsi jí takhle neříkala," zamračila jsem se na ni, "a ne, nemůžeš za to ty, ale třeba by to dopadlo jinak, kdyby sis udělala čas a někdy mi i zavolala, víš?"

"A ty jsi na mě neměla číslo nebo co? Mohla jsi mi taky zavolat!" ukázala na mě. Byla úplně rudá ve tváři. Musela jsem vypadat stejně.