Broken [CZ - Luke Hemmings]

25.

"Ano, zlato, jo, přesně takhle. Panebože. Panebožeee. Jo, to je skvělý. Nepřestávej. Pokračuj. Ano, to je ono, El. Jo! Jo! Aaach, to je skvělý. Wow."

Tyto slova a zvuky vycházela z Lukových úst už dobrých pět minut, co jsme oba seděli na gauči u televize a já mu škrábala záda. Pokaždé, co ze sebe něco takového vydal, jsem se musela kousnout do rtu, abych se nerozesmála.

"Tak a to už stačilo," rozhodla jsem po chvíli a sundala ruce z jeho zad.

"Jak jako stačilo? Ne, ještě ne," otočil se na mě zmateně Luke, "prosím, prosím," poprosil a otočil se znovu ke mně zády, abych ho znovu začala škrábat. Převrátila jsem nad tím oči.

"Ne, Luku, už ne. Vydáváš u toho divné zvuky," řekla jsem se smíchem a postavila se na nohy. Musela jsem se protáhnout, protože jsem tady seděla už hodiny.

"No a co?" vyjekl, no tedy spíš vypískl, a otočil se opět na mě, "kam jdeš?" nadzvedl obočí, když uviděl, že už na gauči nesedím. Natáhl se pro tričko a přetáhl si ho přes hlavu.

"Na záchod," odpověděla jsem jednoduše a dala se do kroku směrem pryč z překrásného obýváku.

"To jako beze mě?" zeptal se Luke a také vyskočil na nohy. Pak jsem uslyšela jeho kroky, jak se ke mně blížily. Nad jeho poznámkou jsem převrátila oči v sloup.

"Luku, představ si, že sama se vyčůrat ještě dokážu," zvolala jsem. Na chodbě mě dohnal a zezadu mě stáhl k sobě a pořádně mě objal. Mé husté vlasy přesunul všechny na pravou stranu, aby na té levé nic nebylo, protože se potřeboval dostat z téhle strany k mému krku. Začal mi na něj sázet drobné polibky. "Hele, přestaň. Mně se chce vážně na záchod. Nechci se tady počůrat," snažila jsem se vysmeknout, ale to nešlo, byl silnější než já.

"Mmm. Pěkně. Voníš," pronesl a za každou větou mi přitiskl své rty na mou citlivou pokožku.

"Jo, jasně," uchechtla jsem se.

"Myslím to vážně," zvedl na chvíli hlavu a pak se vrátil ke své předešlé práci. Slastně jsem zavřela oči. Zvyknu si někdy na tohle? Asi ne.

"Luku, prosím," poprosila jsem, "já už to nevydržím," zaskučela jsem a opět se snažila z jeho sevření vymanit. Opět bezúspěšně.

"Já taky ne," pošeptal mi do ucha. Já jsem nad tím převrátila oči.

"Jo, jasně," řekla jsem, "Luku, myslím to vážně. Chce se mi čůrat," zaskučela jsem znovu, ale on mě očividně nebral na vědomí. "Posloucháš mě vůbec?"

"Mmm," zamručel souhlasně, ale jinak pokračoval ve svých polibcích. Bylo to nádherné, ale nechtěla jsem se před ním počůrat. Za to bych se cítila trapně do konce života.

"Ježiši, pusť mě," řekla jsem pobaveně.

"Tak dobře, ale hned se vrátíš a budeš mi škrábat záda," rozkázal a dal mi poslední pusu, tentokrát ale na líčko.

"Když pěkně poprosíš," pronesla jsem a v tom okamžiku, kdy polevil sevření, jsem se zase rozešla směrem do koupelny. Uslyšela jsem, že kráčel za mnou. To si jako myslel, že tam bude se mnou?

Šli jsme mlčky a jakmile jsem se dostala k nádherné koupelně, o které by se mi mohlo jenom tak zdát, zastavila jsem se a otočila se na Luka.

"Kam si myslíš, že jdeš?" dala jsem ruce v bok.

"Ehm...do koupelny?" nadzvedl obočí.

"Ale já si to řekla první," řekla jsem a jemně našpulila spodní ret.