Broken [CZ - Luke Hemmings]

39.

Vyspala jsem se po dlouhé době úžasně. Na to, že včerejšek byl tak šílený, spánek byl perfektní. Možná to bylo tím, že mě po celou noc zahříval jistý blonďák. Zklamalo mě akorát ráno, a to proto, že Luke už vedle mě neležel. Zůstala jsem ve svém pokoji sama.

Právě jsem seděla na posteli a smutně se dívala po pokoji. Kdyby alespoň počkal, než se vzbudím...

Neměla bych se tak divit, že odešel bez rozloučení. Vždyť jsem se s ním včera rozešla! Přesně to jsem po něm chtěla, ne? Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem si byla jistější, že jsem včera udělala neskutečnou blbost.

Věděla jsem, proč jsem to udělala. Myslela jsem si, že takhle to bude lepší. Myslela jsem si, že potřebuju začít od znovu s novými lidmi, že teď akorát tak lidem kolem sebe ubližuju a já prostě nechtěla Lukovi ubližovat. A myslela jsem si, že bude Luke beze mě šťastnější. Doteď mi to v té hlavě smysl dávalo, teď už ani ne.

Teď jsem se akorát cítila smutně a osaměle. Takhle jsem to dopracovala... Jaké jsem si to udělala, takové jsem to měla.

"Ach jo," povzdechla jsem si a vyskočila z postele. Když jsem se protahovala, napadlo mě, že by třeba ještě mohl být s Ashtonem v kuchyni nebo v obýváku nebo kdekoliv po domě. Ano! Musel tady ještě být!

Nadšeně jsem vyběhla z pokoje, ale to nadšení mi nezůstalo dlouho. Jakmile jsem se dostala do kuchyně a viděla tam sedět Jessicu sklánějící se nad jogurtem, hned mi bylo jasné, že už tady ani jeden nezůstal.

"D-Dobré ráno," začala jsem nejistě, "j-jsou tady ještě...kluci?" zeptala jsem se hned poté, abych se ještě ujistila. Jessica se na mě významně podívala a následně zavrtěla hlavou. Pak se opět vrátila k jogurtu. Ani mi nic neřekla. Co se jí stalo tentokrát?

Zhluboka jsem se nadechla, otočila se na patě a vrátila se do pokoje. Zase jsem měla špatnou náladu. Co když teď už doopravdy Luka nikdy neuvidím? Třeba dneska jedou domů a už se mnou nebude chtít zabývat.

Měla jsem chuť si dát facku. Najednou jsem začala litovat toho, co jsem udělala...Proč jsem to neudělala včera, když jsem měla nějakou šanci to napravit? Možná jsem jí měla i dneska, ale kde teď Luka najdu?

Chudák Luke. Ani bych se nedivila, kdyby mě teď měl už plné zuby. Co by si asi o mně pomyslel, kdybych ho teď vyhledala a snažila se dát všechno dohromady? Kdybych byla ním, asi bych se mi vysmála. Asi určitě.

A proč jsem najednou tak změnila názor? Určitě to mělo co dělat s tím, že jsem vedle něj ležela celou noc. Včera, když už spal a dívala se na něj, jsem vzpomínala na všechny chvíle, které jsme spolu prožili. Zjistila jsem, jak moc se mi po něm stýskalo a jak bych chtěla, abych takových vzpomínek měli spousty.

Byla jsem oficiálně padlá na hlavu. Asi tři měsíce jsem na něj byla naštvaná, protože jsem si myslela, že měl něco s Annie. Pak, když mi řekl, že to není pravda, jsem se s ním rozešla, protože jsem měla pocit, že si mě nezaslouží a tak dále. Ashton mě včera v autě přemlouval, ať to vrátím zpátky a potom i Luke, když tady přišel opilý, ale já až teď, kdy odejde a už toho má asi plné zuby, toho začínám litovat. Bravo. To chtělo potlesk.

Natáhla jsem se k nočnímu stolku pro mobil, protože jsem chtěla zavolat Ashtonovi. Chtěla jsem zjistit, kdy odešli, jak se tady vůbec včera dostali a jestli náhodou neví, kde bydlí Luke. Pochybovala jsem sice, že dostanu odvahu tam zajít, ale zeptat se ho můžu, no ne?

Jakmile jsem si vzala mobil do ruky, uviděla jsem na místě, kde doteď ležel, složený papírek. Nakrčila jsem čelo. Žádný papírek jsem tam totiž nedávala.