Zrcadlo knih

NINE

Jakmile padlo princovo bezvládné tělo na zem, nastala panika. Ženy začaly hlasitě ječet a naříkat, děti brečely, neboť nerozuměly, proč jejich maminky pláčou a bály se, zatímco muži se snažili zachovat chladnou hlavu a uklidnit své manželky a najít racionální vysvětlení. Zároveň chtěli chránit svou královnu a své blízké, a tak neohroženě hlídkovali a skenovali sál pohledem, kdyby se objevilo něco podezřelého. Pro svou vlast byli připraveni udělat vše. I padnout.

Královská stráž tasila nebojácně své meče, až to zajiskřilo. Jejich dlouhé a nepatrně ostré čepele se leskly pomocí slunečních paprsků, které pronikaly do sálu skrz velkou prosklenou kupoli. Naleštěné zbroje zdůrazňovaly krásu a půvabnost, kterou zde všichni oplývali. Stráž měla i bojové helmy, kolem kterých plula záhadná aura, ale nemohla bych si tipnout, z jakého materiálu jsou skuty. Koneckonců jsme v kouzelném světě!

Zároveň byla královská stráž pověstná runovou magií, která se hodila nejvíce k boji se skřety, obludnými tvory se silnými pažemi, jenž nosili mohutné sekery. Každopádně skřeti se stáhli do ústraní a k žádným bojům dosud nedošlo. Je známo, že skřeti obývají hory na západě království, kterým se říká Morgot Dul - v jazyce skřetů ovšem.

Sama královna zírala na své poddané plná zděšení. Nedokázala pochopit, proč jsou lovci tak krutí a mají potřebu zabíjet obyvatele světa pohádek.Tentokrát však zašli příliš daleko a zaplatí za to. V duchu si vytvořila zlověstný plán, už jen potřebovala nějakou loutku.

"Ticho!!!"zaburácí Theodrysin hlas a vše umlkne. Poddaní se zastaví a s otevřenými ústy se zadívají na svou královnu. Místy se ještě sálem nese dětský pláč, jenž se marně snaží uklidnit zoufalá matka. Stráže varovně zabouchají halapartnami o zem, aby udržely klid.

Evangeline se vyděšeně nakloní k Rhysovi. Jdou po ní. Bála se. Rhys vycítil její zranitelnost a ochranitelsky dívku objal. Evangeline byla dosud rozhodnuta tvrdě bojovat proti Bertelsenově instituci, ale vidina toho, že se lovci neštítí vraždy, ji znepokojila. Odvaha ji přešla. Tady jde o holý život, není to jen hra. Je to maximálně hra o přežití, ovšem s mizivou šancí zvítězit. Jak mohou Bertelsna porazit, když používá nejmodernější techniku a zbraně? Co zmůžou luky a meče proti samopalu?

"Co to má znamenat, Evangeline?!"pokyne královna k vystrašené dívce.

"Co tím myslíte?"ozve se zaraženě hnědovláska. Cítí na sobě nenávistné pohledy všech okolo a není jí to příjemné. Vždyť nic neudělala. Neprovinila se zabitím princem.

"Proč by po tobě lovci pátrali, když nejsi Karkulka!!!"

"Nejspíše to neví, Výsosti,"připustí nakonec Evangeline,"ale nemám s tím nic společného!!!"

"To rozhodnu já, jestli jsi vinna nebo ne,"odsekne jí důležitě královna a přitom vstane ze svého trůnu.
Upraví si šaty a pomalými kroky se vydá k Evangeline. Dlouhé copy jí vlají při chůzi. Sálem se rozezní klapot jejích křišťálových střevíčků, které se lesknou více než tělo Edwarda Cullena.
Nakonec se zastaví těsně před Evangeline, jednomu by se zdálo, že se dotýkají nosy, ale pravda byla opakem. Stály pouze hodně blízko sebe, až každá pociťovala dech té druhé a zejména Evangeline cítila velkou moc, kterou Theodrys oplývá. Ale nebála se jí. Věděla, že vychází spolu zadobře. Aspoň si to myslela.

"Jestli chcou lovci tebe...dáme tě jim,"šeptne směrem k dívce. Evangeline není schopna slova, cítila se tady v bezpečí, myslela si, že si získala jejich důvěru. Zkrátka věřila, že se stane královninou svěřenkyní. Zůstala oněměle stát. Některé bytosti taktéž neskrývaly své zděšení. Bylo jich však velmi málo a ostatní jim dali tvrdě najevo svůj nesouhlas. Ta menšina se skládala z vlkodlaků, kteří jak je známo, mají výborný sluch.