Zrcadlo knih

TWO

„Co se děje, Ev?"zeptá se starostlivě Erik, když mu jeho kamarádka opětovně neodpovídá.

Zdá se, že ani nevnímá, co se kolem ní děje. Stále přemítá, jestli by neměla zajít za panem Bertelsenem a zeptat se ho na jeho postupy při vyřazování studentů. 

Evangeline svraští naštvaně čelo a vytvoří se jí na něm malé vrásky. Povzdychne si a vykoukne zpoza dlaní na modrookého chlapce. 

„Jenom...vyhodili Rachel, nestihla to,"připustí nakonec a našpulí smutně rty. 

Erik sympaticky pohlédne na hnědovlásku a chytne ji za ruku, kterou následně stiskne, aby jí dodal odvahy. I hned se usměje při pohledu na její spokojený výraz a zářící kaštanové oči. 

„Je tak krásná a roztomilá zároveň,"pomyslí si.

Avšak Evangeline je i nadále zamlklá. Líčka má rudé a vlnité vlasy má zastrčené nedbale za ušima.

„Ev? Děje se něco?"zeptá se opětovně, když je Evangeline stále vyhýbavá.

Takovou ji nezná. Tedy samozřejmě někdy má své dny, ale tohle je něco jiného. Vždycky je veselá a optimistická. Většinou až moc. Je hrozný snílek.

Evangeline jen nesouhlasně pokroutí hlavou a rozhodne se přetvařovat. Nadhodí falešný úsměv a vykroutí svou ruku z té jeho. I hned pocítí chlad na své dlani a zatouží po Erikově hřejivé ruce, ale rozmyslí si to. Nebylo by to vhodné.

„Nic. Jen moc přemýšlím,"odvětí úsměvně a plácne ho svou malou pěstí do ramene.

Erik bolestivě vyjekne a promne si bolavé místečko na paži.

„Za co to bylo!"ohradí se ublíženě.

Za ty štouchance na chodbě!"vyplázne na něj Evangeline hravě svůj narůžovělý jazyk.

Erik jen protočí očima a oba se spokojeně pustí do svých obědů. Řinčení příborů o talíře se rozezní všude kolem nich. I když Evangeline se stále honí hlavou různé nápady. Když oba dojí, rozloučí se dlouhým objetím a každý se vydá do své pracovny. 

Evangeline však zahne a nakráčí si to do kanceláře rektora. Rázně zaklepe a vtrhne dovnitř. Nečeká na vyzvání. Opět ji do nosu udeří nepříjemně štiplavý zápach z cigaret. Kancelářská židle hlasitě zavrže a pan Bertelsen se polekaně napřímí, až se mu rozepne jeden knoflík na kostkované košili. Mladík, stojící před jeho dřevěným stolem, se také vystrašeně ohlédne. Ale když jeho tmavé oči spočinou na štíhlé krásce před ním, pobaveně se ušklíbne. 

„C-co si to dovoluje!"pokárá jí zavalitý muž a upraví si škrobeně sako.

„Přišla jsem se zeptat na vaše postupy při vyhazování studentů této školy,"odsekne mu Evangeline a přistoupí blíže k nim.

Vzhlédne na kluka před sebou a oči se jí vytřeští, když jej pozná. On se na ní na oplátku spokojeně zaculí a prohrábne si troufale své havraní vlasy.

Evangeline si pohrdavě odfrkne a znovu se ohlédne na pana Bertelsena.

„A proč Vás to tak zajímá, slečno....?"zeptá se vyhýbavě a nasadí si zkoumavě dioptrické brýle, které má navlečené na gumě a omotané kolem svého tlustého krku.

„Greenová,"procedí skrz zaťaté zuby a černovlasý kluk se uchechtne.

Evangeline jej zpraží pohledem a on tázavě nakrčí obočím. To je ale změna v chování. Už to není to vystrašený kuře z pracovny. Ale tahle  změna je pro něj jenom vítaná. Má rád troufalé a divoké, spíše rozpustilé holky.