Zrcadlo knih

SIX

  „Uvolni se, jinak tě to bude bolet,"varuje Evangeline lékař v bílém plášti, zatímco si připravuje jehly k odběru krve.

Evangeline je celá vyděšená a to je teprve na začátku všech testů a zkoušek. Na druhou stranu byla ráda, že ji Rhys nepoznal. Stále ještě nepřišla na kloub tomu, co se tady děje. A proč si myslí, že je Karkulka. Jasně, to červené oblečení, ale nemůžou si myslet, že je to reálné ne?

  „Tak připravena?"zeptá se rozklepané dívky.

„Jděte někam,"sykne po něm Evangeline a zadívá se jiným směrem, neboť jí krev a jehly nedělají dobře.

Po chvíli ucítí povědomé štípnutí a kousne se do rty, aby si dodala odvahy. Pak pocítí, jak je krev z její žily vysávána jehlou pryč, pak ten tlak ustane, když lékař jehlu vytáhne. Přiloží ji na ránu vatový tampónek a chvíli jí ho tam přidrží, pak jej přelepí izolepou, aby držel, neboť byly Evangeline nasazeny pouta. Prý kvůli osobnímu bezpečí.

Houby bezpečí. Jsem tu vězeň!

 „Tak teď začneme odebírat kostní dřeň,"oznámí jí ledabyle, zatímco předá zkumavky naplněné krví zdravotní sestře.

  „Kostní dřeň?!"zhrozí se hnědovláska.

Slyšela, že je to bolestivá procedura a navíc nevěděla nic o tom, že by se to používalo na něco jiného kromě léčby rakoviny. Na co by jim to bylo?

  „Tak přesuneme se jinam,"zašvitoří vesele, „pánové!"

Dva na pohled podobní mladíci se na pokyn zvednou a zamíří si to k Evangeline. Čím jsou blíže, tím více dívka rozeznává obrysy tváře. Hned také pozná Rhyse. Kdyby byl však sám, zkusila by jej kontaktovat, protože by jí nikdy neublížil, ale takhle je to riziko. Spolkla své prosby a nechala se odvést na jiné stanoviště.

Nebyla to dlouhá cesta. Jen vyjeli výtahem do vyššího patra. Tam ji opět položili na lehátko a vzdálili se asi na pět metrů, aby mohli zamezit útoku na zdravotníky. Vypadalo to tu spíše jako operační sál, patřičně to tak i smrdělo. Evangeline se cvrkl žaludek a udělalo se jí nevolno při pomyšlení, co všechno tady asi dělali.

Do místnosti nakráčelo asi pět lidí. Tři doktoři v pláštích a dvě pomocné sestry, které vezly na vozíku náčiní. Evangeline se to přestávalo líbit. Přeběhl jí mráz po zádech, když si všimla velké a ostré jehly.

Prudce se zvedla do sedu a svázanýma rukama se opřela o lehátko, aby našla ztracenou rovnováhu. Všichni se na ni zvědavě zadívali, zvlášť ti dva eskortníci. Jen marně odhadovali její další kroky.

„Nevím, co se tady děje, ale nedovolím vám se mnou dělat pokusy!"štěkne po nich vyděšeně.

Nikdo jí nic na oplátku neřekne, pouze si začnou připravovat věci potřebné k operaci, tedy spíše k zákroku. Evangeline to dopálí doběla.

„Tak a dost!!!"křikne a vyskočí z lehátka.

Rozzuřeně se vydá vstříc všem lékařům, kteří jen bezmocně čekají na svůj osud. Źduchne do lehátka, které porazí na zem dva mladíky, pak zuřivě proběhne přes skupinu lékařů. Dva se jí pokusí zastavit, ale Evangeline je praští do obličeje nebo je prostě srazí nemilosrdně k zemi.

Avšak jedna silnější sestra se jí postaví k odporu. Obě se postaví naproti sobě jako rozzuření býci. Pak Evangeline vyběhne, čímž překvapí objemnější sestru, která vyjekne. Pokusí se Evangeline drapnout za paži, ale ta se jí vysmekne a udělá otočku, při které praští zdravotnici loktem do obličeje. Uslyší prasknutí, ale nyní jí nezáleží na tom, že někomu zlomila nos.