I see you [Shingeki no Kyojin]

30. Vide cor meum

Z povzdálí jsem slyšel hlasy, křik, zvuky boje. Něco se dělo, ale co - to jsem nevěděl. Nevěděl jsem už ani kde se nacházím. Všechno, co jsem cítil, byla ta opojná vůně, která patřila mému compárovi a která mě nutila upadat hlouběji a hlouběji do zapomnění, do spánku. Jakoby šeptala: Spi, spi, nic z toho není důležité, jenom to, že jsem tu s tebou a nic jiného a proto spi. A tak jsem spal. 

Jak dlouho jsem spal - to nevím, ale všechno, co jsem cítil, když jsem se pomalu probouzel bylo to, že mě bolí v podbřišku a že se mě někdo dotýká. Prvně jsem začal panikařit, než mi došlo, že ty ruce vlastně znám. To dýchání, to horké tělo, tu vůni.. 

,,Erene.." sípavě s nádechem a stále zavřenýma očima jsem se nadechl té opojné vůně. Oslovený mě políbil na klíční kost, pak na krk a následně se jeho rty setkali s těmi mými. Nevím, kde jsem našel tu sílu, ale najednou jsem jí byl plný až po okraj. Obtočil jsem ruce kolem Erenova těla a přitáhl si ho blíž k sobě. Byl tak horký a tolik mi chyběl a uvědomění si, že je to můj compár mi vdechlo nový život do žil, do srdce, do každé buňky a každého atomu. ,,Alfo.." zavzdychal jsem mezi polibky a pak si uvědomil jeho.. klid. 

Otevřel jsem oči - ano, byl to Eren, ale neměl náhodou fervor? Protože takhle by se u fervoru nechoval. Mladík nejspíš vycítil, že se něco změnilo a tak se nepatrně odtáhl a podíval se na mě, než mu evidentně došlo, proč mám absolutně nechápavý výraz. 

,,Ehm, asi to necítíš, ale momentálně s tebou mám partnerské pouto," vytřeštil jsem na něj oči a v ten moment zároveň pohnul boky a měl pravdu - měli jsme teď pouto a proto to bolelo jako kdyby mi někdo nechal v podbřišku explodovat granát. Bolest na chvíli zahalila můj rozum, ale Eren mě začal ihned zasypávat polibky, takže jsem se už hned cítil poměrně lépe. 

,,D-doufám, že mi všechno vysvětlíš a povíš mi, co se tam sakra stalo," zavrčel jsem nepotěšeně a tlumeně, na co Eren reagoval tichým smíchem. 

,,Fajn, fajn, očekával jsem to. Prvně tedy začnu s tím, že rod Jaegerů je nositelem nulového alfa kódu," 

,,Cože?!" vyhrkl jsem, ale hnedka jsem ztichl, protože se znovu ozvala bolest v podbřišku. 

,,No, jo, jsem. Proto jsem dokázal měnit svůj pach, regeneruju rychleji, jsem všímavější, silnější a tak dále. Ani jsem nečekal, že dojdeš - stejně bych odtamtud zdrhl, ale potěšilo mě to," šokovaně jsem na něj zíral.

,,A já si myslel, že tvůj otec je bezcitný kokot," mladík se ihned začal smát a chvilku trvalo než se uklidnil. 

,,To je normální. Můj děda se k němu choval stejně. Od mala ho totiž učil samokontrole a dalším potřebným věcem, bez kterých se budoucí boss neobejde. Nejsem otci ukradený, naopak - kdyby za mnou došel, znamenalo by to, že mi nevěří a že se nemůžu stát bossem. Takhle jsem mu zároveň ukázal, že jsem připravený přijmout jeho post," ztichl jsem a zadíval se někam nejistě do strany.

,,Takže.. odejdeš od policie?" 

,,Hádám, že ti už velitelství povědělo pravdu," přikývl jsem. ,,No, slíbil jsem to otci, takže ano. Popravdě jsem odešel jenom kvůli tomu, že jsem si potřeboval v hlavě urovnat pár věcí a teď si jsem svým rozhodnutím jistý, zvlášť, když tě tak budu moct líp ochraňovat, jakožto svého compára," naštvaně jsem po něm střelil pohledem.

,,Proč jsi mi to vlastně sakra neřekl?! Tys od začátku věděl, že jsem tvůj compár, že?!" 

,,Klid, klid, Levi. Ano, věděl jsem to, ale nechtěl jsem tě ohrozit. Bylo mi jasné, že pokud do toho budou zapleteny mafie, tak by mohlo dojít k únosu. Takhle unesli mě a ne tebe - ty bys fervor nepřežil a já, díky nulovému alfa kódu, můžu vydržet dlouho," tahle odpověď mě uklidnila. 

,,A jak to dopadlo po tom, co jsem tak zbaběle padl do bezvědomí?" Eren mě na protest políbil na čelo. 

,,Nebyl jsi zbabělcem, Levi, ale naopak - zachoval ses velice hrdinsky. Bylo to od tebe úžasné. A co se stalo? Většině jsem vymlátil duši z těla a odnesl si tě odtamtud sám. Až když jsem opustil sídlo, tak před ním už stáli auta SainteMarie s otcem v čele, který byl na mě hrdý a -"

,,Prohlašovat za hrdinu se můžeš později. Co se stalo s Ymir a Christ - Historií?" 

,,Byla sepsána nová dohoda, kterou navrhla SainteMarie - SainteRose může dál prodávat omegy, ale nesmí je vraždit, když se jich alfy zřeknou. Místo toho je bude předávat SainteMarii, která je bude prodávat dál a pokud ani u těch neuspějí, připojí se buď k jedné z mafií nebo k policii či jinému státnímu podniku," 

,,Tch, to nemohli takhle udělat od začátku?" 

,,Nevědělo se, že se s omegama obchoduje. Táta něco tušil, ale všechno bylo až moc utajené a já to později přeci jen zjistil, ale když jsem nebyl u mafie, rozhodl jsem být zticha. Taktéž identity Historie a Ymir zůstanou utajené a jenom můj otec a my, plus někteří ze SainteRose o nich budou vědět," oba jsme ztichli, ponoření do svých myšlenek. 

,,Skvostné to finále," pronesl jsem tlumeně, i když jsem nebyl až natolik spokojený. 

,,Grande finale. Zvlášť to, že jsi compár alfy s nulovým kódem, který je zároveň syn bosse mafie," zasmál se Eren. 

,,A který má ego větší než je Budova Svobody, pff," rázem ale Eren vypadal vážně. 

,,Promiň mi to, Levi, že jsi se tak trápil. Vím, jak pro tebe bylo důležité - mít compára a je mi líto, že jsem ti to nemohl povědět dřív," umlčel jsem ho ale polibkem. 

,,Všechno je v minulosti. Caustrová, Rockfordová, Saša, policie - všechno. Tak ať to tam i zůstane. Netahej to do krásného začátku dalšího dne," Eren se lehce pousmál a já v jeho očích viděl tu jiskru. Nejspíš tohle myslela Petra, když říkala, že Eren vypadá živěji. 

Horizonel. Město, kde vládne SainteMarie, SainteRose a Státní vojenská policie. Město, kde jsem dokázal, že omega je jen kód. Město, kde mi Historie otevřela oči. Město, kde jsem potkal svoji alfu s nulovým kódem Erena.

A zároveň je to město, které bude jenom vzkvétat.