I see you [Shingeki no Kyojin]

25. Petrichor

Erena unesli. Nechtěl jsem ani myslet na to, že by ho zabili a pochyboval jsem o tom. Spoléhal jsem na to, že ho prostě jenom unesli a zdálo se mi to dokonce jako nejpravděpodobnější možnost. Neměli důvod ho zabíjet, zvlášť pokud mě Saša svým počínáním chtěla vylákat Erena hledat, o čemž jsem ani nepochyboval. Stejnak jsem byl odhodlaný ho hledat, ať se dělo co se dělo. Musím ho najít a i když ne kvůli policii či mafii, tak kvůli sobě. 

Prvně jsem se rozhodl jít do SainteMarie, ovšem, problém byl v tom, že já prostě nevěděl, kde mají sídlo. Vždycky, když jsem tam chodil, Eren mi zavazoval oči a vedl mě, schválně mě mátl, abych nenašel cestu. Říkal, že je to potřeba, když jsem nejsem členem mafie a já se jim zaručeně stát nechtěl, nestál jsem o to. Jenže teď bych vyměnil cokoli za to, abych se tam dostal. Potřeboval jsem ho sakra najít! 

Pochodoval jsem po kabinetu sem a tam, hořečně jsem přemýšlel, co mám dělat, jaké kroky podniknout, ale nic pořádného mě nenapadalo. Možná to ale bylo hlavně kvůli tomu, že jsem si dělal velké starosti o toho spratka. Možná to bylo kvůli tomu, co jsem k němu cítil. Vždyť ale sakra nebyl můj compár, tak proč si o něj dělám takové starosti?! Ale unesla ho SainteRose, pochopitelně budu mít starosti, sakra. Byl jsem sám sebou zmatený. 

,,Pane Ackermane?" vyrušil mě hlas malé blondýnky z tajné policie.

,,Christo, dobrý den," pozdravil jsem jí a konečně se zastavil u svého stolu, abych si promnul spánky. 

,,Co se stalo? Vypadáte ustaraně," nadechl jsem se a snažil se rychle pročistit hlavu. Hlavně klid. 

,,Jenom mám starosti o Jaegera. Nevíte, co s ním je?" blondýnka zavrtěla hlavou a pak, jakoby si na něco vzpomněla, mi podala obálku. 

,,Tohle je pro vás," předala mi ji, což mě donutilo se zamračit. Tohle nebyla doba na posílání dopisů, nýbrž elektronické pošty. Bylo podezřelé a divné dostávat dopis, který jsem viděl asi jen dvakrát za život, ale vzal jsem si ho do rukou a otevřel obálku. Christa tam celou dobu byla a já neměl nic proti. Napadalo mě nespočet možností, kdo by mi mohl posílat dopis, ale nakonec jsem každého jednotlivce zamítl. Blbost. 

Čas ti běží, Levi. Najdeš ho? Najdeš ho se zornicemi barvy zlata? 
R&S

Potemnělo mi v očích. Musel jsem se chytit stěny vedle sebe. Zápach ženského parfému. Lehce narůžovělý tvrdý papír s ornamenty v rozích. Pavoučí krasopis. Nádherné psaní, ale text mě děsil. Bez pochyb se jednalo o dopis od Reginy a Sinéad. 

,,Je všechno v pořádku?" zeptala se mě nejistě Christa a já jí ihned obálku s kartičkou podal. 

,,Potřebuju zjistit, kdo to psal. Je to důležité pro vyšetřování našeho s Erenem případu. Kdo ti ten dopis dal?!" zeptal jsem se jí než odešla. Christa byla vystrašená, ale odpověděla: ,,Já n-nevím, byl to nějaký člověk teprve před chvílí na ulici. Jen mi řekl, abych vám t-to předala," sykl jsem, ale pustil jsem jí. Tohle byl jasný náznak toho, že musím do SainteMarie a to sakra nutně! 

Dopis poukazoval na to, že Eren ještě žije a že.. že má sakra fervor. Ten hajzl má fervor, proto chodil tak agresivní, myslel jsem si to! Sakra práce! Náhle jsem si ale vzpomněl na to, jak mi Eren prozradil jména těch, kdo od SainteMarie pracuje u policie. Doprkna! Že mě to sakra nenapadlo hnedka! Jako první mě napadl Armin a věděl jsem, že ten zaručeně bude u sebe v kabinetu ihned pode mnou de facto a taky že byl. 

,,Pane Ackermane?" překvapeně pronesl, když jsem vešel dovnitř a všiml si, že tu má několik lidí.

,,Potřebuji s vámi mluvit o samotě, pane Arlerte," jednoduše jsem mu vysvětlil a on stále překvapeně přikývl a poprosil ostatní, aby odešli. Jakmile se za posledním z hostů dveře zavřeli, došel jsem ke stolu Armina a nahnul se k němu, aby v případě, že nás někdo odposlouchává, mě slyšel jenom on. 

,,Potřebuju se dostat k SainteMarii. Erena chytila SainteRose," blonďák se napjal, doslova jsem to pocítil a když jsem na něj koukl, bylo mi jasné, že ví o čem mluvím. Na nic se neptal, pouze vstal ze svého místa a nařídil mi, abych ho následoval, což jsem bez pochybností ihned učinil. 

Bez problémů jsme se dostali z budovy a taktéž si vypůjčili služební vůz. Armin nasedl na místo řidiče a vyjeli jsme. Nějak jsem se ale ponořil do nostalgie a vzpomínek. Eren mi chyběl. Neviděl jsem ho jenom pár hodin a už tak moc mi chyběl až to bolelo a myšlenka, že teď trpí kvůli fervoru mě ničila ještě víc. Byl to nesnesitelný pocit bezmoci, co mě ovládalo. Stejně tak mě ten pocit ovládal, když jsem se dostával do fervoru já, ale poblíž vždycky byla nějaká alfa. Teď to byl Eren. Nebyl jsem schopný myslet na jiného partnera, jenom na Erena. Sakra, jenom jsem se takhle neustále ujišťoval v tom, jak moc ho sakra miluju a to bylo to, co mě motivovalo ho najít.

Vystoupili jsme na rušné ulici. Cítil jsem petrichor - vůni po dešti. Nostalgie mi dneska nedá pokoj. V jedné z uliček mi Armin zavázal oči a znovu mě mátl. V ten moment mi došlo, že vlastně nemám žádný důvod mu věřit, ale když jeho jméno sklouzlo tenkrát z Erenových úst, měl jsem pocit, že Arminovi přeci jen věřit můžu. A tak jsem věřil. 

Když mi po půl hodině pásku sundal, stáli jsme za masivními dveřmi sídla SainteMarie. U každých dveří s obou stran stáli dva muži, kteří vchody hlídali a zdálo se, že si nás ani nevšimli. Armin kývl hlavou, abych šel za ním, což jsem učinil a když mě po pár minutách přivedl k dalším masivním dubovým dveřím, jenom pronesl: ,,Kabinet bosse. Oslovujte ho pane a buďte stručný," přikývl jsem. Normálně bych jen sykl a zakoulel očima, ale měl jsem se setkat s bossem osobně a především - s otcem Erena. To jsem musel brát v úvahu.